22.1.2022 | Svátek má Slavomír


Diskuse k článku

POVÍDKA: Somnambul

Nikdo mi to nevymluví: opomenu-li někdy při jarním sekání navléknout rukavice, gumáky a dlouhý rukáv, zezelenají mi záhy chodidla, dlaně, čelo, zkrátka každá část kůže, která se dostane do kontaktu s agresivním barvivem; při následném sprchování zezelená navíc i vana.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kraus 8.6.2013 23:04

Opravdu zajímavé.

Vědomí zůstalo v astrálním těle, ale co potom oživilo fysické tělo na zahradě? Co čtenáře napadá, z toho všeho jde mráz po zádech. Bilokace vědomí v popsaném případě není pravděpodobná. Je identita hrdiny po probuzení táž jako před usnutím? Je hrdina ještě vůbec naživu? Nezůstala zde jen astrální slupka se zbytkovým vědomím? Vidí se v zrcadle? A pokud ano, vidí ho i manželka? Nebo úplně jinak – nějaký budoucí děj se vnořil do současnosti? Nebo – radši už ne. Věřme vědě a my ostatní buďme optimisty, neboť pavěda zajisté ještě neřekla poslední své slovo.

V. Ondys 8.6.2013 7:27

:)))))))))))))))) Člověk občas může potkat sám sebe

dyť mu tělo slouží jenom jako kabát a to může zaskočit jenom nejtupější konzumenty se stejně horlivými :))))))) pokrokáři!