Zpráva z tisku:
„Pivní kultura v České republice se dostala na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, čímž se přiblížila možnosti ucházet se o zápis na světový seznam UNESCO. Pivní kulturu do seznamu zařadilo ministerstvo kultury. Novináře o tom informoval ministr kultury Martin Baxa.“

Politici rádi hovoří o pokrokových věcech, a když se řekne pivní kultura České republiky, zní to přece tak noblesně. Vyvolává to totiž podstatně vznešenější představu než hospodu plnou lidí napájejících se pivem a smějících se nekorektním vtipům. Ta abstraktní pivní kultura je dokonce tak bezproblémová, že i aktivistický politik si s tímto tématem rád zažongluje.

Ale vážení přátelé, pivní kultura zcela jistě není, když si navoněná slečna se svým načesaným chlapíčkem dá na diskotéce třetinku piva. Pivní kultura není ani to, když vláda vyhlásí podporu piv lokálních značek.

Ta skutečná pivní kultura, vážení politici, to bývaly ty ne moc čisté čtyřky s podivným záchodem, zato ale s usměvavým výčepním.
To byly ty knajpy s kuchyní, oddělenou od lokálu jen záclonou, se skvělým gulášem, uleželým tři dny.
To byly ty tmavé špeluňky, které byly i po ránu cítit cigaretami a zvětralým pivem, ale přesto jste měli chuť si hned nechat jedno natočit.
To bývaly ty lokály, o kterých tak krásně a rád psával Bohumil Hrabal.

Tyhle všechny se vám podařilo, ve jménu pokroku, zlikvidovat a teď budete slzet nad jejich ztrátou a řadit je na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury? Přispěly k tomu zcela jistě všechny vlády za posledních dvacet let. Bez výjimky! Nejprve přišly hygienické, stavební, požární a kdo ví jaké všechny nezbytné předpisy, které donutily provozovatele investovat do nákladných přestaveb.

Kdo někdy navštívil hospůdky v Itálii, Španělsku nebo ve Francii je mu jasné, že nebyly až tak nezbytné. Potom stát donutil majitele investovat pro oddělené kuřácké a nekuřácké části, aby se po chvíli zjistilo, že je to zbytečné a je lepší zakázat v hospodách kouření vůbec. Další ránu hospodský život utržil, když se neúměrně zvedly ceny pronájmů a nemovitostí, které stát nedokázal udržet na uzdě a to se odrazilo v cenách.

Poslední ránu dostává fenomén hospod, kvůli umělé přezaměstnanosti, kdy sehnat dobrého kuchaře a usměvavou servírku a rozumně je zaplatit, je téměř zázrak.

Všechny tyto, zásahy se samozřejmě promítly do cen a vyhnaly ty staré ošuntělé štamgasty a pravidelné návštěvníky pryč. Oni teď sedí s lahváčem u televize nebo si s několika kamarády vyklidili nepoužívanou garáž, kde teď vysedávají, kouří, vedou urážlivé řeči, pijí levnější pivo než v hospodách a nikdo jim do toho nežvaní.

A vy se teď, vážení politici a státní úředníci, rozhodnete zachraňovat Českou pivní kulturu, jejím uváděním na seznam UNESCO? Nebuďte směšní!

A na závěr použiji verš z písně Karla Kryla

K dobrému příteli,
pak obracíš se zády,
a když ho odstřelí?
Po smrti dáš mu řády!

Autor je spisovatel