Obchod pana Lionga se nachází na náměstí, ano, v tom rožáku, kde bývala cukrárna, to snadno najdete. Finanční úřad je hned vedle. Vietnamští obchodníci v našem - a už taky tak trochu jejich - městě se propracovali za ta leta od plátěných stánků na tržištích přes dřevěné boudy v tržnici až do kamenných krámů zkrachovaných českých butiků a knihkupectví; posledním hitem u nás je kompletní obchodní dům VIDA - bývalý Prior - který je prý celý ve vietnamských rukách. Existuje také verze druhá, že se jedná o Číňany.
Pan Liong je muž středního věku, zblízka tak padesátiletý, zpovzdálí mladší, atletický, s černovlasou sestřiženou frizúrou, pěkně oblečen, ne, žádné sako, žádná kravata - jen sportovní košile v mladistvém stylu, vesta ve vojenské khaki, kapsáče z jemnoproužkového manšestru - inteligentní oči, na zápěstí perfektní hodinky a na levé ruce jediný - zlatý, snubní - prsten.
Paní Liongová, manželka, drobná žena s ustaranou tváří, svými lety a prvními vráskami kolem šikmých očí se k panu Liongovi hodí tak akorát; vždy v tmavém, s ostražitým zrakem u pokladny vrací drobné, vsunuje zakoupené věci do pytlíku z černého mikroténu, diskutuje s českou zákaznicí o zrádnosti značky XXL, s Němkou smlouvá cenu za dětskou zimní péřovou bundičku, krám je narvaný zimním zbožím, mrazy a sníh letos nebyly, jaro je za dveřmi - a dítě příští zimu bude zase větší...
Liongovi mají dospělého syna, u vietnamských mladíků těžko poznáte, jestli jim je patnáct nebo třicet... Občas pomáhá v krámu, přijímá zboží, vyplňuje tiskopisy, taky hlídá, aby v rozlehlé prodejně nikdo nic nešlohnul, ani vzadu, kde je oddělení obuvi a kde se krade nejvíc. Z celé rodiny umí Liong syn česky nejlíp. Zatím Liong starší sedí v rohu prodejny u šicího stroje, zkracuje u prodaných džínsů podle přání zákazníka příliš dlouhé nohavice, umí taky vypárat zaseklý zip a vsadit nový, lepší, mosazný, umí i jiné krejčovské operace. Mezitím pokřikuje na ženu, na synátora, a stále telefonuje. Z mobilu se kouří, mluví se vietnamsky, francouzsky, česky...
Česky telefonuje i mně; přijďte, mám tu zase krabice, deset kusů, přijdete kolik hodin?
V krabicích nejrůznější vymyšlenosti: sluchátka k rádiu, rádio s budíkem, elektronická učitelka matematiky s kursem sčítání, odčítání, má v paměti malou a velkou násobilku, dokonce i dělení se můžete podle manuálu naučit, zakroutíte knoflíkem, napíšete na monitorík výsledek, stisknete Enter a vyslechnete pochvalu za správnost. Vše made in China nebo made in Tchaiwan. Na krabicích jsou v angličtině a čínštině návody k použití a různé warranties, aby dětičky si nezastrkovaly tužkové monočlánky do uší, aby si nenastříkaly odlakovač do očiček a aby si nenavlékaly na hlavu průhledné pytlíky, protože by se mohly udusit.
Tyhle návody jsou tu pro mne. Doma je překládám do češtiny, užiju si přitom hodně legrace, jestli umíte anglicky, tak si zkuste některé návody přečíst, někdy to vydá na fejeton nebo na dva. Překlady vytisknu a panu Liongovi předám, krabice se zbožím vrátím, s připravenou fakturou jdu dopředu k pokladně, paní Liong mi vyplatí honorář způsobem cash and carry, to jest - otevře kasu, nadzdvihne šuplík, vytáhne pár stovek a pečlivě odpočítá drobné - dýško ve Vietnamu neuznávají. Carry znamená, že si nesu domů černý plastový pytel dalších krabic a krabiček. Dnes je to ve znamení kuchyňských a jiných domácnostních potřeb, například věšák na deset různých nožů, naběraček a udělátek, věšák můžete nalepit rovnou na zeď vedle sporáku - žádné hmoždinky, žádné šroubky, žádné vrtání do panelu... Ale pozor! Zavěšené pieces a items nesmí dohromady vážit víc jak tři kila... A nelepit, prosím, na omítku, která se loupe!
Když Liongovci nechtějí přijít do konfliktu s ČOI, musí mít u všeho český návod. Text dodám já a pan Liong to potom rozmnoží a přibalí a je z obliga...
Tuhle povídám při přejímce nějakého setu: pane Liongu, podívejte, tady není žádná angličtina, jenom samé znaky, to bude čínsky.
Umíte vy čínsky? zeptal se potichu obchodník, na tváři mírný, konstantní, asijský úsměv.
Zatím ne, říkám spiklenecky.
Kdybyste vy uměl čínsky, pravil pan Liong, za rok vy tady byl ten... ten... Nemohl si honem vzpomenout, jak se to řekne česky... Un millionnaire!
© Petr Kersch, Děčín, březen 2007