Český turista vstoupil do gasthausu a objednal si vepřovou kotletu, na kterou měl děsnou chuť. Číšník se neklidně rozhlédl kolem sebe a promluvil skoro šeptem:
„Zbláznil jste se? Chov prasat byl v Německu zrušen a dovoz vepřového zakázán. Naše muslimské spoluobčany to uráželo.“

„Neuvěřitelné,“ divil se turista. „A to váš Bundestag připustil?“

„No ovšem,“ pravil číšník. „U nás platí zákony a humanita. To není jako u vás. Dejte si hovězí biftek.“

Turista pojedl, zaplatil a vydal se na cestu k českým hranicím. Teprve nyní si všiml, že nápisy na domech jsou dvojjazyčné - německé a arabské - a že dobrá polovina žen chodí po chodnících zcela zahalena. A když jel autobusem k hraničnímu přechodu, viděl skoro v každé obci kromě kostela i mešitu. Cestující nastupovali a vystupovali, ale k hranicím dojel s řidičem už jen on sám.

Udivilo ho, jak to tam vypadá - jako za Husáka. Od celnice se na obě strany táhl do dáli vysoký plot s elektrickými dráty a u závory čekali zamračení ozbrojenci v uniformách. Musel projít kabinkou, kde byl důkladně prosvícen, a poté byl zaveden do jídelny. Hned u dveří stál velký kotel s naběračkou, z něhož se pěkně kouřilo.

„Posaďte se a vezměte si trochu vepřového guláše. Jistě jste cestou vyhládl,“ vybídli ho, aniž by na něho přestali mířit samopaly.

Turista se posadil a pustil se s chutí do jídla. S každým polknutým soustem pak viděl, jak se tváře strážců hranic rozjasňují. S velkou ochotou mu přidali.

„Jsme rádi, že vám u nás chutná,“ pochválil hosta nadporučík. „Plníme ostatně jen moudrý příkaz našeho panovníka. Zrovna včera jsme tak odhalili jednoho padoucha. Tvrdil, že je Kopt, ale když jsme mu nabídli pohoštění, udělalo se mu tak špatně, že se skoro pozvracel. Tak jsme si ho pěkně proklepli a našli jsme na jeho těle semtex. Za chvíli bude mít v Božím Daru veřejnou popravu. Půjdu se na to podívat, protože mi právě skončila služba, a vy mě můžete doprovázet.“

Turista souhlasil a oba muži tak vykročili směrem k městu. Slunce na modré obloze svítilo a zasněžené pláně vůkol byly místy střídány úseky suché trávy. Silnice vedla hezky s kopečka, a proto družnému hovoru nic nebránilo.

„A odkdy jsou Čechy monarchií?“ zajímalo turistu.

„České království bylo obnoveno po Dubnové revoluci roku 2020. Máme teď méně starostí a hlavně - je tady bezpečněji. U nás nějaký terorista hned tak nevybouchne,“ poučil krajana důstojník a seznámil ho s předchozím politickým vývojem i současnou situací.

Ve městě už žádný sníh nebyl, jen se střech kapala voda. Za hospodou Špičákem, kde běžkaři zahajují své trasy, stálo uprostřed davu lešení a pod ním ohrádka, ve které kvičelo několik prasat, zřetelně hladových. Na lešení stál špalek s pořádnou sekerou.

„Jak vidíte, vracíme se k jednoduchosti,“ vysvětloval nadporučík. „K čemu ty všelijaké novoty a vymoženosti? Však vidíte sám, kam až nás dovedly, když se dostaly do rukou našich nepřátel.“

Se svým filozofováním musel přestat, protože na lešení byl přiveden odsouzenec. Ten se při pohledu na špalek a sekeru jen pohrdavě ušklíbl, ale když si všiml vepřů v ohrádce, zesinal hrůzou. Začal prosit o milost, ale nebylo mu to nic platné. Kat máchl sekyrou, hlava odskočila do ohrádky a čuníci ji s radostným pochrochtáváním začali ohryzávat. Zbytek těla letěl vzápětí za hlavou.

Nadporučík to hemžení zálibně pozoroval a po chvíli pravil:

„Vsadím se s vámi o veškerý svůj majetek, že v takovém stavu ho Alláh s Mohamedem v jejich nebi nepřijmou. To je ovšem jen další skvělý nápad našeho moudrého panovníka.“

A dál už jen pokračoval ve chvalozpěvu na současného českého krále. Jeho slova však byla najednou málo srozumitelná, pořád se to zhoršovalo, až se povídání proměnilo v divné bublání, také obličej řečníka bledl a ztrácel se, až se turista probudil. Chvíli mu to trvalo, než se zorientoval. Uvědomil si, že vše, co nedávno zažil, byl pouhý sen, jen nevěděl, jestli je to dobře nebo špatně.