OSOBNOST: Zpěvanka má narozeniny
princezna Krasomila Aleny Vránové, princezna Lada se zlatou hvězdou na čele Marie Kyselkové, princezna Maruška Mileny Dvorské, princezna Drahomíra Ireny Kačírkové a princezna Zpěvanka Stelly Májové. A právě Zpěvanka oslavila na konci minulého týdne v městě Falbrook v jižní Kalifornii, kam se začátkem devadesátých let provdala, významné životní jubileum.
Česká filmová a divadelní herečka Stella Májová-Mrázová, na niž filmové encyklopedie prozrazují, že se narodila 19. 7. 1923, vyrůstala v Kralupech a Mělníku. Její filmovou kariéru odstartovala v roce 1939 role v komedii Miroslava Cikána Příklady táhnou. V letech 1939 – 1987 hrála ve více než dvou desítkách filmů. Působila v Novém divadle Oldřicha Nového, v Divadle Na Fidlovačce, do Divadla ABC si ji vzal Jan Werich a v Městských divadlech pražských pak byla členkou od roku 1962 až do roku 1991.
Přestože hrála v celé řadě dalších pozoruhodných filmů (Barbora Hlavsová, Stříbrný vítr, Princezna se zlatou hvězdou na čele aj.), druhorozená princezna Zpěvanka v pohádce Byl jednou jeden král se stala její nejznámější filmovou postavou. V roce 2001 převzala Stella Májová-Mrázová v Praze Cenu Masarykovy akademie umění a v roce 2003 vyšla kniha jejích vzpomínek Kam až mě osud zavál.
Mám tu čest přátelit se s paní 
Stellou téměř čtvrt století. Přestože před deseti lety ovdověla, neuzavřela se před okolním světem, stále ji zajímá co se děje v její původní vlasti. Nejsem jediný s kým je ve stálém písemném nebo telefonickém kontaktu. A tak vím, že se například věnuje psaní (dokonce psaní pohádek), že miluje svého pejska Jestyho (jehož jméno se skládá z počátečních písmen jména zesnulého manžela – Jerry – a jejího, Stella) a že se stýká s mnoha přáteli, mezi něž patří např. i nedaleko od ní žijící krajanka, někdejší známá brněnská zpěvačka Eva Martinová.
V jednom ze svých textů se paní Stella vypořádává s přibývajícími léty. Své „desatero“ nazvala Co s tím stářím uděláme? Já si z něj dovolím na závěr této připomínky hereččina významného jubilea citovat posledních pár vět. Odráží se v nich nejen zkušenost, ale i humor, který byl Stelle Májové celý život blízký:
„Radujme se ze všeho, co je krásné a dobré a pokud možno odhánějme od sebe starosti a trápení. Měli bychom mít nějaké životní heslo. Já mám „Ó“. Ráno se v bolesti vyškrábu z postele, s bolestí dolezu k oknu a řeknu: „Ó, to je krásné ráno!“, „Ó, to je dobře že prší, už bylo moc sucho!“, „Ó, ta káva krásně voní!“ atd. Každé „Ó“ překryje trochu bolesti. Někdo řekne „Ó, to je blbost!“, ale „Ó“ je pořád lepší, než „Au“.“
