Taková nepříjemnost... a začalo to tak pěkně! Můj starší kamarád si pořídil nového psa, spíš psíka, který mu dělal jenom radost. Byl chytrý a rychle se učil, jak žít v panelovém bytě, kde měl v rohu na chodbě své lůžko. V druhém rohu u dveří měl misku na žrádlo a vodu. To nejdůležitější, když chtěl na záchod, bravurně ovládal zaškrabáním na dveře a kamarád už věděl a šel psa vyvenčit. Venku se pes choval normálně, tedy psím způsobem. Všechno poctivě očuchal, nejvíce nějaké voňavé hovínko, proběhl se, vyčůral a mohlo se jít zpátky do bytu.

Stravu psovi připravoval z nakupovaných psích pochoutek kamarád, ale občas dostal pes do misky, co zbylo od večeře, a to mu tam dávala paní bytu. Jelikož to byla žena dobromyslná, ráda psíkovi dopřávala, že to nestačil ani sníst a měl v misce i na snídani. Nikomu to nevadilo a psík toho nevyužíval, že by se přežíral.

Kromě žrádla si pes nejen hrál s hračkami pro něj specielně zakoupenými, které mohl kousat a pohazovat po bytě, jak chtěl, ale zabavoval se i plněním psí povinnosti, kterou je hlídání. Jakmile uslyšel v předsíni u dveří z bytu výtah, hned u dvěří stál a vrčel. Pokud výtah zastavil v “jeho” patře, okamžitě se rozštěkal. Na jednu stranu to hlídání kamarád oceňoval, ale to štěkání mu trochu vadilo kvůli hluku. Psa to ale nedokázal odnaučit. To chytré zvíře vždy při jeho domluvách dalo hlavu na stranu a dívalo se na něj vychytralým pohledem, který jako by říkal: “Hele, já vím své povinnosti, do toho mi nekecej!”

Nakonec to kamarád vyřešil kompromisem. Ten spočíval v tom, že když na chodbu k psovi vyšel, pes se uklidnil a přestal štěkat. Stalo se to mezi nimi skoro automatické. Výtah se rozjel, pes skočil ke dveřím a začal vrčet. Kamarád zpozorněl a pokud výtah zastavil u nich v patře, už se hrnul na chodbu také a pes přestal štěkat.

Leč jednou v noci se pes nezachoval podle obvyklého scénáře. Paní domu mu ten večer dopřála obzvlášť hodně chutných zbytků z večeře a pes je všechny zhltl. Bylo léto, noc vlahá a teplá, kamarád seděl před televizí, a tak si ani nevšiml, že mu pes neleží u nohou jako obvykle. Pes se proti vší tradici zdržoval v předsíni, kde měl misku se žrádlem. Kamarád si hověl v křesle jen tak v trenýrkách a sledoval zábavný pořad, který upoutával jeho veškerou pozornost. Najednou, když byla v televizi reklama, si uvědomil, že něco není v pořádku. Zašátral bosou nohou kolem dokola a neucítiv psí srst, jak byl zvyklý, zkusil na psa zavolal. Nic. Vtom uslyšel, jak jede výtah a dokonce staví u nich v patře a pes byl zticha, jako kdyby ho nebylo. To kamaráda zaujalo a rozhodl se zjistit, proč to zvíře najednou nejeví zájem o dění v domě. Vyšel tedy do neosvětlené předsíně a bosou nohou šlápl do něčeho teplého a tak měkkého, že se mu to procedilo skrz prsty u nohy. Zároveň ho zalila vlna pachu, který mu hned udělal jasno v tom, do čeho že to šlápl.

“Ty šmejde!” zvolal hněvivě, ale na víc se nezmohl. Bylo mu jasné, že s poznamenanou nohou nesmí šlápnout na podlahu, pokud nechce roznést smrdutou břečku po celé předsíni. Odložil tedy fyzické potrestání psíka na pozdější dobu a popaměti doskákal na “zdravé” noze do koupelny. Nejprve rozsvítil a pak chvíli váhal. Bylo mu jasné, že ve svém věku nedokáže nohu zvednout do umyvadla, aniž by se nepřevrátil nazad. Do čisté a dosucha vytřené sprchy se neodvážil, aby nakonec stříkance neznečistily sklo, které ji obklopovalo. Doskákal tedy k záchodové míse a strčil postiženou nohu do ní. Stoupl si tak, aby ji mohl zastrčit co nejhlouběji a třikrát po sobě záchod spláchl.

Poté zkusil nohu vytáhnout a zjistil, že se mu tam dole v záhybu zašprajcovala. Chvíli s ní cloumal, ale ne příliš, aby mísu nepoškodil. Nešlo to. Trochu poskočil doleva a znovu zacloumal, ale noha vězela pevně v ohybu. Poskočil tedy doprava a pokus opakoval. Opět bez výsledku. To už mu docházel dech a začala ho bolet noha, na které zpočátku do koupelny dohopsal a která nesla jeho veškerou váhu. Zkusil tedy přenést váhu na zašprajcovanou nohu a zjistil, že hýbe s celou mísou. Trochu se styděl, ale nakonec mu nezbylo než zavolat manželku, aby mu pomohla. Ta ovšem vstoupila do předsíně stejně jako on a její noha uklouzla přesně v těch místech jako předtím noha jejího manžela. Také ona dohopsala po jedné noze do koupelny nadávajíc, že ji měl manžel upozornit na “minu” v předsíni, a odhopsala do sprchy. A hubovala celou dobu, co si sprchovala zaprasenou nohu. Teprve pak byla ochotna vyslechnout svého nebohého muže.

“Maruško, já už to nevydržím! Strašně mě bolí noha...”
“Tak ji vytáhni.”
“Ta ne, ta nebolí. Mě bolí ta, co na ní stojím.”
“Tak si stoupni na tu druhou!”
“To nejde, já se bojím že bych rozšlápl celou mísu!”
“Ukaž,” řekla manželka a vzala ho za nohu v míse, ale ani společným úsilím se jim nepodařilo nohu osvobodit.
“Já už nemůžu,” lkal manžel, “zavolej hasiče!”
“To tak, ti by mísu rozbili na cimpr campr zcela určitě! Počkej já ti něco...” a manželka odběhla a přinesla smeták.
“Ježišikriste,” vrčel manžel, “já se tu hroutím a vona snad bude zametat!”
“Hovno zametat,” odvětila ta moudrá žena a obrátila koště, “dej si to do podpaždí jako berlu a opři se o to, než přinesu olej.”

Kupodivu to pracovalo a kamarádovi se trochu ulevilo, když přenesl váhu na koště. Co ovšem nepracovalo, byl olej. Plaval na povrchu vody a nejevil ani trochu snahy potopit se a namastit místo, kde ho bylo nejvíc třeba.

“Zavolej hasiče, proboha tě prosím,” zašeptal manžel zdrceně.

Místo toho se manželka postavila za něj a vší silou mu zaryla palce z obou stran do žeber. Udělalo to žbluňk a noha jejího lechtivého manžela byla venku...

Poučení: Když je pes potichu, něco provedl. Našlapuj opatrně! Smích nejen léčí, ale i zachraňuje...