Souhlasit či nesouhlasit s něčím bývalo v tomto národě vždy trochu o ústa. Kdo za okupace souhlasil s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, mohl být popraven, pokud samozřejmě tento nesouhlas vyslovoval veřejně. Pokud se s manželkou na toto téma radoval pod peřinou, nic mu nehrozilo.

Podobně, ale s opačným znaménkem, se vedlo lidem, kteří po srpnu 1968 nesouhlasili se sovětským vpádem do této země. Já odmítám používat výraz okupace, protože ten vpád neměl všechny znaky klasické okupace území nepřítele, spíše to byly jen jakési pretoriánské gardy, které měly chránit pozice místodržících či guvernérů v Sovětským svazem spravovaném a Sovětskému svazu ve všech směrech podřízeném satelitu. A v tom se situace před a po srpnu 1968 zas tak moc nelišila.

Tak v případě nesouhlasu se „vstupem vojsk Varšavské smlouvy“ opravdu hrozil vyhazov z práce. Ale je nutné podotknout, že reálně na takovém vyhazovu mohl hodně prodělat pouze nějaký vedoucí pracovník, což z 99,9% byli členové, i když „progresivní“, Komunistické strany Československa. Prostého člověka se, vzhledem k nivelizaci platů, takový vyhazov nemusel příliš týkat. Zaměstnat ho někde stejně museli a četl jsem vyprávění jednoho exkomunikovaného komunisty, jakým fantastickým džobem bylo mytí výloh. Čerstvý vzduch, pohyb, volná pracovní doba atd.

Trochu, což je u mě bohužel zvykem, jsem ale odbočil do tématu. A tím je DEMOLICE!!! Dal jsem si v pátek okolo čtvrté na západní straně Václaváku (to je ta strana, kde jsou ulice Vodičkova, Štěpánská atd.) v místech, kde dříve bývalo kino Blaník, klobásu a při žvýkání té klobásy a popíjení plzeňského pivka jsem přes křižovatku koukal na „odsouzence“, tedy na ten dům, odsouzený k demolici.

A kromě toho, že to je dům klasicky postavený a ne žádný „skleňák“, jsem na něm nic zvláštního neshledal. A co více, protože zkonzumování klobásy a vypití půllitru Plzně trvalo nějakou dobu, jsem zjistil, že většina domů na té východní straně Václaváku, tedy na té, ze které jdou ulice Jindřišská a Opletalova, opravdu za nějaké velké boje nestojí. Naprosto fádní, nevýrazné domy hned pod Domem potravin jsou toho krásným příkladem. Ty prostě za žádnou demonstraci nestojí, i když je dnes nikdo bourat nechce.

Václavák prostě není nic jiného než jakousi naší Oxford Street, tedy jednou z hlavních obchodních tříd města. A myslím, že důležitějším než Pařížská třída, která je možná známější, ale je orientovaná na bohatší, až velmi bohatou klientelu, a proto ani zdaleka není tak masově navštěvovaná jako Václavák. A moderní stavby jsou prostě prosklené, s tím nic nenaděláme, takže já vůbec žádný důvod k protestům nevidím.

Mám silný pocit, že intelektuální „elita“ okolo exprezidenta Havla a exprezident sám tak nějak využívají zbytky Havlovy autority k tomu, aby prosazovali řešení, která jim připadají „správná“, krásná“, „důležitá“, „moderní“ či snad dokonce „historicky nevyhnutelná“. To samozřejmě trochu přeháním, ale hysterie okolo tzv. Kaplického knihovny by mi, alespoň částečně, dala za pravdu.

Nakonec demonstrace pro záchranu Letenské pláně před touto „obludou“ by možná tehdy byla více na místě než současné protesty proti přestavbě zastaralého obchodního objektu na objekt moderní. Na objekt, který z výše uvedených důvodů na Václavské náměstí prostě patří a bude spíše než ostudou a obludou jistým oživením v této části náměstí. A abych přilil olej do ohně, tak musím říci, že ani vzhled Palladia a ani vzhled OC Chodov mi nijak zásadně nevadí a pokud se v nich ocitnu (v Palladiu jen velmi výjimečně), nemám z toho intelektuální opruzení.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem