Po smrti svého milovaného manžela jmenovala císařovna Marie Terezie svého nejstaršího syna Josefa spoluvládcem v habsburských zemích a často tohoto kroku litovala. Zatímco ona důvěřovala svým rádcům a vyhledávala klid v kruhu své početné rodiny, její syn chtěl všechno v říši změnit, a to hned. V hlavě měl spoustu nápadů, kolem sebe viděl samé zbytečnosti a plýtvání. O připravovaných reformách se radil nejen s učenci, ale i s obyčejnými lidmi. Všechno chtěl poznat, všechno si chtěl ozkoušet. Stávalo se občas, že jel krajinou ve svém kočáře, který někdy sám kočíroval, a spatřil při práci oráče. Zastavil, vypůjčil si od něho pluh a vyoral brázdu. Vykonával i jiné práce.

Císařovna většinou zůstávala ve Vídni. Do Čech jezdila málokdy, to spíš na Moravu, především na zámek Slavkov ke svému prvnímu ministru knížeti Kounicovi. Jednou obědvala u Kounice se svými dcerami a čekala na Josefa, který svou účast přislíbil. Když se konečně dostavil, děsně zapáchal. Císařovně též neuniklo, že vzácný koberec mezi dveřmi a stolem je zahamtaný černými, mazlavými ťápotami.

„Kde jsi byl, synu?“ otázala se.

„Kydal jsem hnůj u sedláka v Křenovicích,“ odpověděl spolupanovník. „To byste nevěřila, drahá matko, jak z toho bolí záda. Musím na to něco vymyslet, aby se čeledíni tolik zbytečně nenadřeli.“

„Jsi hnusný, Josefe,“ vmísila se do hovoru Marie Antonie.

Josef a jeho sestra se velmi často škorpili, protože byli každý jiný. On myslel na reformy, ona na zábavu. On na svůj vzhled moc nedbal, ona byla parádnice.

Kníže Kounic pak domluvil její sňatek s francouzským dauphinem Ludvíkem, po němž by se výhledově měla jednou stát francouzskou královnou. Marie Antonie byla z toho celá rozrušená, ani ne tak kvůli manželství, jako spíše z toho, co si vezme na sebe. Nejvíce ji trápily klobouky. Stála před zrcadlem a přemítala:

„Tenhle? Nebo tenhle?“

Když se blížil den jejího odjezdu, navštívil Josef sestru s velkou krabicí.

„Přinesl jsem ti na cestu klobouk, který v Paříži určitě nikdo nenosí,“ řekl a vytáhl z krabice včelařský klobouk s hrubým závojem, který zabraňuje včelám včelaře bodnout.

„Získal jsem ho v jedné vsi u Jaroměře, kde teď stavíme pevnost, a sám jsem si ho vyzkoušel,“ dodal ještě.

Marie Antonie se ušklíbla a řekla:

„Jsi hnusný, Josefe. Než abych si tuto hrůzu dala v Paříži na hlavu, to už bych byla radši, kdyby mi tu hlavu usekli.“