Minulý týden jsem musel zaběhnout do Holešovic ke svému providerovi, společnosti LAM plus s.r.o. Vyřizoval jsem tam takovou drobnost - zrychlení připojení a snížení poplatku na polovic (mohl jsem papíry poslat poštou, ale uznejte, když k vám jsou takhle přívětiví, proč by člověk nezašel osobně). Po vyřízení záležitostí jsem odešel směrem k nádraží Holešovice a ke stejnojmenné stanici metra, abych se mohl dopravit do centra, do své oblíbené kavárny U Rybky.

Už jsem se blížil k metru, když mě na štěrkovém parkovišti po pravé straně zaujalo podivné monstrum sestavené z ozubených koles, kol a koleček jako nějaká podivná skládanka, které na sebe chvílemi upozorňovalo odbíjením hodin. Zastavil jsem se a zjistil, že se to celé hýbe a otáčí - prostě jako orloj na Staroměstkém náměstí, jen s tím rozdílem, že tady nepochodovali apoštolové, ale zato byly vidět vnitřnosti. Pochopitelně jsem vytáhnul foťák a začal brát podivné monstrum ze všech úhlů. Koutkem oka jsem přitom postřehl, že artefaktů je na parkovišti víc, takže jsem si při focení vysloužil i zatroubení škodovky, kterou se snažila do úzkého (asi čtyřmetrového) vjezdu srovnat viditelně nervózní adeptka autoškoly pod dohledem nerudného učitele.

Jak jsem tak malými krůčky pochodoval po place a fotil tu litinový radiátor posazený na ocelové řemenici, tam zase prototyp meziplanetární družice skrytý pod lampou či jinde ocelové tvárnice doplněné ozubenými koly a žlutým pidižvíkem, dostal jsem se až k nenápadné brance do dvora. Nahlédl jsem a zkoprněl úžasem - podobnými výtvory byla naplněna celá zahrádka za domem! V podstatě vše ze starých autodílů - stoly, lavice, kryty osvětlení a dokonce jedna funkční fontána...

Ve zdi domu byla nenápadná dvířka, která se během mého zaníceného focení otevřela a z nich vyšli dva mladí mužové, očividně se zabývající úklidem uvnitř. Jeden z nich zamumlal, že "uvnitř je toho víc" a když na můj dotaz, zda se tedy mohu podívat, jen neurčitě pokýval hlavou, vzal jsem to jako souhlas a vešel, ačkoliv jsem netušil, co najdu. Už na začátku chodby mě ale upozornily zajímavé dveře od záchodu (v podobě masivního vchodu do trezoru), že to bude jistě něco neobvyklého. S údivem jsem se uvnitř rozhlížel a pomalu mi docházelo, že jsem v hudebním klubu, byť velice netradičně řešeném. Procházel jsem jednotlivými místnostmi a moje minolta dělala jeden snímek za druhým - sedačky z autobusu barevně sladěné se stěnami, výzdoba, ale i ostatní součásti mobiliáře včetně barpultů sestavené ze součástek nalezených na vrakovištích, vesměs všechno natřené hliníkovou barvou. Pod stropem rozvěšené další, ze součástek smontované artefakty, mnohdy pohyblivé, poháněné servomotorkem, některé i s vlastním osvětlením. Jen mě maně napadlo, zda jsou tyto výtvory dostatečně upevněné - urvat se taková převodovka i s klikovou hřídelí, bylo by možná pár mrtvých. Nicméně byl jsem naprosto fascinován, takovou výzdobu dokázal udělat člověk s velkou fantazií - a nejspíš skoro zadarmo. Když jsem si myslel, že už jsem viděl všechhno, jeden z uklízejícíh mladíků utrousil směrem ke mně, že "dole je toho víc a je to tam větší".

Našel jsem tedy schodiště a sešplhal do suterénu - úžasné! Jak jsem pak vyrozuměl z několika poznámek, celé je to dílem jednoho člověka, jejich kamaráda a patrně i šéfa. Z jednoho barového pultu jsem vzal papírový proužek s programem a konečně se dozvěděl, jak se celý ten oocelový labyrint jmenuje - Cross Club. Jména zde vystupujícíh kapel, dýdžejů a dalších účinkujících mi nic neříkala, ale nebylo také divu, klub očividně není určen pro lidi, kteří fandí takovým anachronismům jako Beatles, Rolling Stones nebo Black Sabbath. Za plného provozu tedy do klubu zřejmě nezavítám, jakkoli jsem nadšen jeho interiéry, ale dokážu si představit, že mládež se ve zdejších prostorách dokáže skvěle pobavit - a to je hlavní. Koneckonců, otvírací doba prozrazuje mnohé: pondělí - neděle, státní svátky 16:00 - 4:00. Na brance do zahrady, a tedy i do klubu, je u tohoto časového rozpětí ještě výmluvně dodáno: Časy zavíračky jsou orientační a znamenají ??:??.

Ostatně, více podrobností a další obrázky si můžete prohlédnout na webových stránkách klubu www.crossclub.cz.

Vyznavači rapu, hip-hopu a mnoha dalších hudebních směrů našli cestu do Holešovic samozřejmě dávno přede mnou. Když jsem totiž dojel do kavárny a chtěl se s kamarádkou Míšou, která ten den obsluhovala, podělit o nevšední zážitek kdesi v daleké pražské čtvrti, zeptala se hned po několika mých nadšených slovech: "Ty myslíš Cross Club?"

Takhle holt dopadá člověk, který jednou za čas vystrčí nos z baráku a když narazí na něco zajímavého, hned si myslí, že je druhý Kryštof Kolumbus... Ale vem to nešť, Cross Club je skutečně velice zajímavý podnik a komu vyhovuje jeho program (nejde jenom o muziku, v podtitulku má napsáno "club - film - divadlo - galerie"), měl by se do něj podívat. Určitě nebude zklamaný.