Kdo z kluků, byť dnes už trochu starších, by neznal Stínadla! Tu tajuplnou čtvrť za Rozdělovací třídou, kam už nedoléhá cinkání tramvají ani křik kamelotů, ten záhadný svět křivolakých uliček, temných průchodů a zapadlých dvorků, kde žlutavé světlo plynových lamp svádí marný boj se stíny, podle nichž dostala čtvrť jméno...

Do těch nebezpečných končin se odvažovali jen stateční hoši, nejsrdnatější ze všech. Ano, Rychlé šípy. I oni ale museli v nepřátelském prostředí používat kamufláž - špendlík se žlutou hlavičkou, symbol žlutého kvítku, památku na tragicky zahynuvšího Roberta Komoura, jehož rakev byla těmito kvítky zasypána, chlapecký odznak záhadného uzavřeného společenství Vontů, nepřátelského celému okolnímu světu.

Tam někde v kůlně na dvorku sestrojil své létající kolo Jan Tleskač, aby plánek ukryl v dutině unikátního hlavolamu, ježka v kleci, ještě před tím, než byl jeho život brutálně ukončen tajemným M., který jej svrhl ze zvonice věže svatojakubského kostela...

Stínadla jsou v myslích mnoha dnešních otců i dědů stále pevně uchovávána jako vzpomínka na dobrodružství, o nichž v dětství četli a která hltali i s baterkou pod peřinou. Není proto divu, že na památku Jaroslava Foglara, pisatele oněch nádherných klukovských příběhů, se radní Prahy 1 rozhodli pojmenovat jednu dosud bezejmennou uličku na Starém Městě a na její název dokonce vypsali anketu.

Vítězným návrhem se nakonec stal název "Ve Stínadlech", a proto dnes tedy mohu psát, že jsem se odvážil do Stínadel, třebaže cedule na nároží uličky dosud nevisí a třebas mi na kabátě špendlík se žlutou hlavičkou scházel.

Pražáci, kteří o tomto zákoutí staré Prahy dosud nevědí, stejně jako budoucí návštěvníci našeho hlavního města se mohou do Stínadel podívat sami. Najdou je nedaleko Staroměstského náměstí snadno, je to úzká ulička mezi Haštalským náměstím a ulicí U Obecního dvora. Dříve to býval jen průchod mezi dvěma dvory, po obou stranách ohraničený drátěným plotem, který byl ale po revoluci na jedné straně nahrazen vysokou zdí, a tak se snad již výraz ulička použít dá. Na plácku za zdí bývalo kdysi dětské hřiště, říkalo se mu Kolečko, v suterénu protějšího domu se před srpnem 1968 nacházela skautská klubovna, ale jinak se tady za ta léta nic nezměnilo.

Jedině tu plynovou lampu uprostřed nahradila svítilna elektrická a na jednom konci vyrostly dva kovové sloupky, snad aby zabránily vjezdu dětským tříkolkám, nicméně stále si toto mlčenlivé zákoutí staré Prahy zachovává odér tajuplnosti. Možná i proto, že turista sem zavítá jen zcela výjimečně.