„…a pak tady máme ještě jednu žalobu, Seniore,“ řekla má osobní sekretářka. Tajemnici jsem si sám osobně geneticky upravil, nebyla ošklivá, byla jen studená jako psí čumák. Nestál jsem o to, aby se kolem ní pořád někdo ometal.

Říkají mi Seniore, protože jsem Gema senior. Jméno Gema jsem vymyslel pro svou firmu genetických manipulací. Když jsme se rozrostli a firma úspěšně mohutněla po celém světě, štvalo mě, jak při jednáních komolili mé jméno Řeřičínský, zděděné po předcích, a místo projednávání podmínek expanze mých firem jsem musel vysvětlovat, co je diakritika. Tak mě napadlo, že bych mohl postupovat opačně než Baťa. Tam bylo nejdřív příjmení a pak se stalo značkou bot a málokdo ve světě konzumentů ví, že Baťa byl a je skutečný člověk, i když ten současný dávno není totožný s Baťou zakladatelem. Ten tragicky zemřel při letecké havárii před více než osmdesáti lety. V mé firmě bylo Gema nejdřív značkou, a až později se stalo jménem člověka. Mým příjmením. Tentokrát bez komolení, ve jménu nemám háčky, čárky.

„Žalob tady bylo,“ mávnul jsem rukou.

„Tahle smrdí světovým skandálem. Václav Janda…“ upozornila mě sekretářka a řídila se upozorněním advokátní firmy.

„Vím,“ řekl jsem a v duchu se mi vybavilo jednání s rodiči tehdy ještě pre-embryonálního Václava. Paní Jandová chtěla, aby to byl chlapeček s modrýma očima. Pan Janda ho chtěl mít černookého. Má firma právě začínala, tak jsem byl u všech jednání s rodiči. Jandovi se tenkrát do krve pohádali a odešli, ale protože už zaplatili a barva očí byla posledním z požadavků na vlastnosti dítěte, Janda otec mi druhý den zavolal, že kluk bude černooký, že se dohodli. Fajn, uděláme ho podle objednávky. V laboratoři zapracovali a v genech to bylo zapsáno stejně jako pohlaví, atletická postava a tak dále. Záhy zavolala Jandová, že se dohodli na modrých očích a zároveň to poslala písemně. Bude modrooký, slíbil jsem a zavolal do laboratoří, dejte mu tam modrý voči. Stalo se, ale něco se zadrhlo, vědátor řídící genetické úpravy snad špatně porozuměl, jednoduše se narodil Václav Janda se čtyřma očima. Pro tyhle případy jsme měli smlouvu s pojišťovnou, týkala se viditelných fyzických odchylek od objednávky.

Jandovi se rozvedli ihned po porodu, každý shrábl od pojišťovny po několika milionech a byli spokojení. Mrně šoupli do děcáku. Víc jsem o tom případu nevěděl a teď mi referuje sekretářka.

„Václav Janda dospěl a na veřejnost chodí jen s obrovskejma brejlema, žaluje nás kvůli citové újmě, posudky psychologů a tak, všechno je v náš neprospěch a někdo z jeho okolí vytušil možnosti k legálnímu vydírání. Navíc tu je hrozba, že se případu ujmou světový média.“

Na citové újmy nejsme pojištěni, proto rozhodnu, že ho zaměstnáme s ředitelským platem a někam ho zastrčíme, aby nebyl na očích. Světová média a jejich humbuk nám nemůžou uškodit, spíš jméno naší firmy propasírují i tam, kde se nám to obyčejnou reklamou nepodařilo.

„Práci má, dost vydělává, sedí doma u počítače, své úkoly zvládá s těma čtyřma očima brilantně,“ říká teď sekretářka a nahlíží do materiálů. „Nemůže ale navázat vážnou známost.“

„Zaplatíme mu pár profesionálek, ty jsou schopný souložit i se stvůrama.“

„Jemu nejde o soulož, ale o lásku. Tady se píše, že si ze zoufalství dával inzeráty. Dokud si psali, vypadalo to na velkou shodu duší. Pak se sešli a bylo po všem, tak to bylo se všema. Ta poslední, když ho viděla, zvolala: Dyť vy nejste žádnej Václav Janda, vy jste Václav Čtveroký. Rozšířila to po všech emajlových adresách a ti to šířili dál jako dobrý vtip a někdo si vzpomenul na Klicperu a jeho Rohovína Čtverrohýho a s fórama se roztr pytel, zatím to běží jen v češtině, těžko by se ty slovní hříčky překládaly…“

„Zavolejte mi sem mýho právního kličkaře,“ ukončil jsem povídání se sekretářkou. Na povídání a na tyhle detaily opravdu nemám čas.

„Snad Čtyřoký,“ namítl můj právní poradce, který by mohl být taky poradcem jazykovým. Právě proto jsem odsekl: „Mám vás na paragrafy, ne na češtinu.“

„Právě tou češtinou rozbijeme Klicperovský syndrom.“

Za pár dní přišel můj právník s tím, že Václav Janda by celkem souhlasil s přejmenováním na Vendelín Čtyřoký, ale že stále trpí duševní trýzní, protože postrádá lásku.

„To my všichni a nekecáme o tom,“ odsekl jsem. Jen to Jandovo přejmenování nás přišlo na majlant, na kolik nás přijde ten nedostatek lásky? Pak jsem dostal nápad a dal jsem příkaz do laboratoří, aby vyrobili embryo ženského pohlaví, pokud možno krásné a s velmi urychleným vývojem a Vendelínovi jsem vzkázal, že za pět let bude moct přímo plýtvat láskou se slečnou Čtyřokou. Geneticky urychlený vývoj je naše parketa, začali jsme s ním jako první a já sám mám Gema Juniora, který je jedenáctiletý a už řídí jednu pobočku, na zrychlování vývoje jsme kofři.

Vzpomněli jsme si pozdě, Vendelín Čtyřoký si nechal udělat plastiku a dvé očí odoperovat. Vyhodil jsem svého právního poradce, to s tou plastikou ho mohlo hned napadnout a neměl blbnout s češtinou. Teď nás čekají problémy se slečnou Čtyřokou.

Naučení:

Drž se svého kopyta, a když jsi na něco poradcem, nepleť se do ničeho jiného.

Upraveno z knihy M. Kutílka a U.G. Sato: Alternativní bajkýdky, 2003 (Nakl. Věry Noskové).

Ilustrace U.G. Sato