Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

poznamka

Jen jsem chtel poznamenat, ze se zrejme jadna o vilu nad kostelem, tak o tu mel zajem pry i Gott

Vy všehoznalí a tak úžasní trumbelové,

ani vám nedošlo, že to není ani tak story, jak  h i s t o r i e  jedné přezajímavé rodiny, přes kolik desitiletí. Kdo si to nemůže, neumí či prostě nechce vychutnat, bezděčně porovnat s kalvárií a radostmi  s v é  mišpoche - tak nechť prostě skromně mlčí. Paní MM je chytrá, moudrá, láskyplná, vzdělaná a šarmantní dáma. Říká vám to něco, tak zastaralý pojem - ?

Autorka vendy...

 umět něco napsat neznamená, že je to psaní...Raději stůj u plotny a vař,,,

Paní Marcelko, jedním dechem, tohle je pro mě strhující jako román:

jako má rodina v bleděmodrém. Ale dramatické to tedy bylo, co... klidně byste to roztáhla na desetkrát, že? Všecko si to představuju. U mě Brno a okolí - analogické. Pozdrav ze Zvířetníku!

V drobnostech se člověk,  s a m o z ř e j m ě , není-li historik atd., může mýlit. O ně přece nejde, proboha... jde o tu vůni... co už dávno není... ale my ji chceme cítit, pořád! A o závazek našim úžasným předkům!!

Kdybychom vedeli, vse dopredu...

Moc pekna povidka, pani Marcelo. Z rodinnych vzpominek / jako Vase povidka - Hodinky Prim /, nebo pribeh Vasich znamych?! Kolik smutnych, spolecnych osudu - jit za cilem, vypracovat se a diky politice padnout......

povídka?

Takto povídka nevypadá, kromě toho jsou tam různé prohřešky vůči skutečnosti. Rada těm, kdo se snaží psát povídky: první dvě až tři stránky škrtněte. Nebo pište hlouposti, ale to musíte být členem nějaké "mafie" - jmenovat nelze, to by bylo na žalobu, tak domýšlejte, kdo zo tak může být, třeba na to přijdete.

Pár nepřesností

Dost pochybuji, že ve 20. letech byly v Mokropsech ještě doškové střechy. Za války se sice nesmělo tancovat, ale taneční hodiny byly (chodil jsem do nich). O nějakém masakru německých žen a dětí po revoluci jsem neslyšel. Vím sice, že na Václaváku nějakého Němce pověsili na kandelábr a zapálili, že Němce tloukli, plivali na ně (zejména ti, kteří za flašku rumu a pár cigaret točili přesčasy pro německý válečný průmysl jen to hučelo), ale o masakru jsem neslyšel. Jinak rodina p. Horáka(?) asi měla štěstí, že jim vilu v Mokropsech nezabavili, nebo tam aspoň nenastěhovali nájemníky.

ježišmarjá, ...

...já to zhltl jedním málem jedním dechem.

Moc díky, parádně napsané!