Sobota 13. července 2024, svátek má Markéta
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

OSOBNOST: Vzpomínka na Raye Bradburyho

diskuse (4)
Ray Douglas Bradbury zemřel 5. června v Los Angeles. Bylo mu jedenadevadesát, narodil se už 22. srpna 1920.

Ray Douglas Bradbury zemřel 5. června v Los Angeles. Bylo mu jedenadevadesát, narodil se už 22. srpna 1920.

Snad každý jsme od Bradburyho něco četli, i kdyby jen ve školní čítance, ale pokud se cítíte nedotčeni, doporučuji začít povídkou Usher II.

Pochází z knížky Marťanská kronika - a zdá se být jakýmsi Bradburym v kostce. Je to horor odehrávající se na Marsu osídleném však už lidmi, kteří jsou mnohdy horší než Marťané. Nu, a ďábelští "inkvizitoři" zde vystupující nám dnes možná mohou trochu připomenout i zájezdové prodejce hrnců (důchodcům), ale především i nadále onen nacistův výrok:

"Jak slyším slovo kultura, sahám po revolveru."

Bývá, tuším, připisován jinak docela dobrému spisovateli H. H. Ewersovi. Ale k Marsu.

Bradbury v nakladatelství Baronet

Tam inkvizitoři přicházejí do jednoho domu jménem celé tamní opatrnické společnosti, aby dům vypálili. Nepřicházejí však nakonec s kladivy a ohněm právem?

Posuďte sami. Majitel svou stavbu vymodeloval dle nejbrutálnějších (ale jistě i nejkrásnějších) próz Edgara Allana Poea, ale ty jsou v Braburym zobrazované budoucnosti již zakázány. A to asi tak zakázány, jako se prakticky každá větší společnost pokouší už intuitivně a ze své podstaty umrtvit svou kulturní nadstavbu, přečnívající ji individuality a osobní a soukromou "budovu" každého z nás - a nad každým.

Pan Stendahl (nikoli Stenhal) se ovšem útoku na vlastní identitu, který je totožný s koniášovským útokem na knihy, postaví velmi rafinovaně a brutálně – a Usher II, to vlastně je i celý román 451 stupňů Fahrenheita v malém.

V jiném vyprávění vyvolá Ray Bradbury kdesi ve vesmíru až jako mág do života i další staré Poeovy literární druhy, a to zcela makabrózní autory, jakým byl třeba Arthur Machen, ale jen aby je nechal v zoufalství se rozplynout v zapomnění, když... je lidstvo zradí. A to je i autorovo podstatné téma.

A ještě jinde se vyrovná s osudy všech, nad jejichž dny slunce zapadlo, ještě než vyšlo - a než nastal ten den (jak to u nás později vyjádřil i básník Ivan Wernisch). Takovým zaživa nedoceněným klasikem byl třeba Herman Melville, jehož Bílou velrybu Bradbury přepsal pro film.

Podstatnou složkou jeho děl však není jen odpor k barbarství, plochosti a k potenciálním Velkým Bratrům. Ty knihy dodnes rezonující i jinou složkou zmíněných 451 stupňů Fahrenheita, jíž je úděs nad vnitřně svobodnými lidmi, kterým ale chybí poezie a kteří nejprve tápou, ale pak se třeba i chopí onoho plamenometu, vstupují právě do sousedovy soukromé knihovny a pálí a pálí nejen vše makabrózní, ale i knihy jako takové. S chutí, se strachem, ale dobrovolně. A tuto zlou očistu očist chápal Bradbury úplně a...

"Všechno to, co nás přesahuje, co se nehodí naší politice do krámu a to, nač nejsme připraveni (takže to ani nedokážeme opětovat), to všechno by se mělo spálit! Ne?"

Ne.

Bradbury se narodil v městečku Waukegan ve státě Illinois.

Matka ho od raného dětství brávala do tehdy ještě černobílých biografů a zprostředkovala mu i různé staré báje. Byla švédského původu. Děsivě maskovaný herec čtyřiceti tváří Lon Chaney přitom pětileté mládě taky ohromil. A čím?

Škleby ze stříbrného plátna. A až do své letošní smrti si Bradbury díky své obrovské vnímavosti zamiloval i veškeré cirky, mágy, poutě, karnevaly, kouzelníky, čaroděje a divadla – a nad knížkami a komiksy vždycky snil, ale snil velmi tvůrčím způsobem.

A kreslené seriály připočtěte. Ne, nikdy jimi nezhrdl, na rozdíl od svých spolužáků, a neudělal je jen trapným omylem svého dětství. To nedokázal, a pokud snad opravdu kdysi a v jednu chvíli zahodil Bucka Rogerse do odpadkového koše, jak si vzpomíná, tak ho brzy zase vylovil. Ne, vícekrát už si nenechal nic ukrást "pouhopouhým" dospíváním - a žil a psal po svém.

Když bylo chlapci dvanáct, přestěhovali se do Tusconu - v Arizoně, kde to znovu zatočilo jeho nitrem. Už tam a tehdy se stal trochu i charismatickým hercem a náhle pracoval pro rádio. Rodina ovšem putovala dál, za prací - a až do Kalifornie, kde se teprve zrodil ten prazvláštní mladík Raymond plný vitální vnitřní energie i agrese, která posléze sublimovala v písmenka. A velmi mnoho četl, publikoval od roku 1938 a první povídky urputně přepisoval, přičemž jeho podstata byla jak moralistní, tak i bytostně kontroverzní.

"Komu že vadí, když se jen tak procházím v noci?" ptá se jednou ze známých povídek.

"Kdo nemá strach, může mít zločin skoro jako nezničitelný šílenec!" tvrdí jinou.

"Akceptujte jinakost," dodává. A měl i štěstí: Jako by se narodil pro celý svět.

Ale i pro své čtyři dcery a ženu Marguerite, to jistě. S chotí se potkal přímo v nakladatelství a vzali se roku 1947, kdy i debutoval knihou Temný karneval. Ta sestává z jeho starších hororů a je patrné, jakým byl ctitelem Burroughse, Lovecrafta, H. G. Wellse... a právě Poea.

Bradburyho Zen a umění psát (česky 1998)

Po Marťanské kronice (vydané v Anglii jako Stříbrné kobylky) a 451 stupních Fahrenheita, kterýmižto bestsellery vstoupil do let padesátých jako pán všeho, už pro něj neexistovalo nic nemožného. Bradbury se stal dalším ze sluncí literatury, a to i fantastické, ale to u něj není tak podstatné. Přesto však právě fantastice prorazil otvor do nebe, kterým prchala do ryzí literatury, ale pokorně se vracel i z oblohy a kosmu, aby pomyslně ovládl reálnou Zem, a prorazil dokonce i železnou oponu, za níž utkvěl v socialistických čítankách.

A dnes? Je dál autor šesti set literárních děl - a ač často nedlouhých, na své jméno v podstatě nikdy nehřešil. Nešlo mu o slávu. Chtěl hlavně zůstat sebou. A měl-li vůbec chyby?

Snad. Snad mu někdy chybělo něco málo humoru. A měl sklony k sentimentalitě, to je jisté, ale jinak... A byl i básník a dramatik a ještě nedávno dokonce převedl do komiksových obrázků svůj nejslavnější román o "rádoby" hasičích a teplotě, při níž vzplane papír (česky seriál vyšel roku 2009).

Zůstal podmanivým prognostikem, ale i šíleným spiklencem, zůstal jen zdánlivě malým dítětem, ale i vypravěčem o temných vraždách. A nelze zapomenout ani na jeho hrdinu Spendera, který se vzepře svým barbarským druhům na Marsu a střílí, než je umlčen. V televizním seriálu Marťanská kronika jej hrál David Carradine,

Už od počátku své pouti se stal Bradbury i živoucí institucí a objektem mnoha analýz. Takže jen namátkou:

Roku 1952 připravil William F. Nolan Revue Raye Bradburyho a roku 1975 ji přetavil v Průvodce Rayem Bradburym, který by si jistě zasloužil i české vydání.

Roku 1977 přišel Georgie Edgar Slusser s Bradburyho kronikou a Martin Harry Greenberg se roku 1980 stal editorem sebraných kritických esejů o Bradburym. A životopisy? Sepsali je např. David Morgan (1986), Wayne L. Johnson (1988) a William F. Touponce (1989).

Detailní Poznámky ke 451 Fahrenheitům dal světu roku 1974 Joseph Blakey - a obsáhlou studii o té knize vydal roku 1994 Samuel J. Umland. 1987 vznikl - díky Walteru Jamesi Millerovi – i obsáhlý kritický komentář k Marťanské kronice. Nu, a dvě práce o Bradburym jako dramatikovi (1977, 1989) vytvořil Ben P. Indick. Tak bychom mohli pokračovat. Jisté je, že tento pozoruhodný spisovatel už zůstane jedinečným, neopakovatelným, nejprůzračnějším, nejčistším, snad nejdětštějším i nejčtivějším. A vypravěčem z přirozenosti i silně vizuálním.

Což se i vyplatilo. Vedle bezpočtu scénářů pro televizi napsal Bradbury deset filmů, vč. zmiňovaného už Hustonova Moby Dicka (1956), a roku 1959 adaptoval do scénáře i román Petera Viertela Bílý lovec, černé srdce o vzrušující africké epizodě z Hustonova života. Pozdější snímek režírovaný Clintem Eastwoodem (1990) sice využil jiný scénář, ale to se Rayovi stávalo výjimečně, a vůbec prvním filmem, který stvořil, zůstává pověstná Příšera z hloubky dvacet tisíc sáhů (1952) natočená na podkladě jeho krátké povídky Žabí roh (jejíž české vydání v Pionýru ilustroval Zdeněk Burian).

Je to zvláštní, trochu neuvěřitelné, ale jak se zdá, právě tento film o příšeře se v mnohém stal klíčovým. A ne snad? Inspiroval nepochybně japonskou i americkou Godzillu (1954) - a skrz ni pak celý nový filmový subžánr, který tím Bradbury fakticky vynalezl.

Nu, a podle jiné jeho povídky Meteor byla natočena další známá sci-fi let padesátých Přišlo to z vesmíru (1953). Roku 1966 se Truffaut ujal režie 451 stupňů Fahrenheita. A co ještě víc?

Už počínaje (učebnám určeným) Příběhem spisovatele (1963) vznikla ovšem i řada filmů přímo o Bradburym, a to vč. dílu cyklu Mistři fantasy nazvaného Ray Bradbury: americká ikona (1997). Kteroužto ikonou bezesporu byl.

Nakonec se Bradbury stal i laureátem "národní medaile za umění za nesrovnatelný příspěvek americké literatuře", kterou mu předal George W. Bush. A lidé se ptají: Kde berete svoje nápady? uváděl v osmdesátých letech osobně vlastní televizní seriál podle svých povídek, aby pokračoval: Je to všechno tady.

Tady o ně nikdy nebudu mít nouzi!

Tohle je divadlo Raye Bradburyho.

P.S. Roku 2009 vyšlo výpravně i rozšířené a ilustrované vydání Marťanské kroniky, do kterého jsou doplněny všechny zbývající Bradburyho příběhy z Marsu.

Dočkáme se ho i v češtině?

Aston Ondřej Neff
13. 7. 2024

Ministr kultury Martin Baxa si pochvaluje, že vláda má kolo zápasu úspěšně za sebou. Další přijdou...

Neviditelný pes
13. 7. 2024

Veterináři a počasí

Prezidentská kampaň republikána Donalda Trumpa v červnu poprvé oznámila, že má na svém hlavním účtu...

Jan Ferenc
13. 7. 2024

V řadě případů, hlavně malých stálých pohostinství, však jde také o krácení tržeb, tedy šizení...

Marian Kechlibar
13. 7. 2024

V úterý 9. července 2024 odstartovala z Francouzské Guyany první pokusná raketa Ariane 6. Mise byla...

Aston Ondřej Neff
10. 7. 2024

Tomio Okamura v úterý oznámil, že jeho strana bude na půdě europarlamentu ve spolku s Alternativou...

Aston Ondřej Neff
11. 7. 2024

Obruč ideologického dohledu má sevřít hustě osídlené území uprostřed Čech. Jádro ideje: člověk je...

Aston Ondřej Neff
12. 7. 2024

ANO – kromě trvalého vzestupu – zaznamenalo dva úspěchy v poslední době. V eurovolbách zabodovalo...

Marian Kechlibar
11. 7. 2024

Každý tuší, že po příští epizodě srovnatelné s tou katastrofální debatou na konci června už nepůjde...

Matyáš Zrno
10. 7. 2024

„Nechcete krajní pravici?“ Dělejte migrační politiku jako dánská sociální demokracie!

Jaroslav Totušek
13. 7. 2024

Když vlastní malé knihkupectví cynický a životem znechucený hrubián, každému musí být jasné, že se...

Lidovky.cz, ČTK
13. 7. 2024

Tchaj-wan uvedl do pohotovosti své vzdušné síly kvůli čínským raketovým testům, které podle...

Lidovky.cz, ČTK
13. 7. 2024

Hasiči v pátek vyjeli k 1 200 případům souvisejícím s bouřkami. Nejvíce jich měli na Vysočině a v...

Lidovky.cz, ČTK
13. 7. 2024

Soudkyně v Novém Mexiku zamítla obžalobu proti americkému herci Aleku Baldwinovi, který byl obviněn...

Darek Štalmach
13. 7. 2024

Zcela bez peněz a brzy možná i bez elektřiny je společnost Liberty Ostrava. Vyplývá to ze zápisu...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz