V poslední době se slovo knihovna používá jako jedno ze synonym z řady chobotnice, blob, améba ..., tedy pro skořápku budovy. Rád bych připomněl, že knihovna je odvozena od slova kniha. Nějak v debatách postrádám, že knihovna je:

1) Skladiště.
V Národní knihovně jsou (měly by být) uskladněny učebnice chirurgie z počátku 19. století, sebrané spisy Eleny Ceausescu a Guse Hala, všechna vydání Dějin VKS(b) (každé je jiné), Babičky a Filosofské historie (liší se minimálně). Většinu knih, které jsou v jejich fondech, nikdo nikdy nebude číst. A kvůli tomu bude vyhloubena za ohromných nákladů jáma hloubky 50 m, dokonale odizolována a vybavena technikou, která dosud neexistuje. Je mi jasné, že uchovávání knih a archiválií se neřídí racionalitou, která by doporučila občas fondy přebrat a zbytečnosti vyhodit. Moc nevěřím ani na digitalizaci. Kdo dneska přečte data z pětipalcových disket a za 50 let z DVD? Ale proč není ta většina v budoucnu nepoužitých knih uskladněna v hranatých krabicovitých budovách někde na předměstí? Ta jáma by mohla být menší a lacinější.

2) Pracoviště.
Pavla Charvátová v debatě na Nově připustila, že v budově budou návštěvníci trávit volný čas. Oba diskutující to přešli (kdyby ne, samozřejmě by je po třetím slově zarazila). Ve skutečnosti většina přítomných zde bude pilně pracovat. Budou zjišťovat, co vlastně ve fondech všechno je, zajišťovat výpůjčky a studovat. Většina těch, kteří měli s knihovnou co do činění, ji zná z toho posledního hlediska. Průhledy skrz plášť pravděpodobně ve studovnách ani kancelářích nebudou, funkce rozhledny a restaurace je sice milá, ale ne podstatná.

3) Budova.
Vítězství projektu neznamená jeho automatickou realizaci. Kolik například bylo vítězných projektů na dostavbu Staroměstské radnice. Knihovna se od radnice liší tím, že je opravdu nutné ji postavit. Při zadávání a projektování bylo určitě prvořadé zajistit funkce knihovny. Nemohu posoudit, kdo může za problém s pozemkem, ale jak tak pánové v TV Nova mávali plánky, zdá se mi, že se jedná o rozdíl několika metrů. Nechápu zde postoj V. Kaplického, který odmítá jakékoli úpravy projektu (pardon, připustil změnu barvy). Vždyť ta knihovna předpokládá automatizovaný robotický systém, který bude teprve nutno vyprojektovat, odladit a nainstalovat. Celý ten vnitřek stavby projde mnoha změnami, vedení instalací ani rozvržení prostoru nemůže být definitivní, tak proč není možné přizpůsobit rozměry a tvar obálky? Tvar a barva budovy by měly být uživatelům naprosto lhostejné, pokud bude stavba plnit, co má, tak si na ni zvykneme jako na Eifellovku nebo dóm tisíciletí. Bránit vlastním tělem stavbě je stejně pitomé, jako prohlásit toho, komu se skořápka projektu nelíbí, za zatuchlého čecháčka. Až se ta knihovna (jakákoli) postaví, nastane určitě téměř nekonečná řada potíží, které bude třeba řešit tak, jak budou přicházet. A kdo řekne, že kdyby se postupovalo podle jiného projektu, tak by ty potíže nenastaly, měl by připojit přesný seznam potíží, které by nastaly při realizaci toho jiného projektu.

Zůstávají ve mně pochybnosti o správnosti zadání a projektu. Co se týče zadání, pochybuji o tom, že je nutné uskladnit všechny knihy na jednom místě. Projekt (aspoň to, co jsem o něm četl) počítá s tím, že se dodělá technika pro vlastní účel stavby. Vycházím z toho, co bylo publikováno v denním tisku. Vím, že kdybych se hodně snažil, získal bych podrobnější informace, ale myslím, že se příliš neliším od běžného občana. Vzhled návrhu knihovny se mi nelíbí, ale nikdy bych se nepřipojil hlasem ani činem k jejím odpůrcům. A pustit Pavlu Charvátovou k moderování televizní debaty je stejná blbost, jako lít vodu do kyseliny.