OSOBNOST: Všechno je pomíjivé (2/2)
Dnes je tomu deset let, co zemřel sólový kytarista Beatles George Harrison
(první část zde)
4. Život v materiálním světě
Georgi Harrisonovi začal nový život po Beatles. Se svojí ženou žil už jen papírově; pařil, čmuchal v Indii a diskutoval s Prabhupádou o tom, jak by se chtěl stát oddaným Krišnovi – ten moudře mu dal rozhřešení, aby raději zůstal ve světě hmoty: "Prabhupáda vyprávěl bajku o slonovi, který se umyl v Ganze a osušil se pak tím, že se vyválel v prachu," vyprávěl jeden krišnovec. "Stejné je to někdy s Georgem, který mnoho z toho, co udělá ve své oddanosti víře dobrého, často popře svým podstatně méně oduševnělým chováním. Není pro něj pochopitelně snadné odolat všem těm lákadlům materiálního světa, které jsou člověku v jeho postavení prakticky neustále k dispozici."
George měl rád mužské zábavy. Svojí zálibou ve formuli 1 byl známý, byl přítelem Jamese Hunta, Ronnieho Petersona i Maria Andrettiho. Samozřejmě však největším lákadlem pro něho vždycky zůstávaly ženy. Jedna oddaná fanynka, jíž se také dostalo cti dostat se mu do postele, zasvěceně vyprávěla: "Byl v té době silně zaujatý Krišnou. Po krátkém spánku a sprše mě začal učit, jak zpívat mantru." Měl zkrátka se svojí vírou v dobro od začátku problémy - pod jeho jménem pořádali sbírky "na chudé" vlasatí narkomani, i se svými špinavými dívkami. Když navštívil v Indii chrám svého Boha, jeho boty zanechané u vchodu se záhy staly pro kohosi cenným suvenýrem. Věšeli se na něj zoufalci s nejrůznějšími úpěnlivými prosbami, o jejichž opodstatněnosti se nemohl přesvědčit.
Jakkoli se ale George snažil duchovno propagovat, publikum stále bylo zvědavé spíš na staré pecky, jaké od něj znali ještě z Beatles. Marně usiloval, aby s ním sály zpívaly "svaté boží jméno" – viděl, že jeho poselství míjí se účinkem. Album Living in the material world, vydané v roce 1973, bylo tedy nakonec posledním ryze náboženským. Podařený singl z něj, Give me love, oprávněně zabodoval v hitparádách. Za poslech tu stojí ještě Sue me, sue you blues a Don´t let me wait too long. Pilotní skladba sama zůstává ale být nevýrazná, a následuje už jen zbožný sentiment - ó Bože, ó Georgi…
George zkrátka sám zjistil, že to takhle nefunguje. John později tehdejší Harrisonovu situaci trpně glosoval: "Trochu ho to semlelo. Asi byl na řadě a měl dostat po hubě."
5. Give me love
V roce 1974 potkal George Mexičanku Olivii Ariasovou, toho času ještě sekretářkou firmy Dark Horse, již si založil. Měl to být podnik stejně bohulibý, jako původně mělo být i Apple, ovšem s tentokrát již zkušeným vedoucím. Kromě vlastních, protagonistových alb, z něj ale pohříchu nikdy nic významného nevzešlo, a ani ta vlastní alba nijak úspěšná nebyla. George ztratil hodně času zbytečnostmi. Utahaný umělec, manažer i producent, vrátil se tedy na zem mezi lidi a vyvolil si jednu ze svých zaměstnankyň. Vznikl doživotní, vřelý vztah, dobře fungující jistě i díky Oliviině trpělivosti.
A tak na albu Dark horse zpívá ve sboru už i ona. Pár kousků se tu jistě povedlo – zejména asi Simply shady, úvodní instrumentálka Hari´s on tour nebo So sad – loučení s Patti, neboť nová láska konečně přišla. A na závěr veselý Bůh It is He. Kdyby to ale všechno nezačínalo čím dál víc vypadat jako hodně práce za málo peněz…
Harrison prostě umělecky upadal – i na následné Extra texture jako by materiál byl jen snaživě navršen: You, bohatě proaranžovaná, bombastická, a … hluchá. V šikovné This guitar slyšíme alespoň jeho nezaměnitelný prstoklad, co však všechny ty melodie? Jako by George zapomněl staré akordy a ruka mu jen intuitivně hmatala, kam kdy co slyšela...
V Kristových letech bývá ale chlap nejsilnější. A právě 33 1/3 bylo Geogeovi, když v roce 1976 stejnojmenné album nahrál: "Většina písní je o lásce a jsou veselé. Nedá se vůbec srovnat s předchozí deskou Extra texture, kterou jsem nedělal zrovna v nejlepší náladě."Z alba je konečně cítit jistá uvolněnost. Beatiful girl naplňuje Georgeova slova bezezbytku, největší hit, This song, je prostá, osvobozující radost. Rozhodně není tento řadový Harrisonův počin nějakým velkým uměleckým dílem, cítil se však s ním dobře nejen zřejmě autor, ale i posluchačská obec.
Spokojen sám se sebou, dal si pak George od tvorby oddech. Rozvod s Patricií konečně proběhl v roce 1977. Věnoval se užívání života a hlavně Olivii. V roce 1978 mu zemřel na jaře otec a v létě přivítal první a jediné své dítě, syna Dhaniho. 2. září měli s Olivií tajnou svatbu, jíž se účastnili jen její rodiče. Luxusní líbánky strávili v Tunisu.
Tehdy stal se zároveň nejen finančně úspěšným, ale i uznávaným patronem filmové společnosti Hand made films: "V záplavě všech těch škvárů typu Rambo je nedostatek filmů, které by dokázaly oslovit lidskou duši." Po několika přínosných počinech byla však společnost zdiskreditována a posléze zruinována zamýšleným největším trhákem Shanghai Surprise s populárními manžely, zpěvačkou Madonnou a hercem Seanem Pennem – "Mohla by si uvědomit, že člověk může být slavný a přitom pokorný," řekl na její adresu Harrison po celém tom nešťastném dobrodružství, kdy sám už nevěděl, jak výstřední počínání rozmazleného páru zažehlovat. – "Je skvělý. Velice chápavý a sympatický. Dává mi však víc rad, jak jednat s novináři, než jak dělat film," kontrovala Madonna.
V roce 1979 vydal další album, prostě nazvané jen jeho jménem. Klenotem je tu třetí Here comes the moon. Pátá skladba je veliká hitovka Blow Away. I Dark sweet lady je jistě zajímavý experiment, album je klidné, střízlivé, jaksi ale … ne nudné, spíš chudé.
Jako by už George zase nevěděl, kudy v hudbě dál kam… - "V roce 1980 jsem z toho (hudebního průmyslu) začal být trochu unavený. Měl jsem pocit, že to nemá žádný smysl. Neměl jsem žádný vztah k tomu, co se dělo s hudbou. Říkal jsem si, že je plno jiných věcí, které se dají dělat, a tak si můžu klidně od hudby odpočinout."
Na závěr toho nešťastného roku zažil George šok, když byl zavražděn někdejší jeho alter ego z Beatles, John Lennon: "Uloupit někomu život je loupež, která se nedá ničím odčinit." O čtyři roky později se novinářům svěřil: "Po tom, co se stalo Johnovi, mám hrozný strach. Nerad se ukazuji na veřejnosti. Nevím, kdo může být nablízku. Nerad se nechávám fotografovat."
6. Bože, jsi Jediný…
"Každý čekal, že všichni budeme tak silní jako byli Beatles, což je nemožné."
Ano, už to bylo moc dávno, co slavná čtyřka bourala hitparády, a i hudebně bývá člověk nejplodnější jen po určitou část života. Potýkali se s tím všichni. Lennonova smrt paradoxně obrátila však na Beatles znovu pozornost – pozůstalí ocitli se ve zcela nových rolích. Ani George nakonec neodolal - všeobecná nostalgie vyústila nakonec do tříčtvrtečního reunionu skupiny na následující Georgeově Somewhere in England, v pilotní písni All those years ago, věnované Johnovi: "All those years ago – all you need is love". Zajímavější je ale introvertní Life it self: "Nazývají tě Kristem, Višnou, Buddhou, Jehovou, náš Bože. – Jsi Jediný." Výborné jsou i temná Baltimore oriole, promyšlená, kytarově prosvětlená a hitově ambiciózní Teardrops, nebo floydovsky-beatlesovská, lze-li to tak říci, Writing´s on the wall. Pak už ale album upadá málem do kabaretu – škoda.
Ve čtyřicítce na to konečně přišel: jako nemohla svět spasit květinová hudba, nespasí ho ani Krišna, ani George Harrison: "Všechny ty kecy, že Beatles mohli spasit svět, jsou sračky! Já nedokážu dokonce ani spasit sebe!"
A tak, co zbývá než si zapařit, nejlíp v Austrálii? Kokain, víno, ženy, zpěv. V roce 1992 z toho vzniklo album Gone troppo. Třetí I really love you je milá hříčka. A i následná Greece zní, jako by se George zase vydal s Flying na instrumentální výlet do podvědomí. Titulní Gone troppo pak už zcela odhaluje prostou pravdu, že Georgovi tu o nic jiného než o dobrou, nepříliš náročnou zábavu ani nešlo. "Myslím, že není dobré pokoušet se formovat, co člověk dělá, podle požadavků trhu." Výjimkou tu budiž krásná, závěrečná kontemplativní balada Circles: "Chodím v kruhu."
A tak si raději zase dal oddech. Vydržel to, jako svého času John, celých pět let – až v roce 1987 vyšlo další album Cloud nine. To teď bylo naopak marketingově velmi propracované. Když už ale deska něčím hudebně zaujme, je to pohříchu něčím pro něj tak netypickým, jako jsou tajemné balady, subtilní Just for today či pseudočínská Breath away from heaven. Hitovka Fish on the sand je – nelze to říct jinak - plochá. I sentimentální, postbeatlesácká vzpomínka When we was fab je jen upozorněním pro ty, kdo by náhodou nevěděli – jenže, jak ti by se k téhle desce mohli dostat? Největším hitem, jenž ho po mnoha letech znovu vynesl na první místo hitparád, se tu tak nakonec paradoxně stala převzatá skladba, od rockového veterána Rydyho Clarka, Got my mind set on you.
A to je vlastně Georgeova předposlední řadová deska, poslední na příštích patnáct let. Konečně začal odpočívat – a jak tomu tak bývá, v tu chvíli mu život přinesl nečekané novinky, jež mu umožnily dělat leccos jiného: "Být pop star, to je kamikadze, ty turné a všechno okolo. Nic nemusím dokazovat… nechci už být v téhle branži na plný úvazek, protože jsem zahradník: sázím květiny a dívám se, jak rostou."
7. Come together
V roce 1988 byli Beatles uvedeni do rock´n´rollové Síně slávy: chyběl jen Paulův klan – vyjádřil se, že by si připadal jak pokrytec, kdyby se tam na pódiu objímal s lidmi, s nimiž se soudí. Zajisté se to spíše než George týkalo Yoko Ono. "Nemám moc co říci, protože já jsem´"tichý Beatle´," promluvil na akci George. "Je škoda, že tady není Paul, protože on měl vždycky nějakou tu řeč po ruce!"
V témže roce došlo ke šťastnému spojení pěti chlapů (George, Jeff Lyne, Bob Dylan, Tom Petty a Roy Orbison), jejichž jména hovoří za vše. Superskupina Traveling Wilburys lehce vytvořila řádku hitů, z nichž radostná uvolněnost jen čiší, zejména Handle with care a End of the line. Dodnes představují to lepší, co se pravidelně rozléhá v éteru. Jakkoli však to vypadalo na slibný nový začátek, na konci roku Roy Orbison náhle umírá. Za dva roky se zbytek Traveling Wilburys znovu sešel ve čtyřech a natočil dvojku, aranžérsky propracovanější, celkově ale plošší – jediný vzešlý z ní hit Poor house bývalých kvalit nedosahuje…
Roku 1995 se stala senzace. George už jednou předtím prohlásil, že Beatles se nesejdou, dokud bude John Lennon mrtev – a přece se to stalo: ti tři, co zbyli, se znovu dali dohromady! Ne tedy úplně, ale pro účely dokončení dvou nálezů z Johnova archivu, Free as a bird a Real love. Jsou to písně kvalitní a Paul, Ringo a George citlivě je zpracovali a doplnili, takže jsme si mohli představit, jak by to asi bývalo bylo vypadalo, kdyby Beatles zůstali pohromadě jako třeba Stouni a dále dodnes tvořili pospolu. Zároveň díky projektu Beatles Anthology vznikla 3 dvojitá CD se starými demonahrávkami, což byla lahůdka pro všechno beatology, desetihodinová videokolekce, z níž podstatnou část vděčně jsme tehdy shlédli v televizi, a kniha.
8. Bože, Bože, Bože, někdo zhasnul duchovní světlo
Na konci devadesátých let začaly se v tisku objevovat znepokojivé zvěsti o zdravotním stavu George Harrisona. Mluvilo se o rakovině hrtanu. Umělec absolvoval více léčebných kůr a svěřil se do péče několika nezávislých lékařů. Pak přišly dobré zprávy: dvě kliniky nezávisle na sobě potvrdily, že zlá nemoc byla zažehnána. "Ještě bych tu s vámi, lidičky, rád pobyl…" glosoval vděčně George.
Už na prvních fotografiích často byli Beatles k vidění s cigaretou; zapalovali si jednu od druhé všichni. George podléhal vedle Johna navíc drogovým a alkoholovým závislostem, jež si prakticky nepřetržité kouření přímo vyžadovaly. Aby toho nebylo dost, měl zálibu ve zvlášť silných cigaretách, dal si i doutník. Zničil si během desetiletí plíce i hrtan. Tváří v tvář svému zdravotnímu kolapsu, zkoušel se v zátiší rodinného domova zachránit kuřáckou abstinencí.
Aby toho ale nebylo málo, před Silvestrem 1999 byl stejně jako svého času John i on napaden šílencem. Ač bedlivě dbal bezpečnostních opatření a své sídlo dobře zajistil elektronickou a personální ochranou, dalšímu bláznovi povedlo se i přes tyto překážky k nějakému Beatlovi dostat. V noci zaútočil s nožem na Harrisona i jeho ženu přímo v jejich domě; byli jen drobně zraněni tělesně, těžce však duševně.
A tak nechtěl nechat nápady v šuplících nedokončené – ve spolupráci se synem a odvěkým přítelem z ELO připravil dobré album Brainwashed, své poslední hudební slovo. Jsou na něm důležité zejména texty: bilancující, odpouštějící, vyzrálé. Na albu nacházím několik vrcholů: Looking for my life – vřelý hlasový přednes hlavního sloganu od muže, který už věděl, že umírá, nemůže nevzít za srdce žádného. Podobná naléhavost je patrná i v následující, jakoby osudové Rising sun, drsné výpovědi až na dřeň kosti: "Dělal jsem to, dokud mě to nezničilo."V Marwa blues George na stará kolena ukázal, že i on umí mít ruku pomalou. Nejdůležitější je ale závěrečný, stěžejní opus alba, stejnojmenná Brainwashed, postavená na kontrastu stresovitě vypjatého, žalobného zpěvu ("Bože, Bože, Bože, někdo zhasnul duchovní světlo"), který uvolněně přechází do konečné mantry Namah Parvati. Ta je až neskutečná - George se udělal v posledních svých drážkách zase indický, nejlepší ze všech někdejších Within you…, se synem Dhanim v duetu. Je to krásné, důstojné a uklidňující. Tak vypadá nirvána. Smíření. Nejlepší Sbohem, jaké mohl George svým posluchačům zanechat…
Ke zničenému dýchání přidal se s přelomem tisíciletí, kdy se na albu pracovalo, i nádor na mozku. V létě 2001, když se naposledy setkal se svým někdejším (ne)přítelem Paulem, oznámil mu, že do Vánoc už tu nebude. McCartney se prý rozplakal.
Na podzim objevila se jednou na večerní Nově krátká bulvární zpráva o tom, jak bývalý člen Beatles George Harrison absolvoval lékařské vyšetření, které mělo definitivně rozhodnout, lze-li mu ještě přežít – a prý je to bohužel špatné: kamery zachytily na kost vyhublého, na ježka ostříhaného starého muže, jak se za spěšné chůze znechuceně odvrací od dotěrných novinářů...
Prvního prosince 2001 přinesly všechny české deníky zprávu, že někdejší kytarista Beatles zemřel. Jeho popel byl rozptýlen do Gangy v neznámý čas na neznámém místě.
Všechno je pomíjivé – i jeden hrdý osud muže, který ve svém hodnotném, úsilím k dobru naplněném životě, vytvořil mnoho hudebních hodnot, jež nepomíjejí…
Odkazy:
Oficiální stránky George Harrisona
