Od rána bylo nebe modré a vymetené, vánek čechral trávu a barvářka se na vycházce chovala zodpovědně, nesežrala leklou rybu, nelehla si na nic smrdutého, aby se ovoněla, drbala si záda jen o suchý drn a pod drnem se neskrýval ani chcíplý krtek, ani zpola seschlý výkal divokého kance, který barvářku vždy neodolatelně vábí, potom jsem měl domluvené tenisové utkání s doktorem Neubauerem, kurty nebylo třeba kropit po vydatných deštích a zápas se vyvíjel k mé spokojenosti, neb to neskončilo 0 : 6, 1 : 6, jak bývá zvykem, naopak, v prvním setu jsem za stavu 1 : 1 šel do breaku, dal dvě esa, zvládl nevídaný prohoz a nakonec prohrál jen 4 : 6, 3 : 6, i doktor Neubauer se výsledku uznale podivoval, vzápětí jsme jeli s babičkou na zahradu kosit trávu křovinořezem a babička udělala k obědu vynikající salát, který se skládal toliko ze zeleniny, snědl jsem salát a pochopil v okamžení zásady správné životosprávy, tedy že slanina nutně nemusí být obsažena v každém pokrmu, seděl jsem pod lípou, která poskytuje stín v parném dni a současně sama o sobě zvyšuje cenu pojistky za rozestavěnou stavbu v těsné blízkosti, vánek čechral trávu a seznal jsem, že dnes není dobrý den na startování křovinořezu, protože kdyby byla tráva pokosená, neměl by vánek co čechrat, seděl jsem pod lípou a nedělal celé odpoledne vůbec nic, jen jsem si otevřel svijanskou desítku a pivo mělo přesně stejnou chuť a vůni jako před devětatřiceti lety, kdy jsem ho srkal ze džbánu poprvé, takové roztomilé déjà vu, někdy se to opravdu stává, nejlepší bylo, že si babička, zaneprázdněna okopáváním cibule, mého nicnedělání ani nevšimla, když jsme se vrátili domů, blížil se můj stav nirváně, měl jsem nezvladatelný pocit štěstí, naplněnosti, očisty, vyrovnání, saturace, sebereflexe, splynutí s přírodou i Bohem a čert ví všeho ještě.

Potom jsem bohužel udělal chybu. (Každý nakonec udělá nějakou chybu.)

Vzal jsem do ruky ovladač a pustil si televizní noviny.

Autor je fyzik a podnikatel (e-mail: neznal@clnet.cz)