Čtvrtek 12. prosince 2024, svátek má Simona
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

POVÍDKA: Policajti

diskuse (3)

Policajti se mi v Austrálii líbili. V roce šedesát osm mě udivovala jejich velikost, protože tenkrát policejní sbor, aspoň ten viditelný, který střežil bezpečnost na ulicích a v terénu, si vybíral a bral jen muže od šesti stop (180 cm) výše.

Já, který měřil 177 cm, jsem byl pro policajty moc malý a neměl jsem šanci, i kdybych ke sboru chtěl. Jelikož tenkrát policie používala anglická auta Mini Morris, kde už i jen název naznačuje, že šlo spíš o autíčka než o auta, bylo impresivní pozorovat, jak policejní auto někde zaparkovalo a vylezly z něj čtyři obrovské "gorily". Jak se tam vešly, bylo záhadou. S takovými se nikdo nehádal a když dvoumetrový polda někomu domlouval bylo slyšet jen uctivé "Ano, pane. Ne, pane. Děkuji, pane". Policajtům se zkrátka neodmlouvalo a oni požívali značné úcty mezi prostým lidem.

V Blackheathu, kde bydlel Ivoušek, lokální policajt před zavírací dobou vždy zašel do hotelu, zkušeným zrakem přehlédl mužskou populaci v lokále popíjející (ženy do hospod tenkrát nesměly) a prstem ukázal na pár chlapů, kteří se mu nezdáli, a mezi zuby procedil: "Klíče!" Nestalo se, co se pamatuji, že by si někdo dovolil mu odporovat a klíče od auta nevydal. Druhý den ráno si provinilci skočili na policejní stanici, kde jim byly klíče vydány a oni uctivě poděkovali. Připomínám, že v té době pít a řídit nebylo výslovně zakázáno. Ovšem jak stárnu, zdá se mi, že si tu dobu třeba idealizuji, ale nešť! Jednou jsem se ženou zastavil u hospody v Colytonu. Bylo příšerné vedro, přes čtyřicet. Přinesl jsem jí pivo do auta a pak se vrátil do klimatizovaného lokálu, kde jsem vypil to svoje...

Pak se doby změnily a Ivoušek se odstěhoval do Springwoodu, kde jsme spolu měli obchod, a policejní sbor začal brát nejen muže pod míru, ale i ženy. Jednou jsem jednu viděl v Sydney. Přijela na silné policejní motorce kubatury 750 a nemohla ji zaparkovat na stojánek, který se zašprajcoval nohou pod motorkou a motorka "přetáhla" dozadu na ten stojánek. Jenomže ona chtěla zaparkovat v kopci a musela motorku táhnout zpět na sebe do kopce. Byla to mladá holka s krásně vyšpulenou zadničkou, které to v policejní uniformě moc slušelo, ale měřila sotva 160 cm a na tu motorku jí holt chyběla síla. Už už jsem se nabídl, že jí pomohu, když mne předešel jiný náhodný pozorovatel. Bože, ta mu dala! Zuřivě pak ještě chvíli zápolila s motorkou a nakonec vztekle odjela na druhou stranu silnice a zaparkovala přetáhnutím s kopce, což se jí hned na podruhé podařilo.

Rozumějte, já nic proti policajtkám memám, ba ani proti těm malejm s krásnou zadničkou, konec konců jak z popsané události vidět holka nebyla blbá a dokázala si v té prekérní situaci poradit, ale přece jen... jak říkají Anglos "horses for courses"... a někdy se hrubá síla chytrostí nahradit nedá.

Vedle Ivouška bydlel ve Springwoodu také policajt, Ian. Menší než já, ale jinak celkem prima kluk se smyslem pro humor. Jelikož měl mladou rodinu a potřeboval peníze, tak po večerech prodával zboží známé americké společnosti Amway. Ivouškova žena od něj kupovala prací prášek a jiné drobnosti. Prej to byla výhodná koupě.

"Je to moc výhodný," tvrdil Ivoušek, "žena od něj kupuje ten zasranej prášek a von zase nevidí, když občas uděláme nějakej ten přestupeček. Tuhle jsem jel stovkou v osmdesátikilometrový zóně a najednou za mnou policejní auto. Okamžitě jsem zpomalil na osmdesát. Nezastavili mě, ale pořád mě sledovali a jeli těsně za mnou. Tak já jel všude kolem, jen ne domů, ale oni pořád za mnou v těsným závěsu. Nakonec jsem to nevydržel a jel teda domů. Zajel jsem do vjezdu a zastavil. Policejní auto také. To už jsem měl propocený i povlak na sedadle. Vylezu z auta a z policejního vylez Ian a moh se uřehtat..."

Tohle mně Ivoušek všechno vykládal v sobotu, kdy jsme se u něj scházeli. My jsme to v obchodě měli spolu zařízeno tak, že jeden pracoval celý týden sám a v sobotu jsme se vyměnili a začal pracovat ten druhý. Kromě toho, že jsme se nepředřeli, to mělo i tu výhodu, že jsme se nikdy nepohádali. V sobotu jsem krám zavřel v jednu hodinu a jel k Ivouškovi na víno. V létě jsme se koupali v jeho krytém, ale sluncem vyhřívaném bazénku. V bazénku se sedělo v betonových sedačkách, které byly vymodelovány do stěn, a uprostřed plaval vzduchem naplněný stoleček s flaškou vína a skleničkami. Zde jsme trousili moudra, postrkovali si stoleček a nezřídka se koupali nazí.

Jednou přijel na návštěvu kamarád Roňkof i se svou ženou. Ten to neměl lehké. Byl to kluk dříč, který pracoval šest dní v týdnu ve fabrice a sedmý den stavěl obrovský palác na svém pozemku u řeky. Tou dobou se už stavba nachylovala ke konci, jakož i jeho manželství, ale to tenkrát nevěděl ještě ani on. Myslím, že to byl rok dvanáctý jeho stavění a Roňkof už byl značně sedřený, unavený a po pár skleničkách upadal v hluboký spánek. Což se stalo i tentokrát. Akorát že Roňkof upadl ve spánek u stolu na balkóně, který vyčuhoval značně vysoko nad zahradu a nad bazének. My jsme s jeho ženou, které se říkalo Kruhový sval, což tady teď nebudu rozebírat, pili dál, až jsme byli všichni opilí, a Ivoušek navrhl, abychom se šli koupat do jeho bazénku.

"Když já nemám plavky," zaprotestovala slabě Roňkofna.

"No právě!" odvětil Ivoušek a šlo se.

Svlékli jsme se do naha, vlezli do bazénku a nalili sklenky vína. V tom se ale ozval zvuk a k naší hrůze se Roňkof svalil na lavici na balkóně tak, že hrozilo, že spadne dolů. Ivoušek okamžitě vyletěl, vyběhl schody na balkón a pokusil se Roňkofa vzbudit, ale to se mu nepodařilo. Roňkof byl obrovitý muž takže se mu jen podařilo ho znovu posadit. Nechat ho tak znamenalo, že by se znovu mohl svalit. Ivoušek tedy vzal silný špagát, udělal na něm smyčku, tu navlékl nešťastníkovi na krk a konec špagátu uvázal k trámoví nad balkónem. Roňkof sice vypadal jako sedící oběšenec, ale my měli jistotu, že se nesvalí a z balkónu nevypadne.

Všichni tři jsme dál seděli ve vyhřáté vodě bazénu, popíjeli víno a moudřili. Pak jsme se šli všichni vymočit. Stáli jsme vedle sebe před bazénkem, v kterém plavalo víno i s hořícími cigaretami v popelníku, a močili ve stoje do trávy, když se na balkóně objevil policajt Ian.. My jsme ztrnuli a ztuhli, jen Kruhový sval močila dál a Ian nevěděl, co má sledovat dřív. Ji nebo jejího muže. Ivoušek začal blekotat, že jestli mu přinesl prášek na praní, tak ať ho nechá na balkóně vedle Roňkofa a sejde dolu na skleničku červeného. Ian chvíli mlčel a pak řekl: "Kluci, vás je v tom obchodě škoda, proč se nedáte k nám?"

Pak nemějte policajty rád!

Aston Ondřej Neff
12. 12. 2024

Námětů pro divení se nám svět nabízí požehnaně. Někdy jde až rozum stranou.

Petr Kolman
12. 12. 2024

Lidověji napsáno - příště již žádné skrčky, bodyčky a přílepky.

Milan Smutný
12. 12. 2024

Vývoj v Německu odhaluje zničující dopad nových emisních daní.

Stanislav Ulčák
12. 12. 2024

Petr Anderele je člověk, který si zaslouží být připomenut a nebýt zapomenut.

Jaroslav Zamazal
12. 12. 2024

V obsazeném území má Rusko velký náskok.

Aston Ondřej Neff
9. 12. 2024

Zatímco se šušká o nové pravicové straně, Motoristé v sobotu uspořádali svůj první sjezd.

Aston Ondřej Neff
12. 12. 2024

Námětů pro divení se nám svět nabízí požehnaně. Někdy jde až rozum stranou.

Aston Ondřej Neff
11. 12. 2024

S obvyklým zpožděním začala poslanecká sněmovna projednávat novelu o poplatcích.

Aston Ondřej Neff
10. 12. 2024

Fiala a Stanjura jednali v pondělí s prezidentem Petrem Pavlem o rozpočtu.

Robert Troška
10. 12. 2024

Vzrůstající trend omezování svobody ze strany politiků ODS.

Jiří Čihák
12. 12. 2024

Slávističtí fotbalisté míří ke čtvrté pohárové porážce v řadě, která je může vyautovat ze hry o...

Lidovky.cz, ČTK
12. 12. 2024

Ruský vojenský soud ve čtvrtek vynesl rozsudek nad prvními dvěma ukrajinskými vojáky, kteří se...

Lidovky.cz, ČTK
12. 12. 2024

Od startu druhého poločasu senzačně vedli zásluhou Matěje Vydry, plzeňští fotbalisté se věhlasnému...

Karel Oliva
12. 12. 2024

Kalendář dnes ukazuje 12. prosinec. Je proto namístě si z historické paměti oživit pohádku O...

jla Jiří Lacina
12. 12. 2024

Elon Musk se stal prvním člověkem v historii, jehož čisté jmění přesáhlo hranici 400 miliard...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz