Dnes oslavuje 105. narozeniny v Německu žijící herec a zpěvák narozený v Holandsku, Johannes Heesters, podle Guinnessovy knihy rekordů nejstarší aktivní herec na světě. Ve třicátých letech byl jedním z nejpopulárnějších herců německy mluvící hudební a divadelní scény, známý i u nás, a to nejen z divadla, ale i z filmového plátna. Když jsem jej před časem požádal o krátké písemné interview, odpověděli mi z agentury, která jej zastupuje, že musím být trpělivý, neboť pan Heesters právě zkouší v divadle. Tak mám radost alespoň z toho, že mám od něj s autogramy poslední knížku o jeho životě a CD, které nazpíval ve svých 102 letech.

Když letos v únoru uskutečnil po více než čtyřiceti letech koncert ve své rodné zemi, v nizozemském Amersfoortu, demonstrovalo proti jeho vystoupení před místním divadlem několik desítek lidí vyčítajících mu, že zpíval pro nacistický režim. Heesters však nikdy ze šíření nacistické propagandy obviněn nebyl a sám popírá, že by za války zpíval třeba jen pro německé vojáky. Divadlo, před nímž ta malá demonstrace probíhala, prý praskalo ve švech a ovace publika nebraly konce. Dojatý Heesters se ke svému triumfálnímu koncertu vyjádřil ještě dodatečně na svých webových stránkách: „Děkuji vám všem za dojemné uvítání, za váš velký aplaus, za vaši přízeň a za to velké množství květin a dárků, děkuji za vaše blahopřání, za vaši věrnost. Pro mne a pro moji rodinu to byl velmi dojemný večer…“

Přemýšlel jsem o těch demonstrujících před divadlem a přiznám se, že s tím mám problém. Ale nechci to rozebírat, protože bych si přál složit dnes tímto článkem hold herci a zpěvákovi, který obdivuhodně až do současnosti přináší svému početnému publiku radost připomínáním dávných operet i muzikálů v jejich nesmrtelných melodiích. Nesčetněkrát hrál Johannes Heesters Danila v Lehárově Veselé vdově a sám Franz Lehár mu složil poklonu: „Pane Heestersi, vy jste můj nejlepší Danilo!“

Pátral jsem po tom, kdo je u nás stále ještě Heestersovým obdivovatelem, pamatujícím dobu jeho největší slávy. „Byl to vyhlášený elegán!“ řekl o něm letos v létě sedmadevadesátiletý spisovatel Adolf Branald a dodnes na něj vzpomíná i pětadevadesátiletá herečka Zita Kabátová, která se s ním ve třicátých letech osobně setkala na Barrandově: „Potkali jsme se tenkrát v maskérně - byl to velký fešák a velká hvězda…“ Zpěvák Standa Procházka mi zase vyprávěl o tom, jak se s Heestersem srazil ve dveřích jednoho pražského hotelu na Václavském náměstí a jak se mu z toho rozklepala kolena: „Den před tím jsem se byl na něho podívat v divadle, kde měl přes dvacet opon a potlesk Pražanů nebral konce! Nakonec si tam na jevišti lehl a žertoval, že už se nemůže dál děkovat. Já měl jako začínající zpěvák dva velké vzory – Járu Pospíšila a Johannese Heesterse!“ Nu, dodejme, že Heesters nebyl pro Standu Procházku vzorem jen svým zpěvem, ale i svou dlouhověkostí – pan Procházka totiž oslaví v příštím roce už své devadesátiny.

Čím připomenout Johannese Heesterse dnešním českým divákům a posluchačům? Od roku 1924, kdy byl film ještě němý, natočil v rozmezí bezmála osmi desítek let (!) ke stovce klasických i televizních filmů. Naše televize z nich uvedla v devadesátých letech například snímek, kde byla Heestersovou partnerkou neméně slavná zpěvačka, tanečnice a herečka Marika Rökk. Vysílal se pod názvem Gasparone, veselý dobrodruh. Dvojici Rökk – Heesters jsme u nás ostatně mohli vidět už kdysi ve filmu Tanečnice Janina. Slavné jsou filmové přepisy operet Netopýr či Veselá vdova.

O dnešním oslavenci se říká, že byl celý život ve fraku a s cylindrem velice šaramantní pán, vždy obklopený krásnými ženami. A o obdivovatelky a ctitelky nemá nouzi ani dnes, vzdor svému úžasnému vysokému věku. Nu, není divu, když kromě svého pohledného zevnějšku a podmanivého hlasu je navíc i mistrem bonmotů. Tady je jeden z nich: „Zdařilý kompliment je šaramantní zveličení malé přednosti.“

Pane Heestersi – na Vaše zdraví!