Byl klidný pondělní večer. Petra žehlila Jirkovi slipy na druhý den a byla už skoro v polovičce, když na počítači v pracovně cinkla zpráva. Abyste si nemysleli, nebyla to lecjaká schránka. Tuhle adresu zná jen okruh nejpřísnějších důvěrníků a pak už jen několik robotů, kteří rozesílají nabídky kosmodisků, patentních navlékačů jehel, viagry a prostředků na hubnutí. S lítostí spustil Jirka oko ze své švarné ženy, zafuněl a přenesl se k pí sí a četl:

Fw: Jak to jde?

Čau, brouku,
Puchejř ani neví, co ho čeká!
Possy je náš, chce to po Pupkovi
Na Bublinu mám svazek od Amíků
Na Vyorálka od Rusů, čéče, to je bomba!
Háša chce povejšit na generála, dohodni s šedivcem
Jíčovi jsem slíbil, že si může napsat ústav kolik chce, ale stejně to zapomene
Zdrba chce velet Pozemkovému fondu, dej řeč.
Další, až mezi čtyři oči.

Marečku, pusinku, Mirďa

Jirka se zarazil. Vstal a pomalu došel ke kredenci, kde vyhrabal křestní list. Mezi málo používanými jmény, jimiž ho obšťastnila rodina, byli César, Alexandr, Bucefal, ba i Visarion, ale Marek žádný. Zachmuřen se vrátil k počítači.
"Promiň, Mirku, ale asi to nebylo pro mne!" odepsal, než cizí poštu definitivně vymazal ze svého compu.
Přesto mu obsah cizího e-mailu zůstal viset v hlavě. Ať dělal, co dělal, stále mu zůstal takový divný pocit. Málo jedl, před očima se ztrácel, nepomáhala ani s láskou vařená skvělá domácí kapustnica. Když chyběly dírky na pásku, začal nosit kšandy, když už ani kšandy nestačily, musela mu Petra kalhoty založit v pase. Nakonec začal nosit památeční oblek od maturity, všechno ostatní mu bylo velké. Teď vzpomínal na zesnulého kmotra! František, ten si věděl se vším rady!
V práci potkával ty dva mladé ze sousední kanceláře. Martin měl oči jen pro Katku, Katka jen pro Martina. Vždy je sledoval se shovívavým úsměvem, teď si jen povzdechl:
"Mládí naivní, co se chystá na mne, chystá se i na vás!"
A dny ubíhaly. Jindy přátelský Vojta z odboru ručního nářadí se na něj začal dívat s vědoucím úšklebkem. Nebo se mu to zdá? Ještě aby z toho chytil paranoiu. Proti té imunitu nemá. Jen kdyby věděl, co se šije!
A pak najednou po chodbě letí snaživý, věrný Davídek, div se nepřerazí a vleče nějakého hajného. Aha, není to hajný, je to závodní strážný, důchodce Randál v převleku a se zbrusu novým plnovousem! Ti dva ho zatlačili do kanceláře a se slovy:
"Tak se koukni, kam chodí na kafe ten tvůj Mirďa!" mu pustili přinesené DVD.
A všechno bylo jasné!