Metropole zvažuje, za jakou cenu lze stavět do výšky

Pokud chcete patřit do skutečně vybrané společnosti, potřebujete k tomu doklad, certifikát či uznání. Jste-li spisovatelem, nejlépe Nobelovu cenu za literaturu. Jste-li politikem, tak Nobelovu cenu za mír (či být Churchillem a získat ji za literaturu). Jste-li filmařem, tak Oscara. Jste-li restauratérem, tak michelinskou hvězdu. Jste-li městem, tak zápis do seznamu světového dědictví UNESCO. Anebo ne? Toť otázka, která občas přichází na přetřes, nyní zrovna v Praze.

Že je Praha zachovalým starobylým městem ve výjimečné poloze v meandru Vltavy, ví každý. Že má památky z doby románské, gotické, renesanční, barokní i moderní a že jimi přitahuje turisty, je až příliš zřejmé i bez analýz. Jasné je ale i to, že Praha je metropolí desetimilionové země, jediným populačně rostoucím velkoměstem u nás (loni překročila 1,3 milionu obyvatel, do deseti let má mít 1,4 milionu), těžištěm ekonomiky, vědy i živé kultury. A že to vše znamená růst – nejen ten obecně ekonomický produkující čísla, ale i ten praktický produkující výstavbu domů včetně výškových. A tu se dostáváme k certifikátu UNESCO, k jeho seznamu světového dědictví.

Seznam UNESCO příliš nerozlišuje mezi historickým centrem Prahy a jejími okraji. Města v něm zahrnutá hodnotí jako celek, jehož součástí je i obecná silueta. A je-li silueta narušena, třeba výstavbou výškových budov na Žižkově, hrozí vyřazení celé Prahy z prestižního soupisu i „lepší společnosti“.

Může nastat zajímavá situace, jež vyvolá netriviální úvahy. Není to zápas dobra a zla podle stereotypu „citliví kulturníci“ versus „chamtiví developeři“. Na jedné straně je kulturní instituce UNESCO, na druhé straně autorka projektu i svým způsobem kulturní instituce Eva Jiřičná. To už není otázka, zda fandit dobru, nebo zlu. Je to otázka praktičtější: stojí zápis Prahy do seznamu UNESCO za to, že i na odlehlém konci Žižkova se nesmí stavět do výšky? I tam, kde taková výstavba nepřeválcuje nic památkově, kulturně či esteticky úctyhodného?

Před 14 lety se s tím potýkaly Drážďany. Chtěly stavět most přes Labe, i když tím ohrozí zápis do seznamu UNESCO. V referendu pro stavbu hlasovalo 68 procent voličů. Ústavní soud potvrdil, že hlas referenda má přednost před postojem UNESCO. To pak Drážďany ze seznamu vyřadilo. Ale nikdo se z toho nezbláznil. Čeká něco podobného i Prahu? Sázkové kancelářy by už mohly počítat kurzy.

LN, 11.7.2019