Tento týden proběhla v novinách smutná zpráva nejen pro rodáky ze Žižkova a z Vinohrad, ale i pro ostatní starší Pražáky. Poslední den v lednu tohoto roku bude naposled promítat Bio Illusion. Toto kino na pražské Vinohradské třídě s letitou tradicí a pověstí, dříve nazývané Maceška, neboť je umístěno v bývalém paláci Maceška, slavného pražského velkouzenáře téhož jména, výrobce známých nátěrkových polosyrových uzenin Macešek či čajovek, nyní métský salám.

Nostalgie je neodbytná a dost prosáklá vzpomínkami na doby, kdy toto kino navštěvovali ještě ve svátečním oblečení naši rodičové, kteří shlédnutí filmu spojili s měšťanostkou procházkou po dříve Vinohradské třídě, poté třídě maršála Foche a ještě potom generalisima Stalina a nyní opět Vinohradské. I výběr filmů, byl vždy dosti kvalitní od zahraničních po naše. V padesátých až šedesátých letech byl problém do takto solidního kina, aby se dostal adolescent na dobrodružné filmy s výjimkou sovětských (téměř všechny od 15 let) např. jiho či středoamerické Ó Cangaseiro, Mokrá záda, ale i na naše filmy např. na Poslušně hlásím nebo Hrátky s čertem. Návštěvu takovýchto filmů zaručovala kina ve spodní části Žižkova jako Ponec (dnes divadlo tance), Tábor, Jiskra (padly za oběť přestavby Žižkova v 70. a 80. letech) a když bylo štěstí na uváděčku, tak i Obzor.

Kina Maceška (Illusion), Flora byla však ta honosnější včetně noblesních biletářů. Koncem šedesátých a v průběhu sedmdesátých let však i toto kino, jako další jiné biografy, zvolna chřadlo. Interiér kina byl zanedbaný, nemalovalo se již zde drahně let, spojené dřevěné lavice hlasitě vrzaly. Promítač se mnohdy ani nedostavil a s poklesem úrovně provozu, klesala i úroveň nabídky filmů a postupně i návštěvnost.

Přes tato nelichotivá zjištění, mělo toto kino vzácnou jedinečnost v 70. a 80. letech, a to víkendová popolední představení pro děti. Tam, kromě hlavního menu – pohádky, byl předfilm, a to groteska s Pepkem námořníkem, psem Plutem a kačerem Donaldem. Děti řičely a sledovaly groteskové gagy ve stoje, takové grotesky nebyly v té době pravidelně promítány snad nikde. Fotříkům též jiskřili oči, s výjimkou těch nedělním obědem zmožených, kteří v tom virválu tvrdě spali. Ale atmosféra to byla báječná a po skončení představení odcházelo několik desítek rozesmátých a spokojených dětí a jejich rodičů.

I když je tento okamžik smutný, vzpomeňte se mnou, kdož jste toto kino znali nikoliv sentimentálně, ale tak, že toho hezkého z kina Illusion bylo víc a to nám také ve vzpomínkách zůstane. Měl jsem tě rád, iluzionistická MACEŠKO!