Je lepší spor o obnovu pomníku než o jeho bourání

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí obnoven nebude. Tak rozhodli ve čtvrtek pražští zastupitelé, čímž vyvolají řadu emocí. Vítězi jsou vítězové a poraženými poražení z podzimu 1918. Poraženými jsou vítězové a vítězi poražení z podzimu 1620. Zajímavé je, že proti obnovení hlasovali sociální demokraté, anoisté, komunisté, zelení a piráti, kdežto pro sloup topkaři, ODS, lidovci a nezávislí.

Odmyslíme-li si však emoce, jsme vlastně v luxusní situaci. Jsme svědky sporu o obnovu pomníku, ne sporu o jeho odstranění. Je to něco, co nám mohou závidět v USA či Polsku. Amerika odstraňuje pomníky, jež mohou jen připomínat diskriminaci menšin (i když slouží jako pieta za padlé). Polsko zase pomníky, jejichž symbolika připomíná komunismus (i když slouží jako pieta za porážku nacismu). Náš spor je v tomto zrcadle luxusní už proto, že obnova pomníku se může odložit, kdežto zbourání bývá definitivní.

Obnova staroměstského mariánského sloupu je něco, co lze jen těžko schválit většinou typu 51:49. Ne, na to je zapotřebí širší společenský konsenzus. A emoce se potlačují jen těžko. Odpůrci opakují, že sloup ztělesňoval útlak po Bílé hoře i nenáviděný habsburský režim. Lze snadno namítat, že ve skutečnosti sloup připomínal obranu Prahy před Švédy v roce 1648. Před těmi protestantskými Švédy, kteří měli nenáviděný režim porazit a přinést náboženskou svobodu. Jenže jak už to ve válkách chodí, přinášeli krveprolití a rabování. A onen nenáviděný režim? Ke konci byl už takový, že umožnil postavit Husův pomník naproti mariánskému sloupu. Husovu horizontálu proti mariánské vertikále, pěkně to Šaloun vymyslel, ale v této podobě se náměstí skvělo pouhé tři roky.

Sloup porazili revolucionáři v listopadu 1918 a těžko jim to vyčítat. Právě tak těžko něco vyčítat těm, kteří sloup chtějí obnovit. Když se roku 2003 vrátila socha císaře Františka do kašny na Smetanově nábřeží, nikdo ani necekl. Mariánský sloup je ale jiná váha. Má-li jeho obnova symbolizovat společenský smír, musí to tak cítit skutečně většina.

LN, 16.9.2017