Opět je to tady. Sochař Váňa slavně přivezl své sochařské dílo po Vltavě do Prahy a chystá se na Staroměstském náměstí postavit Mariánský sloup. Prý tomu nic nebrání, má územní rozhodnutí a stačí již jen pár bumážek a začne stavět. Asi už tuto sobotu. Nic nedbá na to, že nemá povolení k záboru místa na stavbu, nic nedbá na to, že zastupitelé hlavního města rozhodli, že se stavba nebude stavět, nic nedbaje na to, že získal územní rozhodnutí nelegálně. Jak to bylo?

Mariánský sloup, přelom 19. a 20. století

Dne 21. 6. 2017 vydal stavební odbor Prahy 1 souhlas se stavbou Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Ovšem bez řádného stavebního řízení. Zdůvodněno tím, že tam již stavba stála, jedná se o obnovu, nikoli o novostavbu a že se jedná o „výrobek plnící účel stavby“. Jak je možné, že si někdo ve středu Prahy může postavit sloup vysoký 16 metrů, vážící 70 tun a zabírající 56 m² bez stavebního povolení a důkladného archeologického průzkumu? Prý tam jsou staré základy. Ano, ale ty jsou staré 400 let. Přece jen se již trošku změnila doba a dnes máme stavební normy, které v baroku neexistovaly. Takováto stavba vyžaduje poctivé stavební řízení a měla by být posazena na pevné betonové desce.

Dne 14. 9. 2017 zastupitelé HMP rozhodli, že se stavba neuskuteční (poměrem hlasů 37 pro, 6 proti, 5 se zdrželo) a pověřili tehdejšího radního pro kulturu pana Wolfa, aby do konce roku 2017 zrušil dvě předběžné smlouvy. Ten to neučinil, protože byl nadšeným obhájcem stavby sloupu. Dnes jsme v paradoxní situaci, že přes výslovné rozhodnutí zastupitelů, pan Váňa si svůj sloup staví jako by se nechumelilo. Žijeme v právním státě, ale zřejmě pro někoho pravidla, zákony a právo neplatí. Protože on to prostě chce. A pokud nesplní svoji přísahu, že sloup obnoví, přijde na českou zemi a Evropu strašná pohroma v podobě třetí světové války nebo něčeho podobného. To je silná motivace. Musíme přece usmířit pannu Marii, jinak se nám bude mstít. Vždyť jí Pražané zbořili sloup!! A neobnovit sloup, znamená ho znovu zbořit. Tak to interpretuje malá zájmová skupina, která si stavbu chce nelegální cestou proti vůli lidí a zastupitelů, prosadit.

Ano, proč bychom nemohli na Staroměstském náměstí něco hezkého postavit. Něco, co bude vyjadřovat naši kulturu, hodnoty, vizi do budoucnosti, poselství pro Evropu a svět. Symboly mluví a mají svůj historický přesah. Stavbu, na které se shodneme a která nebude jednu skupinu urážet a ponižovat. Stavbu, která bude vycházet z celospolečenské diskuse a veřejné soutěže. Proč ne? Ale postavit stavbu, která symbolizovala ponížení českého národa Habsburky, která měla na podstavci anděla (katolického), který vítězně kopím probodává české kacíře?! Kdo byl tehdy chápán jako kacíř? Například i Jan Amos Komenský, který před běsněním vítězících katolíků musel uprchnout do polského Lešna, protože mu hrozila poprava. Byl knězem Jednoty bratrské, tedy škůdce a kacíř. Opravdu si přejeme takový symbol „(ne)tolerance“ v srdci Prahy?

Proč byl sloup zbořen? Byl považován za symbol nadvlády cizí mocnosti a jako takový byl zbořen. I president Masaryk s jeho zbořením souhlasil: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem vlastně rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“ Dnes malá skupinka katolíků chce sloup obnovit prý především jako poděkování panně Marii za záchranu Prahy před Švédy. Jenže si neuvědomují, anebo nechtějí vědět, že v období baroka byla Marie politicky zneužitá jako symbol vítězství nad protestanty a jinověrci. Vlastně se historické Marii (matce Ježíšově) stala křivda, protože se bez svého vědomí a souhlasu stala symbolem násilí, netolerance, ponížení protestantů a nadřazenosti jediné pravé katolické církve. Ve skutečnosti tady nejde o Marii, jde o to, zda se český národ v předvečer velkého 400. výročí bitvy na Bílé hoře přikloní k cestě smíření a odpuštění, nebo kamenným sloupem znovu zjitří staré jizvy a aktivuje novou vlnu nenávisti.