Postával jsem u krbu a civěl na její nohy obuté v lodičkách s kramflíčkem a z kramflíčku jako kdyby rostla liána s divukrásným květem a ten květ byl ozdobou večírku. Marně jsem si přikazoval, pohleď aspoň na chviličku vedle, třeba na krb, jenže proč koukat na krb, k čemu je krb, když máme navíc taky ústřední topení, romantika plápolajícího ohně mi může být ukradená, mě rozehřívá jinčí pohled, a tak mě mé oči neposlechly a já pořád čučím na sedící krásku, tedy na její fantastické nohy, ani jsem si nestačil všimnout, jestli a nakolik vůbec je krásná ta žena, do které vrůstají tyhle fantastické nohy.

„Neposadíte se?“ řekla a přitáhla špičkou nohy obrovité konšelské křeslo tak, aby stálo přímo proti ní. Možná, že se usmála, ale i kdyby ne, její rty se pohnuly tak, že za jejím neposadíte se? jsem ucítil tajuplný úsměv plný nepoznaných kouzel, a co že má kouzelnice pro mě vykouzlíš, řekl jsem si a sedl si proti ní, ó, to bude dneska večírek a šum ostatních hostů utichl, jako kdyby konšelák byl zvukovým filtrem, který propouští jen zvuky mi libé a já jsem s těma fantastickýma nohama osaměl.

„Dovolíte,“ řekla a opřela se kramflíčky lodiček o hranu sedadla mého konšeláku, a tak ty nejkrásnější nohy, co jsem kdy viděl, ležely přede mnou, opřeny kramflíčkem o mé křeslo, o tu část konšeláku, která zbývala, nezabrána mými stehny, a jak jsem seděl na přeobřím konšeláku, zbývalo tam dost místa pro vícero párů kramflíčků a mé ruce to nestíhaly, aby hladily všechny ty nejkrásnější nohy u mě opřené, a tak jsem mhouřil oči, abych si představil, že jsem mnohoručný, měl jsem tedy ruky a ne ruce, a ruk bylo tolik, kolik nejkrásnějších nohou, a nohou bylo tolik, kolik je lístků na lodyze a já jsem byl přímo posedlý touhou vyjádřit něžnost té prazvláštní kytce a mé ruky putovaly od lístku k lístku, od nohy k noze a mezi mou dlaní a lýtkem vznikalo pokaždé napětí, které rozvibrovalo mé nervové buňky do synchronizovaných kmitů a každá amplituda byla spojená s vytrysknutím libých pocitů, a to jsem zatím u lýtek, co až se vydám dál a výš a kytka zachytávala nevyslovené myšlenky a touhy a jen se uchichtávala.

„Cože se chichotáš, má mnohonožná kytko?“

„Posedlost sexem přináší zakalení zraku.“

„Říká se zakalení mysli.“

„I mysli. Ale tobě se hlavně zakalil zrak.“

„Kdo tu mluví o sexu?“

„Nemluvíš o něm, ale toužíš, představuješ si.“

„Co si představuju, když si ve mně tak snadno čteš?“

„Jak mě hladíš výš a výš, to si představuješ.“

„Kam až, výš a výš?“ směju se. Je teď na tobě, kytko, říct to slovo.

„Že sis nevšim, jak to Jú Dží namaloval. Výš a výš nad kolenem je mé stehno, které znovu přechází v lýtko a končí střevícem a tak to jde pořád dokola, a to abyste se, chlapci, zbláznili.“

„I všim, všim jsem si, a tvý nohy jsou tu v obrázku od JúDží naskládný jako polena u krbu, od lodičky přes lýtko ke kolenu a od kolena stehnem dál až zase k lýtku, a už tu zas je střevíc, a tak lodičky s kramflíčkem přecházejí opět v lodičky s kramflíčkem a mně oči taky přecházejí, copak se otáčíme za ženskou jen pro ten střevíček s lýtkem, proč nás tak, Jú Dží, trestáš? A ty, má kytko, jaká jsi prazvláštní, že nám odpíráš to nejžádanější, jsi snad z plantáží mořských panen?“

„Neurážej!“ Nohy mé mnohonožné kytky se nadzvedly z opory mého konšelského křesla a protáhly se do výše, do prostoru, a tenhle balet začíná v okvětních lístcích.

„To o té mořské panně, to beru zpět. Chtěl bych se nořit do květu, z něhož rostou stehna a nejkrásnější nohy, co jsem kdy viděl.“

A nohy dál trčí do výše z okvětních lístků jako nejexotičtější z květin a já jako fousatý hmyz se snažím ponořit svůj sosák mezi okvětní lístky.

„Orální sex se mi hnusí,“ řekne hostitelka a spustí nohy k zemi a přehodí nohu přes nohu, jako kdyby sexu chtěla zabránit, jenže tímhle pohybem a překříženýma nohama v lodičkách s kramflíčky podněcuje ještě víc mou fantazii.

„Vůbec, sex se mi hnusí,“ řekne a sklepne na zem lodičky, nazuje se do bačkor a dřepne si na malé štokrlátko ve druhém koutě salonu, a tak má mnohonohá kytka zvadne a okvětní lístky opadnou a původně propnuté špičky nohou se ohnou ve fajfky. Je po všem.

„Tak abych šel.“

„Jo, běžte,“ řekne hostitelka a dál sedí v bačkorách na štokrleti.

Naučení:

Mnoho svůdných nohou sexuální smrt přivodí.

Ilustrace U.G. Sato