Jeden z nemnoha vtipů Pavla Kantorka, v němž nevystupovaly kočky a myši, zněl: Rok 1951: „Ještě než došlo k hlavnímu líčení, můj advokát dostal osm let.“ Lakonický a tvrdý humor byl pro tohoto autora typický, jak dokazuje i další jeho vtip: „Vždycky jsem si myslel, že mozek je nejdůležitější orgán v těle. Pak jsem si uvědomil, kdo mi to říká.“

Petr Adler, který žije v Kanadě, kde žil až do své smrti i Pavel Kantorek, o něm napsal, že při pohledu na jeho kresby jde z člověka smích skrz slzy. A Kantorek to prý komentoval slovy: „Svět se naprosto zbláznil, lidé dokonale zešíleli, ale když si člověk nepřeje, aby skončil v blázinci spolu s nimi, musí se tomu všemu smát.“

Pavel Kantorek

V letech 1964 až 1968 Pavel Kantorek působil jak zjevení: na rozdíl od kolegů Jiránka a Renčína byl mnohem přímější, a proto jeho cílová skupina byla širší. Jeho vtipy si lepili do skříněk v šatnách dělníci i horníci, stejně jako studenti je měli zastrčené ve skriptech a při nejapných přednáškách z marxismu je podstrkovali kamarádům v lavici, aby nudné bludy přežili ve zdraví.

V hostincích po celé republice se scházely jeho fankluby. Josef Kobra Kučera o něm napsal: „Je přímočarý, zachycuje absurdní situace s takovou samozřejmostí, že pochybujete spíše o realitě kolem sebe, než o surrealitě na obrázku.“ Tak působil přesto, že své postavičky většinou schovával za již zmiňovaná zvířata.

Z této řady vybočil snad jen dvakrát, když si to vyžádala situace, a sice v roce 1968. Z té doby je jeho vtip z kanceláře hlavního lékaře psychiatrie, který soudruhu Anderlíkovi říká: „Takhle se nám nevyléčíte, copak nevidíte, že tady nikde žádný ukrytý zbraně nejsou?“ Tehdy totiž Rusové lživě tvrdili, aby zdůvodnili okupaci Československa, že kontrarevolucionáři mají po Čechách ukryté zbraně.

Za zmínku stojí, že Pavel Kantorek tradiční postavičky zvířat opustil i v posledních měsících, když nakreslil muže, jak čte ženě noviny a říká: „Tady se ptají prezidenta, proč mluví vulgárně, a on jim odpověděl...“ To se však v rádiu nesluší říkat, ale laskavý posluchač si to jistě domyslí.

Člověk si v tu ránu vzpomněl na jiný jeho vtip, kde vystupovaly lidské postavičky, který byl uvozen vročením 1948: „Ráno mrholilo, ale když Klement Gottwald promluvil, začalo sněžit.“ To je ukázka z knihy Historické okamžiky. Jak mi sám řekl: „Kreslil z politických důvodů, protože většina myší volí komunisty.“

Samozřejmě že v letech 1968 až 1989 Pavel Kantorek, olomoucký rodák, nesměl v Československu tisknout, ale knihy a kresby publikoval jak v Kanadě, tak v USA, Švýcarsku, Německu nebo v Itálii. Do Čech se vracel od roku 1990 každý rok, ale už jen jako turista. Žil v Torontu, kde pracoval na univerzitě: přednášel o teorii elektromagnetických polí, teorii relativity a kosmologii. Zemřel v pětasedmdesáti letech.

Psáno pro ČRo Plus

Poznámka redakce NP: Kdo by si chtěl zavzpomínat na Pavla Kantorka skrze jeho vtipy a má pár hodin volna, může navštívit tyto stránky: http://kantorek.webzdarma.cz/kantorek_f.htm