Kdyby Alfons Mucha tušil, jaké peripetie budou kolem umístění jeho Slovanské epopeje v 21. století, snad by tento cyklus pláten přibližující dějiny Slovanstva snad ani nenamaloval.

Namalováním tohoto díla se Mucha zaobíral již kolem roku 1910. Ale chyběly finance. Až poté, kdy napomohl Američan Cran, si Mucha pronajal část zámku ve Zbiroze a začal malovat. Vznik Epopeje tedy datujeme mezi léta 1912-1926. Poté byl soubor pláten předán Praze a veškerému československému obyvatelstvu. V roce 1928 bylo dílo poprvé vystaveno. Během války uschováno na několika místech.

V padesátých letech – poškozené – převezeno do Moravského Krumlova, kde péčí krumlovských občanů bylo restaurováno a v roce 1963 zpřístupněno v prostorách tamního zámku.

Před komunálními volbami 2010 projevila Praha o Epopej zájem a ta byla za dramatických okolností odvezena z Moravského Krumlova a později, v roce 2012, vystavena ve Veletržním paláci.

Protože Praha dosud nenaplnila podmínku Muchovy závěti, a sice že hlavní město postaví pro tento soubor pláten vlastní budovu, požádal vnuk Alfonse Muchy o vydání díla.

Tento krok dědice přivedl opět hlavní město k činnosti a bylo oprášeno možné umístění Epopeje na vrchu Vítkově. Vznikl Nadační fond pro podporu umístění Slovanské epopeje na Vítkově a 12.10. je svoláno diskusní setkání nad koncepcí Architektonické studie parku Vítkov. Nutno podotknout, že v roce, kdy byla Praha Hlavním městem kultury (2002), proběhla z iniciativy městské části Praha 3 architektonická soutěž o ztvárnění parku. Z ní vzešel vítěz. Jeho návrh nebyl doposud realizován. Výsledek této soutěže by měl být stále platný.

Tady je nutno zmínit, že vrch Vítkov byl pro umístění Epopeje uvažován již v roce 1925, ale historie tohoto díla šla jiným směrem. Později, někdy v roce 2010, zvedl ideu umístění na Vítkově mladý student architektury, který ve svých 22 letech představil elegantní a provozně jednoduchý návrh. Studii budovy, „zaříznuté“ do severního svahu kopce přibližně v místech, kde má nyní zázemí zahradnická firma spravující zeleň na Vítkově. Tato studie předpokládala kromě odpovídajících výstavních prostor i zázemí pro návštěvníky a pracovní či badatelské centrum.

O studii jsem tehdy informovala a předala ji zástupci Rady hlavního města, ale Praha měla jinou představu. Po zamítnutí umístění Epopeje na holešoviském výstavišti zvažovala nyní zrekonstruovanou jízdárnu v linii západních hradeb Hradčan, či vedlejší kasárna, vše v bezprostřední blízkosti Pražského hradu.

Dnes je bývalý student jistě hotovým architektem a bude-li vypsáno výběrové řízení na ztvárnění tohoto pavilonu, snad se přihlásí.

Umístění Epopeje na pražském Vítkově by umocnilo jak étos, tak i patos tohoto díla. A i když se jedná o obrazy, jejichž uměleckou hodnotu si netroufám posuzovat a které námětem spíše odpovídají druhé polovině 19. století než první čtvrtině století dvacátého, mají svůj symbolický význam. Takto monumentálně zpracované téma je totiž unikátní.

Hlavní město Praha, které je vlastníkem celého kopce Vítkov a které mohlo a mělo celý park již dávno podle vítězného architektonického návrhu upravit a revitalizovat, které mohlo studii mladého budoucího architekta vzít na vědomí a ohledně Epopeje konat další kroky, zaspalo.

A tak po všech těch peripetiích iniciativu opět, jako kdysi v roce 2002, přebírá městská část.

Bude úspěšná? To za současné situace na Magistrátě nemůže říci nikdo.

Přesto, že umístění na Vítkově má svoji logiku a klady, napadá mě ještě jedno, úplně jiné řešení: město Moravský Krumlov se o Epopej staralo v mezích svých možností téměř padesát let. Poté byla za dramatických okolností s pomocí bezpečnostní agentury naložena a odvezena. V televizních záběrech se objevila tvář šedovlasého starosty města, který viděl, jak je odváženo dílo, kterému krumlováci hodně věnovali a které bylo i největším turistickým lákadlem jeho obce. Určitě mu nebylo v té chvíli dobře.

Na jiném Muchově díle, v Obecním domě v Praze, se skví nápis: Praha - matka měst. Proto by od hlavního města naší země, které není chudé, má množství divadel, galerií, výstav a jiných „atrakcí“, bylo velkomyslné, kdyby celou letitou anabázi zakončilo tím, že městu Moravský Krumlov finančně pomůže s rekonstrukcí zámku. Poté tam Slovanskou epopej, jako dlouhodobou zápůjčku, umístí. Dokázalo by tím, že Praze, oné matce měst, není velkorysost cizí.

Autorka je bývalá starostka MČ Praha 3