POVÍDKA: Neviditelné noviny
Na titulní stránce deníku byl zřejmě obsáhlý článek o dvou kuřátkách a kvočně. Z hlediska zpravodajského šlo nejspíš o událost značně komplikovanou. Kromě kuřátek a kvočny v ní totiž vystupoval i nevychovaný pes bez obojku a bez košíku, aby do děje náhle vstoupil jakýsi Vojta, na kterého se hněvá rokycanská babička, že chce pořád jen sedět u počítače, načež se redaktor plynule vrátil ke kuřátkům, mezitím nalezeným matkou kvočnou, zlý vlčák přišel znovu na scénu a byl odehnán, a všechno to mohlo na posluchače působit jako nespoutaná radost ze žvatlání človíčka, kterého tak dlouho učili mluvit, až se to konečně naučil a teď si chce získané dovednosti náležitě užít tím, že předstírá čtení z novin. Jenomže tak to vůbec nebylo! Malá dáma z novin skutečně četla, jak musel na vlastní oči vidět každý, tedy snad kromě několika chorobných podezíravců.
Holčička předčítala pozorně naslouchající mamince, a bylo zajímavé, že kromě kuřátek, kvočny, zlého psa, Vojty a nahněvané rokycanské babičky se na titulní straně deníku nepsalo vůbec nic o vraždách, korupci, názorech takřečených politologů a sociologů, sexuálních excesech, skandálních rozvodech zpěvaček, o nestydatě horentním výslužném všelijakých papalášů, o možném pádu vládního kabinetu a jiných podružnostech, dokonce se ani nespílalo panu prezidentovi, což všechno brali cestující tramvaje s úlevou a neskrývaným potěšením na vědomí.
Pak jsem, bohužel, musel vystoupit. Ale dřív, už vstoje, jsem pogratuloval mamince k tak výtečné čtenářce. Madam vstala a pravila: „Děkuji vám.“ Stiskla mi ruku v předloktí, naklonila se a zašeptala téměř neslyšitelně:
„Ona nevidí.“
