19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

POVÍDKA: Cornuto

Objevoval se na příjmové ambulanci pravidelně od listopadu do března, přes léto jsme o něm nevěděli - jako konečně o většině bronchitiků. Někdy ho přivezla záchranka, jindy na to stačili sousedi. Sípal, moc toho neodkašlal, a jak se dusil, měl naběhlé žíly na krku a vyděšené oči.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Farda 11.2.2013 22:44

Cornuto ...

Pane doktore, děkuji. Doufám, že si Váš příspěvek přečtou i Ti, pro něž dodnes platí "Se Sovětským svazem, nu, těpěr pokazalos, segodňa (vyslov sevodňa) s bolšoj Rossíjoj) a nikdy jinak. Tečka.

P. Krasny 11.2.2013 13:04

Diky, diky

za pocteni,

V. Ondys 11.2.2013 6:12

V mládí jsem se kamarádil s jedním starým Židem

Prošel koncentrákem, kde nepřežil nikdo z rodiny, a po osvobození gulagem. Bál se o tom mluvit za totality, ale komunisty nenáviděl absolutně.

P. Kersch 11.2.2013 0:48

Nikdy nebudem vědět dost

Ano, je to tak: nikdy nebudem vědět dost o lidských osudech z krutého dvacátého století. Tohle vyprávění je jako další pozoruhodný kamínek do mozaiky na dlouhé zdi. Ta zeď se nazývá historie, ta mozaika je tam proto, abychom si té zdi včas a dobře všimli. Žádný sprejer ani vandal nemůže onu mozaiku počmárat nebo zeď pobořit. Není to zeď, na kterou se hází hrách. Nechodí se proti ní s hloupě nastavenou hlavou. Nepopravuje se u ní. Za ní se rozkládá říše moudrosti. Člověk prý může tou zdí projít bez úhony, ale musí být spravedlivý - k sobě i k jiným lidem.

K. Frauknecht 11.2.2013 9:09

Re: Nikdy nebudem vědět dost

Hezky napsaný.

Z. Kulhánková 11.2.2013 0:38

Moc dobrý!