Řekne-li někdo jméno Juraj Herz, vybaví se mi tři filmy: Transport z ráje, Sběrné surovosti a Spalovač mrtvol.

První film Juraje Herze spadá do období začátku politického uvolňování v první půlce šedesátých let: Transport z ráje, který natočili spolu se Zbyňkem Brynychem podle povídky Arnošta Lustiga z knihy Noc a naděje, přišel do kin v roce 1962 a odehrával se v koncentračním táboře Terezín, kterým sám autor i režisér prošli. Aby bylo jasné, o jaké době hovoříme, a jakou roli v ní hrál pan Herz, připomenu kontext: v roce 1963 natočil Miloš Forman Konkurz a Černého Petra, vyšel první díl Směšných lásek Milana Kundery a Legenda Emöke Josefa Škvoreckého, v roce 1965 šla do výroby Sekyra Ludvíka Vaculíka a začali vystavovat výtvarníci Josef Istler, Mikuláš Medek či Karel Nepraš a Jan Koblasa. Sběrné surovosti mají jako předlohu povídku Bohumila Hrabala Baron Prášil z jeho knížky Perlička na dně, která vyšla rovněž v roce 1963. A Spalovač mrtvol zase vychází z románu Ladislava Fukse, v němž hlavní postava ve 30. letech začne spolupracovat s nacisty a zbavuje se všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Všichni zmínění umělci psali dějiny tzv. zlatých šedesátých let.

Juraj Herz

A Juraj Herz měl kromě zážitků z koncentráku, nasbíraných příhod a talentu i štěstí: vystudoval sice nejprve fotografii a později režii a loutkoherectví na DAMU, ale již od roku 1961 působil v Praze na Barrandově. A protože se mu Transport z ráje povedl, přišel za ním Ján Kadár a požádal ho, jestli by mu nedělal pomocného režiséra ve filmu Obchod na korze, který se rovněž odehrává za války a později dostal Oscara. A sotva dotočil film s Kadárem, oslovil ho Jaromil Jireš, aby se podílel na zfilmování povídek Bohumila Hrabala spolu s Ivanem Passerem, Věrou Chytilovou a Evaldem Schormem. Herzovy Sběrné surovosti byly výjimečné hlavně tím, že tam nehrál ani jeden skutečný herec a natáčelo se přímo ve Sběrných surovinách, kde kdysi Hrabal, byť doktor práv, pracoval.

Na scénáři jeho asi nejslavnějšího filmu Spalovač mrtvol, kde v hlavní roli zazářil Rudolf Hrušínský, pracovali s Ladislavem Fuksem dva roky. Film získal cenu ve Španělsku za nejlepší mužský herecký výkon, nejlepší režii a nejlepší film a byl vyhlášen filmem roku v Austrálii a pak ještě získal řadu dalších cen. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 byl po nějaké době zakázán. Kvůli cenzurním zásahům nakonec v roce 1987 odešel pan Herz do Německa, ale po roce 1989 se vrátil. V roce 2010 natočil svůj poslední film Habermannův mlýn o německém mlynáři, který stál za okupace na straně Čechů, ale po válce byl zavražděn a jeho rodina vysídlena.

Juraj Herz zemřel 8. dubna 2018, ve věku 83 let.

(Psáno pro ČRo Plus)