POVÍDKA: Jednota Vánoc
Zase se blíží Vánoce a komerce šílí. Vyrábí zboží v tempu, kterému nemůže stačit žádný konzument, a je vlastně štěstí, že většina novodobých tovarů nic nevydrží a po čase se rozbije či jinak znehodnotí, aby se konzument vrátil a koupil nový šmejd. A zase, přijdou další Vánoce...
Problém Vánoc netkví v tom, že si lidé začali dávat dárky a postupem času zapomněli, co vlastně mají slavit, i když jakous takous náplň a rituál svátky pořád mají. Problém je v tom, že s komercializací Vánoc se nevytrácí jen náboženský náboj, ale samo lidství. Komercializace člověka odcizuje sobě samému. Dle německého filozofa Heideggera dokonce tak, že novodobý konzument nežije život svůj, ale život vsugerovaný mu reklamou a masovými médii. Je to život sice pohodlný, i když vyplněný honbou za věcmi, které jeden ani nepotřebuje a které mu dávají falešný pocit štěstí z dosaženého úspěchu. Nicméně Heidegger jde tak daleko, že takovému tvoru odebírá lidství pasujíc ho na pouhé zvíře. Jeho zdůvodnění je jednoduché, elegantní a, podotkněme, i vynikající svým myslitelským výkonem a nábojem. Heidegger tvrdí, že žijeme ve světě, kde jsme neustále nuceni dělat rozhodnutí. Je to sice svět svobodný, kde každý tvor se může rozhodnout zcela po svém, nicméně právě ta svoboda je podmíněna nutností neustále se rozhodovat. Je to tedy svoboda podmíněná povinností!
Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, tohle si jistě uvědomuje každý soudný člověk, i když stojí za pozornost fakt, že svoboda jako taková sebou a priori přináší i povinnost. Kdo to nerespektuje a chce jenom svobodu, ale bez povinností, sám se tím vysouvá z rovnováhy bytí. Porušení rovnováhy je trestné. Každý tvor se sice svobodně může rozhodnout rozhodnutí nedělat, prostě se na to vykašlat, ale za to se platí. Ztrátou lidství a nakonec i té svobody přinejmenším a životem v extrémních případech.
Heidegger tento svět posouvá do dimenze, kterou nazývá "das Ein", což by se snad dalo přeložit do angličtiny jako "Oneness" a do češtiny jako "Jednota". Míněno Jednota všech a všeho. A zde dělá německý filozof zásadní rozdělení. S rozhodováním totiž přichází Uvědomění a Zodpovědnost za rozhodování. Je jasné, že naše rozhodnutí ovlivňuje kausalitu následků a osudů. Proto by měl každý svobodný člověk přistupovat ke svým rozhodnutím zodpovědně, protože svým jednáním rozhoduje o budoucnosti následků, které svým rozhodnutím rozvířil. Odpovědnost mu za ně přísluší, ať chce či nechce, i když je člověk jen článkem řetězu rozhodnutí, ktará jdou hluboko do minulosti před něj (vlastně až do vzniku Vesmíru!) a která tudíž ovlivnila i jeho rozhodnutí. Faktem ovšem zůstává, že v rozhodující moment člověk provedl volbu, a to svobodnou, a rozhodl se tak nebo onak. A zde přicházíme k podstatě "vsugerovaného" ideálu života, jak nám jej presentují reklamy, komerce a ideologie. Dle Heideggera člověk, který se jimi nechá ovlivnit, nežije život svůj, ale život falešný, který ho vytlačuje z dimenze Jednoty, takže necítí podstatu věcí a Jednoty. Nepociťuje, že je něco ZA tím, a odcizuje se svému pravému životu, tedy Realitě. Takový člověk se rozhoduje jen reflexivně, na základě zdání jemu podsunutých, aniž by pociťoval zodpovědnost za svá rozhodnutí, a sám se tak vylučuje z "lidství" a stává se pouhým inteligentním zvířetem.
Na Vánoce vždy uvažuji o tom, zda kupováním dárků pro své drahé nepodléhám příliš reklamě a neodcizuji se sám sobě. Již několikrát jsem se přistihl, že komerční frmol a shon mi nejen nesedí, ale jak stárnu, tak mě i popuzuje. Zřejmě, jak se blížím k tomu bodu, kdy i já splynu v Jednotě všeho a se vším, tak pociťuji, že ať už je tam na té druhé straně naší reality cokoliv, přál bych si, aby to nebylo jen pozlátko jako zde. Jestli má Heidegger pravdu, měl bych odmítnout falešnost "moderních komerčních her", jimiž se Vánoce zcela jistě staly. Nejen to, měl bych do světa vytrubovat, že "Ježíšek", který českým dětem naděluje dárky, neexistuje a my naše děti jen podvádíme. Jistě bych měl dle Heideggera pravdu a mohl se pak svobodně a zodpovědně rozhodnout, co budu na Vánoce skutečně dělat. Jestli půjdu na ryby nebo do hospody. Na rybách člověk skutečně může občas pocítit něco ZA realitou zdání dnešního světa. Na druhou stranu ono je dobře i v té prosté hospodě. Někdy až moc.
Jenže ... víte, když večer na Štedrý den zapálím svíčky na stromečku, domem se line "Tichá noc, svatá noc" a mé vnučce se rozzáří oči nad dárkem "od Ježíška", tak já to NĚCO ZA TÍM vším pociťuji zcela neodvratně a úplně nejvíc.... a tohle mi komercializace nevsugerovala!