dotyi 25.12.2008 0:02

Usmev

Zlato napisana poviedka. Lahke citanie,,,,,,,  vdaka:-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Sarka 1.12.2008 23:55

Zivot jde dal

Dekuji, pisete hezky. Happy endy nebrat! Chemii studuji jiz sesty rok, toho casu na Ph.D. za morem. Pripomnel jste mi moje chemicke zacatky, nespravedlnost sveta i smrti. Ale i s tim se clovek musi naucit zit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zxc 30.11.2008 21:58

dekuji

Hezke cteni, dekuji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 30.11.2008 19:05

Překrásné!

Dojemné. A co? Proč by ne? Život nebývá dojemný, smutný, najednou legrační či napínavý a zas kdovíjaký jiný? Já vám klidně prozradím, pane autore, že mě to dost vzalo. Děkuju! Žijete v Plzni, prosím? To mám k vám teda dost daleko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Tisifoné 30.11.2008 16:03

jak vypadá situace

Podle toho, co o autorovi (P.K.) vím, tak publikoval v časopisech, víkendových přílohách deníků a na e-zinech (nejvíc zde na Psu) od roku 1998 ke dnešku asi dvěstě fejetonů, nanopovídek a povídek. Vyšly také dva knižní povídkové soubory: "Zlatý časy" (2002) a "Zvěrokruh a jiné povídky" (2003). V blízké době vyjde jeho povídka "Pátrání" ve známém čtvrtletníku "Texty" (vydavatel PhDr. Dalibor Malina, Vsetín). Tato kontroverzní povídka též vyšla před časem zde na N.P. Rukopis novely "Svědectví" nabídl P.K. - počínaje červencem t.r. celkem sedmnácti nakladatelstvím - zatím bez odezvy. - To jsem chtěla dodat na adresu zdejších pisatelů diskusních příspěvků. Ráda vyřizuji, že autor všem děkuje za povzbuzení a pochvalná slova.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Míra 30.11.2008 14:55

Moc pěkné.

Moc pěkné - opravdu máte bohatý život, silně vnímané osobní zážitky - a nechybí Vám cit pro jazyk, pište víc. Byla by škoda, kdybyste nás neobdaroval ještě jiným hezkým čtením. miroslav.vojta@volnycz

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jenda 30.11.2008 13:43

Piste! Umite to. Dik.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hořejšová Dana 30.11.2008 8:05

Rozmilé

Tklivé náznaky otřesné historie nutící k přemýšlení jsou nevtíravé, ale  tím silnější.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

quetzal 30.11.2008 3:44

pěkné, díky

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jura Jurax 29.11.2008 23:19

Hezké

dík

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 29.11.2008 21:52

Mně by se povídka líbila ještě víc

kdyby Selingerovic Helenka neumřela a Evžen se z války vrátil. A asi nejsem sám, komu se líbí happy end, těch unhappy endů je v životě dost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JaS 29.11.2008 16:11

Díky za článek

a taky díky za diskusi - tady je vidět, že psa čtou i normální lidi a ne jenom ti, co vedou ty přiblblé diskuse, kde nejde o věc, ale jen o trumfování, kdo má většího.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schumacher 29.11.2008 13:38

UF.

Zvlhly oči.....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hanka 29.11.2008 12:40

láska k chemii

Děkuji, Petře!!! Připomněl jste mi proč i mě, začala bavit před mnoha lety chemie a kolik let radosti a cestování mi to dalo. Píšete krásné příběhy DĚKUJI!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

-pp-) 29.11.2008 12:30

Píšete krásně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pierre 29.11.2008 11:51

Detail:

Ten velký krystal tak rychle nevyroste. Jinak moc hezké.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R 29.11.2008 11:34

Jak jsem se dostal k chemii já

Pěkná povídka.

Já jsem se k chemii dostal přes pionýrský tábor a zbytky munice z druhé světové. V pionýrském táboře jsme se bavili, že manganistan draselný smíchaný se sírou a dřevěným uhlím dává docela efekty, tyto chemikálie byly u nás doma běžně dostupné, tak jsem to potom vyzkoušel. Taky jsem našel, kde otec na půdě uložil patrony z druhé světové nebo z vojenské služby a inspirován jednou knihou o dospívající mládeži za občanské války v Rusku naučil jsem se patrony otevírat a střelný prach z nich používat pro pyrotechnické a raketové efekty.  Patrony ovšem poměrně rychle došly a manganistan nestačil, tak jsem začal hledat náhrady a studovat chemii obecně, až jsem se dostal na VŠCHT Pardubice.  Nakonec z toho vyšel obor povrchových úprav, lakování, galvanika, kde dá  se říct mimo pár epizod, pracuji dodnes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jirka.s. 29.11.2008 11:31

Moc hezké!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Tis 29.11.2008 10:49

Jak jsem se dostal k chemii já.

Nějakou náhodou jsme měli ve škole, když mi bylo 12 let, dvě hodiny chemie. V ní nám učitelka velmi názorně vysvětlila jak se slučují prvky, takže jsem, pak na gymnáziu chemii rozuměl a šlo to se mnou dál až na VŠCHT.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

nene 29.11.2008 9:05

Konečně

povídka, a pěkná!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 29.11.2008 8:00

Pěkná povídka se dá napsat i bez sexu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tich@dohoda 29.11.2008 7:35

dekuji za hezke pocteni pane Kerschi :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vladislav 29.11.2008 3:53

Chemie

Celá povídka je čistá jako onen krystal a pravdivá. Představuji si plzeňskou reálku na Petrohradě, dojíždění do Blovic (já jsem za války dojížděl z Nezvěstic) i jednoho vyučujícího, který nebyl ani dobrý chemik, ani pedagog,  a přece aspoň některé žáky od chemie neodradil.  Díky za pěkné čtení, pane Kerschi!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

PK 29.11.2008 0:50

Chemie

Dekuji za moc pekne cteni. Ja jsem se k chemii dostal diky memu uciteli v 8. a 9. tride, ktery prozil koncentrak. Pro chemii me nadchnul, ted ji ucim na jedne z nejstarsich britskych universit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

iko 29.11.2008 0:43

Bolo to pekne...:-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek