Pan Toman oponuje tím, že postavu Amichaje chápu mylně jako antisemitsky vykreslenou figuru, cituji z polemiky:…může, ale nemusí to být Žid, v textu to není nikde uvedeno…, ale o kus dále pokračuje…Amichaj se v knížce objevil, protože si myslím, že antisemitismus prostě patří k evropské křesťanské kultuře…a na konci knihy pak dokonce píše, že se Amichaj odstěhoval k příbuzným do pražského židovského města.

Amichaj tedy Židem byl, o tom není pochyb. Je jistě záslužné, že se autor držel historických reálií, jak v polemice dále uvádí, a pokud chtěl mít v knížce postavu obchodníka, zvolil tedy Žida. Problém je v tom, že postavu vykresluje optikou středověkého venkovana a nemohu si pomoci, ten lotr obchodnická je ve stejnojmenné kapitole (ke které jsem svůj kritický článek vztáhl) skutečně podán jako ohavný židovský lichvář. Dítě je pak při čtení vystaveno pokušení tuto tendenční charakteristiku, vyřčenou sympatickým hlavním hrdinou, automaticky přijmout za svou a zevšeobecnit. Navíc Fabián z Hruškova, který v ich formě příběh vypráví, jej sepisuje již jako starý muž, tedy v době, kdy byl již s Amichajem zadobře. Není tedy zvláštní, že o něm v době psaní vzpomínek na mládí mluví tak hanlivě a schematicky?

Pan Toman dále odkazuje na poslední kapitoly knihy, kde se postava Amichaje objevuje znovu a… motiv s „lotrem obchodnickým“ se začne zhodnocovat. Ano, hrdina knihy, rytíř Fabián, se znovu setkává s Amichajem na Ďáblově ostrově, ale je to jen jmenovec domácího lichváře, jiný izraelita a obchodník Amichaj, který dodá zběhlému rytíři naději a sílu radou, že…musí věřit ve všechno dobré i špatné, co je v člověku… S původním Amichajem se Fabián shledává až po návratu domů do Čech, kdy se hrdina Žida táže: Kde je otec? Amichaj odpovídá: Hruškov se zadlužil natolik, že patří mně. Tvůj otec zemřel žalem…Příliš pozdě jsem si uvědomil, že o takovýhle obchod nestojím, Fabiáne, dokážeš mi odpustit?

Tedy, nebyl to Fabián, kdo se oprostil předsudku vůči lichvářskému jinověrci, ale naopak Žid přiznal svou vinu a kál se, že se choval zlotřile a půjčoval bezskrupulózně na úrok. V předposlední kapitole Amichajovo sypání popela na hlavu vrcholí v následujícím dialogu: Hruškov by se dal obnovit, Fabiáne, rád ti ho přenechám a ještě přidám peníze nastřádané z úroků. - Otec přeci dlužil tobě, ne ty jemu?- Ne, já jsem dlužil tvému otci. Pak Amichaj nabídne Fabiánovi nevratnou půjčku...jedině tak můžu splatit všechny záblesky v očích tvého otce, které jsem kdy spatřil. Nakonec si tedy Amichaj koupil Fabiánovo odpuštění, prokázal tím své přátelství, a ten ho nechal bydlet na Hruškově v kruhu vlastní rodiny.

Možná kdyby se všichni Židé polepšili, tak jako to učinil Amichaj, mohli se vyvarovat pogromů a holocaustu. My však víme, že se dál drželi kšeftu a asimilaci se bránili, takže dopadli, jak dopadli.

Pan Toman svou polemiku nazval Já a antisemita?,a protože byl prý za antisemitu označen mnou, musím na otázku odpovědět. Nemyslím si, že by byl antisemitou, pouze jsem upozornil na to, že se v jeho knize vyskytl antisemitský námět, a podivil jsem se, že si toho nevšimli také ti, co přidělují evropské granty. Protože je neoddiskutovatelné, že se v příběhu rytíře Fabiána objevuje tradiční klišé o vychytralém židovském lichváři, byť jen jako marginální téma.

Na závěr chci zdůraznit, že jsem v předchozím článku nepsal recenzi knihy Dobytí ostrova Saaremaa, ale že jsem se zaměřil pouze na okrajový motiv, který mě nadzvedl ze židle a který nejspíše nedopatřením pronikl do jinak hezké knížky, popisem jejíchž kvalit jsem dokonce svůj minulý text uvedl. A pokud autor doporučuje knihu si přečíst, doporučuji totéž. Ovšem čtenářům z řad školáků je potřeba předem vysvětlit, že názory jejich předků na židovské obchodníky byly prvním krokem k bráně s nápisem Arbeit macht frei.