Hned za Prašnou bránou, na Ovocném trhu, narazí člověk na podivné, ohromné (sto deset kusů!) shromáždění pitvorných soch Olbrama Zoubka - výstavu pod širým nebem uspořádaly u příležitosti sochařových osmdesátin galeristka Karolína Bayerová a Městská část Praha 1.

Jsou to vskutku zvláštní monstra, ovšem já nejsem žádný výtvarný kritik, takže jenom rozpoznám sochařovy určité vývojové etapy a u některých snad i rozumím, co jimi chěl autor vyjádřit. Nicméně nemohu se zbavit dojmu, že kdo videl Památník obětem komunismu na pražském Újezdu nebo cokoliv jiného od tohoto sochaře, viděl celého Zoubka, takže nakonec mi připadala daleko zajímavější čtyřčlenná rodinka, která se okolo sochařových výtvorů proháněla na elektrických dvojkolkách Segway (mimochodem, cena jednoho takového vozítka je "pouhých" 11 000 eur).

Pokračuje-li návštěvník dále do Rytířské ulice (mimochodem, těsně u Tylova divadla je další zajímavé sochařské dílo, Il Commendatore od Anny Chromy), dojde na maličký pražský Montmartre - na Uhelný trh. Sem se s oteplením uchyluje a tady svá díla každý rok prodává skupinka malířů. Možná se nevešli na Karlův most (neměli ty správné konexe), a tak jsou usazeni v tomto zákoutí staré Prahy. Oproti Karlovu mostu tady není aspoň taková tlačenice a kolemjdoucí si může jejich malby v klidu prohlédnout. Na cenu jsem se neptal, ale vybrat by si mezi vystavenými obrazy zájemce jistě dokázal a přitom by zaplatil jen zlomek toho, co za mnohdy neskonale ošklivější výtvory chtějí v nejrůznějších antikvariátech a uměleckých galeriích okolo.

Z Uhelného trhu pak nezbývá než zahnout do Perlové ulice, kdysi tak proslavené pražskými prostitutkami, a dojít na Jungmannovo náměstí. V ambitech kostela Panny Marie Sněžné je další výstava, tentokrát ale nijak líbivá. Jde o expozici fotografií Modlitba za Černobyl a pokud byl člověk potěšen dvěma předchozími exhibicemi umělců, nyní jde o něco hrůzostrašnějšího. Snímky Antonína Kratochvíla, Martina Wágnera a Václava Vašků dokumentují život v oblasti okolo černobylské jaderné elektrárny, jejíž čtvrtý blok vybuchl před dvaceti lety. Obrázky nám přibližují bezútěšnost téměř opuštěných vesnic a městeček v okolí Černobylu, smutný život lidí, kteří se do zakázaného pásma přes všechny výstrahy vrátili, protože neměli kam jít a tady byli doma, na fotkách vidíme i tragické úděly dospělých i dětí, kteří byli přímo vystaveni radioaktivnímu záření nebo byli výbuchem poznamenáni na celý život - často ještě před narozením. 

Výstava o Černobylu je hodně neveselým zakončením procházky po Starém Městě, jde ale o nutnou připomínku toho, co dokáže atom v rukách nezodpovědných jedinců. Zároveň ale nesmí být chápána jako výzva k boji proti jaderným elektrárnám, v tom její účel rozhodně není.