Pan Bálek, jinak vedoucí restaurace naproti ohromné budově státního úřadu, stáhl roletu a pečlivě ji uzamknul visacím zámkem. Roleta byla stará a počmáraná, jako ostatně všechno na jeho restauraci. Budova, v které se restaurace nacházela, na tom nebyla ještě tak špatně. Jiné budovy v ulici byly nejen počmárané graffiti a kosočtverci, ale navíc měly různě opadanou omítku, zpod níž byly vidět holé cihly. Nebylo v té ulici, která vedla k velkému parku s jezírkem, domu, který by nebyl takto zohyzděn.

Pan Bálek však nic z toho nevnímal. Zvykl si, tak jako většina návštěvníků jeho restaurace, na ohyzdnost spadané omítky a ostatně jeho smysl pro krásu neměl s budovami co dělat. Krása v očích pana Bálka spočívala v tom, že budova úřednictva naproti ho zásobovala neustále žíznivými úředníky, kteří k němu chodili nejen na pivo, ale hlavně na obědy. V poledne byla jeho restaurace nejen plná a personál sebou musel mrskat, kuchaři vyvařovat a výčepní točit piva v jednom sledu, ale pan Bálek musel hlídat kasu, neboť personál byl zkušený a chtěl si vydělat. Možnost výdělku byla ohraničena nejen hodinami poledne, ale hlavně bdělým okem restauračního šéfa, pana Bálka, který ze zkušenosti věděl a tvrdil, že našim lidem musí jeden stát za prdelí, jinak mu všechno rozkradou.

Nejvíce kradl výčepní, a to tím, že točil pod míru. To panu Bálkovi nevadilo, pracujícím se musí trochu ulévat, jinak ztratí iniciativu, to věděl, ale jeho výčepák měl nectnost většiny výčepáků, že pil. Kdyby jenom pil, on chlastal! A když měl vypito, začal být nepříjemný a drzý. Došlo to tak daleko, že ho pan Bálek musel vyhodit. Prostě mu dal padáka. Na tom nebylo nic zvláštního, padáků pan Bálek za život rozdal tolik, že si je nemohl pamatovat. Pamatoval si jen, že jim všem do posudku napsal, že odešli z rodinných důvodů. Jednak jim nechtěl kazit život do budoucna, ale také v tom byla poťouchlost. Ať si ty kradoucí typy vychutnají také někde jinde!

Pan Bálek se unaveným krokem vracel zpět a pohlédl ulicí do dáli. Táhla se skutečně daleko, až k obrovskému parku, kam na víkend chodila většina výletníků i místních. Tolik jich tam chodilo, že na pana Bálka jich moc nezbývalo, a tak měl přes víkend zavřeno. Naproti parku měl restauraci kolega Gross. Ten zase měl zavřeno přes týden. Úředníci to měli přes polední přestávku do parku daleko a Pražané navštěvovali park většinou o víkendu. A tak měli oba, pan Bálek i pan Gross, týden krásně rozdělený a nemuseli se o zákazníky prát.

V sále seděl jen jeden host, který dopíjel třetí pivo a ne a ne vypadnout. Třeba mu stahování rolety připomene, že je na čase odejít? Pan Bálek se vrátil do sálu. Nezdálo se, že by to hostovi něco připomnělo. Naopak, poručil si další pivo a drze navrhl, aby si pan Bálek dal jedno s ním.

„Já si nic nedám a vy také ne. Budeme zavírat!“ To poslední důrazně.

„Zavírat budeme,“ souhlasil host, „ale to pivo si, soudruhu Bálku, raději dejte! Dokud je čas...“

Na páně Bálkův udivený výraz se host legitimoval průkazem bezpečnostního sboru tajné policie a znovu panu Bálkovi doporučil, aby si pivo dal. Pan Bálek tedy natočil dvě piva a se strachem, který mu vyrazil na čele v drobných krůpějích potu, si k hostovi přisedl.

„Zavírat budeme,“ řekl host vesele a zvedl půllitr k přiťuknutí. Pan Bálek neochotně zvedl svůj a ťukl si s ním.

„Ale nikoli hospodu, nýbrž vás, soudruhu Bálku.“

„Proč mě...?“ vyhrkl pan Bálek a myslí mu okamžitě projela odpověď. Já blbec, lál si v duchu, že já ten Budvar od toho závozníka kupoval! No jo, ale dyť ho znám a pivo od něj za půl kupuju už přes dva roky, ten by mě udal mnohem dřív, kdyby to byla léčka!

„Někoho zavřít musíme...“

„Ale proč mě?“

„To máte tak, my musíme vykazovat činnost a tu vykazujeme tak, že někoho zavřeme, chápete?“

Pan Bálek nechápavě zakroutil hlavou.

„Já proti vám osobně nic nemám, ale služba je služba. Nebojte, přišijeme vám nanejvejš tři a půl roku.“

„Ježišmarjá a za co?“

„Za zpronevěru.“

„Já nic neudělal!“ zašeptal nepřesvědčivě pan Bálek.

„Ale udělal! Udělal, soudruhu Bálku!“

„A co?!“

„Já neříkám, že jste udělal něco nekalého. Samozřejmě, kdybysme vás zmáčkli, ono by se něco našlo. Známe vedoucí restaurací! Ještě se mi nestalo, abych narazil na jednoho, který by neudělal nějakou levotu.“

„Levotu, já? No, snad omylem, ale jinak...“

„Nechte toho!“ máchl estébák unaveně rukou, “víte, já mám kamaráda.... dobrého kamaráda... chodili jsme spolu do školy, hodně spolu prožili, zkrátka skvělej kluk. No, když říkám skvělej..., každej máme svý mouchy, ne? Ten se rád napije a pak třeba trochu vyvádí a jiný zas nakupuje pivo pod cenou, ale to vy přece znáte, ne? Ten můj kamarád až tak moc nevyvádí, to vy přece musíte vědět, že moc nevyvádí...“

„Já?“ nechápavě.

„Ano, vy! Protože jste ho včera večer vyhodil z práce!“ To poslední důrazně.

„Já? Jé, vy myslíte Pepíka, toho, co u mě dělá výčepáka?“

Poznání, odkud vítr vane, panu Bálkovi značně a okamžitě ulevilo. Tak rychle, že ani nečekal na estébákovo přikývnutí a rychle pokračoval:

„Ale to je omyl, soudruhu bezpečnostní. To je strašnej omyl! Já ho nevyhodil! Já mu jen řekl, aby šel domů, odpočinul si a dnes nechodil! Ale jenom dneska! Víte, on se včera trochu víc napil, ale to vy znáte, ne? On se rád napije, ale kdo by se nenapil, když u toho denně stojí, ne? To mu za zlý nemám, já ho fakt nevyhodil!“

„Takže... ono to je všechno omyl?“

„Strašnej omyl! Já a vyhodit Pepíčka?“ a pan Bálek si opovržlivě odfrkl jako kdyby taková myšlenka mohla napadnout jen nepříčetnou osobu.

„Dobře, soudruhu Bálku, mohu tedy Pepíkovi vyřídit, že práci neztratil?“

„Samozřejmě a kdybyste byl od té dobroty, když s ním už budete mluvit, tak mu vyřiďte, že včera měl jen placené volno a v pondělí ať přijde normálně do práce jako vždy.“

„To jste mne, soudruhu Bálku, značně potěšil! Já mu to vyřídím a s tím zavíráním si to ještě rozmyslím...“

S těmi slovy se estébák zvedl a bez zaplacení opustil šťastného pana Bálka. Tak šťastného, že si samým štěstím zapomněl z čela utřít studený pot.

Milý čtenáři, tahle příhoda se skutečně stala. Pepíček pak u pana Bálka ještě dva roky pracoval a pil, než si našel něco lukrativnějšího. Dostal od pana Bálka takový posudek, že tam, kam odešel, si museli myslet, že k nim přichází poctivý výčepní génius. Pana Bálka nezavřeli, ten rok zavřeli pana Grosse z výstavní restaurace u jezera. Dostal tři a půl roku. Za zpronevěru.