Nastal čas lásky a sdílení. Laskavý Mikuláš, ač nerad, musel už končit a čekalo se ještě na toho druhého dobrodince, který každoročně obdarovává všechny vespolek přesně podle křesťanských tradic. Advent byl v plném proudu,Vánoce za rohem.

Také jedno malé sudetské městečko se na svátky náležitě chystalo. Všude visely přebohaté dekorace, obchody se začaly zaplňovat zákazníky, kteří povinně i nepovinně myslí na své blízké i vzdálené. Studenti a žáci ve školách se již odmítali učit. Smilování, žadonila jejich nevinná očka, a tak i ztahané učitelky a profesorky (umýt okna, napéct, zabalit dárky…) využily příležitosti k tomu, aby mohly sledovat s dětmi nějaký ten vypálený film, zazpívat si peer-to-peer koledy, no prostě aby už nebylo co opravovat, nebylo koho napomínat. Pokoj všem lidem dobré vůle… Kalendářní rok se pomalu a zvolna naplňoval.

Než dorazili.

Než je vyhmátli.

Nekřesťansky.

V neděli začali.

Zabavovat počítače.

Cože?

„Tomu nevěřím,“ pravil kdosi na fóru místního providera, „chci vidět důkaz.“ „Počkej si, vole, chvilku, důkaz zazvoní sám.“„Neotvírejte!“ varovali někteří. „No jo, ale mají povolení k domovním prohlídkám! A tlustej seznam všech, kdo chodil na dc++.“ „Už zabavili poč i Pavlovi!“ „A před chvílí Lukášovi!“

Městečko se nedokáže vzpamatovat ze šoku. Odkdy softwarová policie lozí až do domácností? Co to je za novou politiku? V bytech probíhají horečnaté přípravy na nezvanou návštěvu. Kdo může, vyměňuje disky, urychleně se přechází na Linux, počítače a tuny vypálených cédéček se balí do igelitových pytlů, které se pak následně stěhují do detašovaných prostor v garážích, chatkách na zahrádkách, hlubokých sklepech. V obchodech s počítačovou technikou z pultů bleskem mizí Windows. Klacíkov se sofort legalizuje. Chudí, ale chytří znalci nic nekupují, jen mají u svých kompů připravena kladívka. Postup je jasný: někdo zvoní, fofrem povoluji již dříve uvolněné šroubky, vyjímám harddisk a důkladně ho zformátuji několika údery. Jiné formátování nepomáhá, ani ponor do akvária ne. Jeden by neřekl, jak nezničitelná je paměť harddisku, když to člověk nejméně potřebuje.

Klacíkov čeká, ani nedutá.

Čtyři dny řádili jak černá ruka. A úlovek? Nova pravila čtrnáct, avšak domorodci vědí své. Bylo jich nejméně čtyřicet. Zabavených a na expertizu odeslaných počítačů.

A to vše za to, že klacíkovští, stejně jako obyvatelstvo zbytku republiky, chtěli sdílet potěšení s ostatními. Říká se sdílená radost - dvojnásobná radost. V Klacíkově však již platí novelizace: sdílená dc++ radost - čtvrt mega pokuty, hošánci. Nová tradice.

Tož veselé Vánoce a šťastný nový rok! A na shledanou příště!