Spanilá slečna Marcelka od prvních houslí se bude vdávat. Nakonec je vyvoleným velice šikovný instalatér Jirka Puršl, všemi oblíbený mládenec, Marcelka činí dobře. I po svatbě si chce ponechat své příjmení Nováková, které se už vícekrát objevilo na plakátech, tak proč ne. Jiné je to však s budoucím manželem. Ten se rád chlubí, že jeho nastávající je umělkyně, takže by se po svatbě chtěl jmenovat Jiří Nováková Puršl. Živnosti by to prý prospělo, což je nesmysl, neboť instalatér Puršl je na roztrhání, i když není Nováková. Ještě neví, co tomu řekne pan farář, jen co ho zastihne. Poslední dny je Jirka od rána do večera v místní nemocnici, kde měli velké potíže se vzduchotechnikou, jenomže tam se hlasatel pravé víry, co je ta epidemie, nikdy neukázal. Takže snad později.

Instalatér Jiří Nováková Puršl ale není jediná novinka Amatérského symfonického orchestru, který se konečně rozhodl zařadit do svého programu Mozartovu Malou noční hudbu. Autor ji někdy v druhé polovině osmnáctého století složil pro smyčcový kvartet, ke kterému přidal kontrabas. Jenomže všem ostatním hudebníkům v orchestru bylo líto, že se tak nádherné muziky nezúčastní, a začali se přidávat. Nejdřív úplně všechny smyčce. Pak se připsal fagot, po něm lesní roh, nakonec hráli už úplně všichni včetně hostujícího bubeníka pana Fajfrdlíka na tympány. A v tom byl ten malér.

Nikdo nepochybuje o tom, že Mozart je po smrti. Dávno. Takže jeho skladby může uchopit kdokoli a producírovat se s nimi na veřejnosti, jsou totiž volné jak ptáci. Žádná agentura nemůže dnes vybírat poplatky za veřejné vyhrávání Mozarta, aby z té hromady posbíraných peněz rozdělovala něco jeho dědicům.

Až potud je snad všechno srozumitelné. Právě v tomto okamžiku ale přichází na scénu odborník, aby konstatoval, že to, co zrovna hraje Amatérský symfonický orchestr, je sice náramně podobné jedné z nejznámějších skladeb Wolfganga Amadea Mozarta, nicméně jde nejspíš o zbrusu novou a zcela originální úpravu pro velký orchestr, která má zajisté nějakého autora, který ještě nebude sedmdesát let po smrti, takže, milá kapelo, račte platit.

Možná se vám to zdá praštěné, ale jsou jiní, kteří dokonce odmítají pochopit, že nějaká autorská práva vůbec existují, a pokud se takoví jedinci dostanou k moci, je jim srdečně lhostejné, co na to říkají v jiných státech, k čemu se také náš stát zavázal, atakdále, atakdále. Ostatně - co tomu říkáte vy, současníci Jiřího Novákové Puršla? Nejste náhodou také něčeho autory? Opravdu mohou jít autorská práva k čertu?

****************************************************

Populární Amatérský symfonický orchestr zdolává nástrahy tohoto světa s neodolatelným humorem a vítězí třeba i navzdory výchovným koncertům.
Knihu Pavla Landy si můžete koupit na webu knihkupectví Kosmas.