Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POVÍDKA: Zpovědník inteligentní vévodkyně
Národní buditel páter Josef Regner Havlovický se zasloužil o vytvoření městského parku v Náchodě na zámeckém kopci, při chůzi i na lavičkách se tam potěší nohy, mysl, oko i ucho. Jednoho dne roku 1827 si kreslil plánek rozmístění okrasných záhonů, když tu cinkl zvonek. Objevil se panský kočí Pankl s tímto vzkazem: Paní vévodkyně prosí pana kaplana, aby ji neprodleně poctil návštěvou.
„To už se vrátila?“ podivil se duchovní.
„Vskutku,“ odvětil kočí. „Již včera.“
Regner tedy všeho nechal a nastoupil do kočáru. Než se dostali z údolí Metuje přes kopec do údolí Úpy, měl dostatek času k přemýšlení. S vévodkyní Kateřinou Vilemínou Zaháňskou vycházel dobře, libovala si v duchaplných rozhovorech se vzdělanými lidmi, i s těmi na svém panství. Ač luteránka, konverzaci s katolickými knězi se nevyhýbala. Oceňoval její inteligenci i dobrosrdečnost. Působil v Náchodě již deset let, a proto z různých klepů dobře věděl, že je to také velká prostopášnice, která hravě dokázala poplést hlavu kancléři Metternichovi, caru Alexandrovi, generálu Windischgrätzovi, lordu Lambovi a bůhví komu ještě. Manželská svátost jí asi moc neříkala, dvou choťů se zbavila brzo po svatbě – užvaněného prince Rohana i mlčenlivého knížete Trubeckého. Třetí manžel, hrabě Schullenburg, ji musí poslouchat na slovo a poskytovat volnost. Svůj zámek v Ratibořicích nechala nedávno přestavět v novějším stylu, a než byla stavba dokončena, pobývala ve Vídni nebo se potulovala po celé Evropě. Nyní se tedy vrátila. Copak asi chce?
Kočár se přiblížil k Úpě a kaplana napadlo, že by si měl před audiencí pro jistotu vyprázdnit měchýř. Požádal proto Pankla o zastavení a vydal se svižně hustou trávou k zarostlému břehu. Konečně zase u milované řeky! Hlubokými doušky vdechoval ten vlhký vzduch smíchaný s vůní olší a naslouchal bublání třpytících se vlnek nad kameny. Měl to u vody odjakživa rád. Nad hladinou kolem něho přelétly dvě divoké kachny, zachechtaly se a zmizely v zákrutě proti proudu. Díval se za nimi a uvědomil si, že o několik mil dál leží havlovický mlýn, v němž se narodil, kde prožil dětství a kam se vždycky rád vrací.
Postál by u řeky ještě déle, než bylo potřeba, kdyby nepostřehl, že ho pozoruje hlouček dětí. Něco si mezi sebou špitaly. Chvatně si upravil oděv a vlídně s dětmi promluvil. Pohladil je po vlasech a zeptal se jich, jak se jmenují. Ty nejmenší se styděly, a proto za ně mluvila nejstarší sestra - tmavovlasá Barunka. Budoucí krasavice, napadlo duchovního.
Nastoupil pak do kočáru a ten ho dovezl k zámku. Nová budova již z dálky svítila na louce bělobou. Také vévodkyně byla zbarvena do běla. Hověla si na pohovce, byla spoře oděna v průsvitném mušelínu s hlubokým výstřihem a se záhadným úsměvem si hosta prohlížela. Sněhobílá byla i její pleť. Vlídným pokynem ho vybídla, aby si sedl vedle ní. Hrklo v něm: Snad na mě teď neskočí, ve svém věku by se snad už mohla zklidnit.
„Vaše Jasnost nám v cizině rozkvetla jak bílá růže,“ zalichotil, ale hned zalitoval.
„Chtěl byste k ní přivonět?“ pravila koketa.
Zavrtěla sebou a pokračovala:
„Musím vám oznámit, že můj život se podstatně změnil. A vy v něm budete hrát – jak doufám – významnou roli.“
Nastalo ticho, jen venku řvali pávi. Náchodský kaplan se začal potit, bystré oči mezi kudrlinami na něho stále laskavě pohlížely.
„Přestoupila jsem v Římě na katolickou víru!“ vyhrkla aristokratka vítězoslavně. „A vy budete můj zpovědník!“
Oddychl si, věřil, že na svého prostředníka s Bohem se nikdo vrhat nebude. Třebaže měl v Náchodě dost povinností, souhlasil. Jistě se od té vášnivé ženy dozví při zpovědi mnoho zajímavého.
Další rozmluva již proběhla v pohodě. Vévodkyně se pochlubila svým záměrem rozšířit zámecký park daleko do údolí Úpy a osázet ho cizokrajnými dřevinami. Páterovi byly milejší ovocné stromy a lípy, ale své mínění si nechal pro sebe. Dozvěděl se také s nelibostí, že hostitelka nechala při přestavbě zbourat barokní kapli – to ještě nevěděla, že bude v Římě osvícena. Moc ji to nyní rmoutilo. Duchovního taky, přesto ji uklidnil ujištěním, že ke mši bude stačit domácí oltář v předsíni.
„Skvělý nápad!“ zaradovala se vévodkyně. „Věděla jsem, že mi dobře poradíte.“
Přivolala kočího a svého zpovědníka milostivě propustila.
Pankl s dovolením kněze ještě zastavil u svého obydlí. Regner měl návštěvy u prostých lidí v oblibě, zde dostal hrnek mléka. Rozmluva v českém jazyce ho však neuspokojila. Pankl byl Němec jak poleno a Panklová vedla nudné řeči a rodnou mluvu neskutečně mrzačila germánskými výrazy. Už chtěl přejít na němčinu, když vešla milá stařenka s dětmi, s nimiž se setkal už u řeky. Nálada se mu hned zlepšila, s babičkou a dětmi bylo radost si povídat.
Náhle si všiml pozoruhodného jevu: Barunka se vůbec nepodobala ani pomenšímu, světlovlasému otci, ani obtloustlé matce poďobané od neštovic! A když se spolu s Panklem zvedl a rozloučil se, postřehl, že se na něj Barunka usmála velmi podobně jako vévodkyně. Začal tušit velkou ratibořickou záhadu. Myslel na to celou cestu do Náchoda a uklidnil se až doma u svých včeliček.
Jeho následující setkávání s vévodkyní se pak odehrávala v čistě duchovní a přátelské poloze. Bohužel jí musel doporučit, aby se rozvedla, když už jednoho katolického manžela kdysi měla. Při zpovídání od ní kupodivu nic pikantního neslyšel. Jen jednou mu v slabé chvíli odhalilo nitro – svěřila se, že má nemanželskou dceru. No vida, tak přece, pomyslel si zpovědník a v mysli mu vytanula nejstarší dcera Panklových. Ale bylo to jinak: Vévodkyně jako mladá dívka otěhotněla se švédským vychovatelem a dceru pak již nikdy neviděla. Později ji z dalekého severu lákala k sobě, ta však o krkavčí matku nestojí. Další dítě pak už neměla.
Jak ji mohl utěšit? Řekl, že všichni lidé jsou Božími dětmi, ale sám cítil, že to bylo slabé. Vévodkyně si vzdychla a odešla do svých komnat.
Uvědomil si, jak světová je to žena: Švéd, Francouz, Angličan, Rusové, Rakušani, Němci… Jestlipak hřešila také s Čechem? Asi sotva. Ale i taková bohatá osoba, jejíž jedinou starostí je, jak se vyhnou nudě, může mít v duši bolavé místo.
*****************************
Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.

Otestováno dětmi: Disneyho kniha známých 5minutových pohádek
Jestli hledáte milou knížku plnou barevných obrázků pro své děti, pak je právě tahle ideální. Hodí se pro školkové děti, ale i pro mladší školáky,...

Moc bělošská výuka na britských školách? Chystají se rychlé úpravy, učitelé berou změny do vlastních rukou

Diplomati neskrývají rozčarování, chtějí naočkovat. Počkejte si na vaši věkovou kategorii, zní z Česka

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
