POVÍDKA: Podivná kachna (o zvládnutí vojenské krize)

„Máme kliku, ale taky smůlu, že nemáme moře,“ řekl jsem ve svém projevu před generálním štábem. Nejsem ani generál, ani maršál. Nikdy jsem nebyl ani na vojně, ale dal jsem se na politiku, a tak to ani nevadilo, že začínám o moři, které nemáme a podle všech dostupných informací je nikdy mít nebudem.

Nějaká poručice, která tady nosila jen minerálky, a když si někdo objednal kafe, přinesla i to, tak ta mi zahučela do ucha: „Přišli jsme tím pádem o kachnu, která umí všechno s plachetnicema.“

„To bych rád viděl a zažil,“ zamručel jsem v odpověď. Nevšiml jsem si, že je můj mikrofon zapnutý.

„Jestli opravdu chcete,“ řekla zpola do mikrofonu a půlka generálního štábu se ke mně obrátila, aby si poslechla mé sexuální návrhy. Aspoň tohle si mysleli o naší předchozí řeči. Jenže poručice je zklamala, protože řekla: „To bych vás musela strašně zmenšit.“

„Já myslel, že ženský zvětšujou,“ křikl kdosi ve dvojsmyslu, a tím splnil očekávání generálního štábu.

„Ale jen vaši malou část. Nebo spíš malinkatou,“ rozvíjela už zcela hlasitě své představy o sexuální narvanosti té mladší části generálního štábu. O tu starší část nejevila poručice ani kapku zájmu.

„O jakém zvětšení? Velkém, malém?“ Zeptal se bývalý generál dělostřelectva. Jeho sluch mu přinesl do mozku jen informaci, že se jedná o jakémsi zvětšení.

„To záleží taky na zručnosti...“ rozvíjela poručice představy směřující k té mladší části štábu.

„Čí?“

„Chlapa ne,“ vysvětlila poručice.

Teď už se bavil celý generální štáb. Jsem zvědavý, jestli tohle někdo, nejspíš mluvčí, vykecne na tiskovce.

Abych proto utnul tuhle část diskuse, vzal jsem všem slovo, tedy vypnul jsem jejich mikrofony a sám jsem vyzval poručici, aby nám ukázala co všechno její kachna dokáže s plachetnicemi. Poručice promítla jakousi zrůdu vodního ptáka a plachetnice usazené na jeho, tedy ptačím zobanu.

„S plachetnicema se už dvě staletí neválčí,“ zaznělo ze střední části generálního štábu.

„Navíc ten vodní pták není žádná kachna. Nemá ani kachní zoban, ani krk,“ řekl jsem a požádal jsem paní poručici, aby na mě počkala před mou kanceláří.

Poděkoval jsem všem členům generálního štábu za živou diskusi, ukončil jsem poradu a zrušil jsem tiskovou konferenci, která se měla konat o dvě hodiny později. Poručici jsem předal písemnou výpověď tak, jak ji připravil právní odbor. Takže jsem přežil další hrozící vojenskou nebo dokonce válečnou krizi.

Naučení:

Vyhýbejte se kachnám. Mohli byste přijít o svá korýtka.

Ilustrace U.G. Sato