Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

:-)))

Dokonalé.

My to měli jednodušší. Pořídili jsme ohřívák flaštičky s termostatem. Flašky mléka se tudíž vyráběly před odchodem na lože a ukládaly do ledničky. Prvním bojovým úkolem noční akce bylo vyndat flašku z ledničky. vložit do ohříváčku a tento zapnout. Než bylo dítko přebaleno, mléko již bylo dostatečně ohřáté.

Máte pravdu, ale pro příběh by to nebylo ono.

Dojal jsi mně.

Franta 84 let.

Dobrý den, já doufám, že jste se bavil. Za dojímání se omlouvám, jsou to jen přibarvené vzpomínky na kdysi.

Hezký den a úsměv na tváři vám přeje @stařecNaChmelu

Hezké čtení, škoda, že se po Euforince Agněžce neprobudila i třetí sestřička, abych se dozvěděl její jméno.

"To jen Theodorka nechtěla spát sama v pokoji a přišla se zapojit do smečky."

Předpokládám, že je žena na mateřské přes den tak vytížená, že, jak jsem četl, nestihne nebo nemá sílu večer ani zmáčkout knoflík u myčky a proto musí v noci odpočívat.

Dobrý den. Své děti miluji. Ale po jejich několikahodinovém hlídání bych byl ochoten se přihlásit na brigádu do uranových dolů, účastnit se válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii či hostil soudružskou návštevu Jehovitů spojenou s hlasitým předčítání Strážní věže.

Cokoliv. Jen utéct od hlídání. tTa činnost je neuvěřitelně intelektuálně deprimující a nechápu, že to naše ženy přežijí.

A pokud to dokážete, patří vám můj obdiv starce @stařecNaChmelu

Téhle ĺohy jsem se ujímal za odměnu. Dětem jsem obvykle četl, nejraději na pokračování. Třeba Tolkiena. Mám tři děti, dcerky. Rády to prožívaly. Já ležel na koberci a musel si dávat pozor, abych neusnul. Pak obvykle přišly do akce fixy a odcházel jsem pomalovaný.

Ale nejvíc měly rádi pohádku, co jsem vymyslel. Tu chtěly slyšet znovu a znovu a nedovolily žádnou úpravu, odbočení, zkrácení ani rozšíření.

Dokud byla taková, jak jí znaly nazpaměť, svět byl ještě v pořádku

Upřímnou soustrast Což mi ale připomíná dobu, kdy naše ratolest už odrostla mlíku a kolíbce, ale měla se naučit spávat sama v dětském pokojíku. Takže byla úloha vybraného toho rodiče, aby seděl na židli u její postýlky, přečetl jí pohádku, a potom potichu čekal a dost dlouho než šťastně usne. A až pak se po špičkách odplížil vedle do ložnice.

Jenže, v naprosté většině případů stačilo drobné vrznutí, nebo i bez něj, naše ratolest se probudila, plná energie, a celé se to mohlo i několikrát opakovat, až do brzkých ranních hodin.

Díky

Velmi vtipné. A reálné.

Díky. Moc pěkné čtení po ránu.

I já jsem nadšený. SKoro rok jsem se pokoušel, zda by Neviditelný pes neuveřejnil něco z mé tvorby. A pondělní ráno se mi zdá jako sqjelé volba.

Díky, že jste se bavil. Hezký den