POVÍDKA: Výměna názoru

Roku 1929 se v Holešovicích na sjezdu KSČ zmocnili vedení „karlínští kluci“ v čele s Gottwaldem a od té doby se čs. komunisté řídili výhradně pokyny z Moskvy. Co řekli tam, bylo svaté. Proti této změně se postavilo sedm spisovatelů a básníků, kteří byli ve straně už od samého počátku v roce 1921: Olbracht, S. K. Neumann, Vančura, Hora, Malířová, Majerová a Seifert. Až na mladšího Seiferta to byli literáti středního věku, kteří dospěli k marxismu všelijakým myšlenkovým vývojem.

Sepsali proti Gottwaldovi manifest, v němž naléhavě vyzývali dělníky, aby nové vedení svrhli, protože jinak by jejich bojová síla proti kapitalismu byla ochromena. Nato byli nespokojenci ze strany vyloučeni. Jejich čin veřejně odsoudili jiní komunističtí literáti z mladší generace: Teige, Nezval, Halas, Fučík, Clementis, Novomeský a další.

Vyděděnci se pak sešli ve vinárně, aby se tam poradili, zda budou na útok mladíků reagovat. Po pár skleničkách jejich vzrušení opadlo. Stoupenkyně volné lásky Majerová se stále více tulila k Olbrachtovi, dokud ji Malířová neokřikla. Ale jinak panovala shoda. Udělali dobře, že se pokusili dělnické třídě otevřít oči.

Tu se do vinárny dostavili tři jejich protivníci: Teige, Clementis a Novomeský. Majerová sebou zavrtěla a zálibně na mladé muže pohlédla.

„No vida, odpadlíci si lížou rány,“ řekl Teige. „Jak vás mohlo napadnout, že zrovna vy víte nejlépe, co dělníci potřebují? Vy – pisálkové.“

„Od tebe to sedí,“ ohradil se Vančura. „Taky se živíte se psaním a hubou. A jestli se ti to nedoneslo, já pracuji jako lékař.“

Teige a jeho přátelé se posadili k vedlejšímu stolu a objednali si láhev červeného. Nastala pauza. Číšníci se hbitě míhali a ostatní hosté v blízkosti komunistů plytce konverzovali o bezvýznamných tématech.

Majerové se oba Slováci zamlouvali, ale ideologický boj byl přednější. Povzdychla si:

„Tak vy teď budete sloužit té bandě primitivů…“

„Aké bandě?“ zdánlivě nechápal Clementis.

„No přece těm křiklounům z Karlína,“ vysvětlovala Majerová. „Vždyť přece všechno, co ten Kopecký řekne, je skoro vždycky nějaká sprosťárna. A Gottwald – to je jen takový nezodpovědný tlučhuba.“

„Zdá sa mi, že súdruh Gottwald može byť naozaj správny vodca robotníckej triedy,“ namítl Clementis.

Rozproudila se diskuze, která byla stále vášnivější. Salónní bolševici se překřikovali a na ostatní hosty, kteří je znechuceně sledovali, nebrali ohled. Majitel podniku je nakonec zdvořile požádal, aby se ztišili. Mladší intelektuálové se pak přemístili ke vzdálenějšímu stolu.

Po nějaké době se Clementis musel odebrat na další schůzku. Když se ocitl na chodbě, vypotácela se z dámské toalety Majerová a přilepila se na mladíka neklidným tělem. Řekla mu:

„Věř mi, mladý soudruhu. Gottwald je hrobařem naší strany.“

Nato se jí Clementis vyškubl a šel pryč.

Uplynula léta a některé zmíněné osoby začaly o správnosti své cesty vpřed pochybovat. Doba plná zvratů umožňovala mnohým své názory změnit, upřímně i neupřímně. Zatímco Majerová Gottwalda bezmezně chválila, Clementis si trpce uvědomoval, jakého lotra podporoval.

 *****************************

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.