L. Severa 23.3.2013 14:36

Re: Ostrva

U nás na venkově  se tomu říkalo ostrývka (odvození je patrné), lépe řečeno nářečově vostrývka. Byl to neocenitelný pomocník. Široký základní trám zajišťoval boční stabilitu a nahoře se ostrývka  opřela o korunu stromu -bez vyhledávání konkrétní větve- , takže bylo možné otrhat ovoce z míst,  která byla ze žebříku naprosto nepřístupná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vyhnalík 23.3.2013 13:17

Ostrva

Ten žebřík s jedinou hlavní oporou se ve staré češtině nazýval ostrva, ostrev, ostrve a byl daleko běžnější, než relativně složitější, avšak bezpečnější moderní typ používaný dnes. Nejjednodušší bylo porazit kmen a zkrátit větve. Takové žebříky (ostrvy) se často používaly při obléhání. Dnes se s ní setkáme snad jen v heraldice, kde vystupuje jako břevno na erbech. Na Slovensku se zachovala jako jméno vrcholu v Tatrách.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Svoboda 23.3.2013 9:33

Díky za krásný příběh.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 23.3.2013 9:07

Příjemné povídání :)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Krajíček 23.3.2013 8:47

Výborné!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Ondys 23.3.2013 1:56

:))))))))))))))) Hm, čóóóveče,

:))))))))))) život se s náma moc nemazlí, abychom přežili! Jinak si myslím, že je hloupý vláčet se někam do Himalájí za děsný prachy, když k nebezpečnýmu dobrodružství u nás bohatě stačí chovat se podle vlastního svědomí, okolním nic nepředstírat a občas i říct, co si jeden myslí, aby si pak nebezpečně hrábl na dno i mezi :)))))) nejlidumilnějšími a nejmírumilovnějšími našinci...

:)))))) Početl jsem si.

• reagovat
• nahlásit příspěvek