Letošního 24. prosince tomu bylo přesně 260 let. Marie Terezie Pudelová a Karel Josef Hanel, oba z Moravského Berouna, uzavřeli v první červnový den roku 1750 sňatek a o Štědrém dni roku 1751 se jim narodil vytoužený syn Jan František. Toho o tři dny později pokřtil místní kněz Jan Sábel. Rodný dům Františka Hanela č. 11 na náměstí v Moravském Berouně (dříve Bärn) stále ještě stojí. Není bohužel nijak označen a nikoho nenapadne, že jde o rodný dům muže, který se výrazně zapsal do kulturní historie našeho národa. Lidé v okolních domech si možná o vánočních svátcích poslechnou Rybovu Českou mši vánoční, leč bohužel jméno vynikajícího člověka, pedagoga a vědce P. Cassiána Hanela v jejich myslích nezatane. Neobjeví se také v žádném z vánočních článků českého tisku. A přitom jde o nádherný příběh neustále se lidem znalým připomínající, a to nejen v časech vánočních.

František navštěvoval starou berounskou školu na Hausberku u kostela Povýšení sv. Kříže. Zde získal také základní hudební vzdělání, které mu později umožnilo skvělou kariéru. V jeho deseti letech ho otec odvezl na nižší piaristické gymnázium do Staré Vody. V té době se vědělo, že má krásný soprán a že výborně hraje na housle. Ve svých čtrnácti letech získal nadační podporu biskupa olomouckého Karla z Liechtenštejna a studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži. Zde měl štěstí na vynikající učitele hudby, latiny a řečtiny. Jeho vnímavá duše viděla v té době budoucnost v hudbě. Snad i proto, možná i pod dojmem smrti jeho čtrnáctiletého bratra Martina v roce 1768, vstoupil do piaristického řádu, aby se mohl dále vzdělávat a předávat později lásku k hudbě dalším generacím.

Hanel se také začal více věnovat dějinám hudby, jazykům, matematice a filozofii. Málokdo ví, že v té době piaristé (kteří od roku 1621 vzdělávali především nadané venkovské hochy) běžně používali knihy a učebnice Komenského a všichni studenti kolejí na Moravě i v Čechách byli tzv. ultraakvisté – uměli stejně dobře česky jako německy. Nejinak Hanel, i když tehdy jazykem vzdělanců byla latina. Tou se domluvili v celé Evropě. Hanel po ukončení studií většinou působil jako instruktor hudby a čím dál tím více ho to táhlo k práci pedagogické, k níž měl nesporně značné vlohy. A tak byl již v roce 1781 ustaven profesorem na prestižním piaristickém gymnáziu v Praze. V dnešní Panské ulici je dům s piaristickým portálem. Tudy chodil denně Hanel, tudy chodil později i jeho žák Jakub Jan Ryba. Jejich vztah krásně popsal profesor Borkovec ve své knize Jakub Jan Ryba.

Rybovým třídním profesorem se stal Pater Cassianus Hanel, a.s. Rosalia. Narozen roku 1751 v Moravském Berouně, vstoupil do piaristického řádu v šestnácti letech. Vzdělaný pedagog učil zprvu v Mikulově, poté v různých moravských a českých ústavech, trvale pak ve Staré Vodě jako rektor tamní koleje, kde po dlouhé těžké nemoci zemřel 12. února 1820. V Praze působil dvakrát. Nejprve ve školním roce 1777-1778 na normální škole, potom na gymnáziu v letech 1781 – 1784. Vedl své žáky až do syntaxe. Ryba mu dozajista vděčí za základy svého především hudebního vzdělání. Hanel byl také vyhlášeným znalcem latiny a řečtiny. Kromě toho měl velmi rád hudbu, činně se jí věnoval, hrál dobře na housle…. Ryba měl velký zájem o hudbu. Ve škole jeho zájmy nezůstaly utajeny. Dozvěděl se o nich třídní profesor Hanel, pozval k sobě Rybu a další dva studenty Holma a Krátkého, s úmyslem věnovat se s nimi kvartetní hře. Jenže k tomu nestačily jen housle, které všichni ovládali. A tak se Ryba začal učit hrát na violoncello a jeden z jeho spolužáků, buď Holm, nebo Krátký, na violu. Naučili se to brzy. A hráli pak s Hanelem u prvních houslí smyčcové kvartety Josepha Haydna, Hoffmeistrovy, Cambiniho a zejména díla současných českých skladatelů Josefa Myslivečka a Jana Křtitele Vaňhala, k potěšení a spokojenosti pana profesora…

(Z knihy Jiřího Berkovce Jakub Jan Ryba, nakladatelství H&H, Praha 1995)

František Cassián Halaška

V druhé polovině 18. století byla piaristická kolej v Mikulově nejznámějším i nestarším vzdělávacím ústavem svého druhu ve střední Evropě. Zdejší hudební seminář měl úroveň značně přesahující rámec země a vybavení kabinetů matematiky, fyziky, astronomie bylo jedinečné, zrovna tak sbírka hudebních nástrojů a rozsáhlá knihovna s archivem. Jestliže byl v roce 1785 povolán profesor Hanel do Mikulova, aby zde vedl hudební seminář a vyučoval ve všech třídách principie, gramatiky, syntaxe, rétoriky a poezie, jak se tehdy učební obory jmenovaly, tak to bylo uznání jeho schopností a znalostí. Později působil Hanel jako rektor koleje ve Staré Vodě a ředitel normálních škol v Příboře a v Kroměříži. V roce 1804 za ním do Staré Vody, kde byl v té době rektorem, přijíždí jeho oblíbený dřívější student František Cassián Halaška, budišovský rodák a budoucí rektor Univerzity Karlovy i Vídeňské univerzity. A přijíždí s prosbou.

Jan Evangelista Purkyně

Jeho přítel Purkyně, velice vzdělaný mladý muž, absolvent koleje v Mikulově, by chtěl studovat ve Staré Vodě ve zkráceném režimu a předepsaná tříletá studia absolvovat za rok. Chtěl by jít ve stopách známých vědců piaristů Voigta, Dobnera a Koniarského. Žádost to byla neobvyklá, ale Halaška naléhá a zaručuje se. Hanel souhlasí a také se po celý školní rok 1804/1805 bedlivě studentu Purkyněmu věnuje. 10. září 1804 získává Purkyně při kalkulacích hlasy přítomných členů domu jako zlaté. Dnes bychom řekli, že absolvoval s červeným diplomem. Scénu z jeho absolutoria sledovali jeho dva přátelé, jimž bylo souzeno se v Praze ještě více sblížit. Zmíněný již František Halaška a mladý hrabě Kinský. Spisovatel Miloslav Slach to vše popsal v knize "Zeptej se orlů". Hanel byl rád, že svým rozhodnutím nepochybil - taková žádost byla opravdu neobvyklá. Avšak student Purkyně byl mimořádnou osobností. Halaška odešel studovat do Vídně, Purkyně se vrátil domů, ale později z řádu vystoupil, aby se mohl plně věnovat zejména medicíně. Jeho zájem o přírodní vědy tehdy neušel pozornosti učitelům v Mikulově a ve Staré Vodě. Ti mu vytvořili nejlepší podmínky pro rozvíjení jeho vědecké dychtivosti. S Halaškou se potkali oba studenti Hanelovi až v Praze na univerzitě. Purkyně jako student medicíny, Halaška již jako profesor fyzikálních věd, později děkan filozofické fakulty a rektor.

…. A právě do té doby spadá noviciální pobyt jedné z nejvýraznějších postav české vědy 19. století Jana Evangelisty Purkyně… Libochovický synek se po studiích na piaristickém gymnáziu v Mikulově, přihlásil po prázdninách v roce 1804 do piaristického noviciátu. Svými mikulovskými učiteli byl vřele doporučen pro své neobyčejné nadání. Byl přijat a odeslán přímo do noviciátu ve Staré Vodě. Z rukou starovodského rektora P. Cassiana Hanela přijal řádové roucho a jméno Silverius……. (PhDr. Josef Svátek – Kdo byli piaristé)

Hanel byl poté ještě povolán jako prefekt gymnázia do Kroměříže a v roce 1808 se vrátil do Staré Vody. Však to měl domů, do Moravského Berouna, jen pár kilometrů. Sem patřil, odtud pocházel jeho rod, zde získal základy svého neobyčejného vzdělání. Věnoval se plně chodu i hospodaření koleje. Je známo, že byl pečlivým hospodářem, to on nechal pokrýt klášterní střechu břidlicí. Měl pověst učeného, ale i vtipného člověka se značným sociálním cítěním.

V roce 1820 se doktor lékařství (prom. 1818) Jan Evangelista Purkyně, asistent anatomie u prof. Rottenbergra, uchází o místo profesora na patologii v Praze. V té době jsou jeho práce známy například Goethovi a Rustovi, kteří mladému vědci fandí.

Ve Staré Vodě 12. února 1820, tedy před 191 lety, ve věku 69 let kněz František Jan Hanel umírá. Celý život se nešetřil a odpíral si. Lékařská diagnóza byla neúprosná – Lungensucht (tuberkulóza - pozn.red.). 14. února 1820 byl učitel Jakuba Jana Ryby, Jana Evangelisty Purkyně a Františka Cassiána Halašky pohřben na starovodském hřbitově Janem Proschlém, farářem z Guntramovic. Krásný hřbitůvek ve Staré Vodě byl v druhé polovině 20. století vojáky české armády vypleněn, podobně jako místní kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího. Vojáci horečně hledali zlato a nic jim nebylo svato. Pamětníci vzpomínali, že se v okolí hřbitova povalovaly ostatky zde odpočívajících nebožtíků, většinou věhlasných profesorů starovodské koleje, jejichž vzdělání mnohokráte převyšovalo úroveň lupičů včetně jejich velitelů. Území se totiž v roce 1949 stalo součástí armádního vojenského újezdu Libavá a bohužel stále ještě vojákům patří. Takže ani hrob významného rodáka našeho neexistuje.

Jakub Jan Ryba

Před 196 lety se stala ta tragedie. V sobotu 8. dubna 1815 odešel Jakub Jan Ryba jako obvykle časně ráno na mši do kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. Domů se již nevrátil. Jeho tělo bylo nalezeno v houštinách lesa zvaného Štěrbina teprve po třech dnech. Vedle něj ležela břitva a kniha, pravděpodobně Senecovo pojednání De tranquillitate animi (O klidu duše), na jejímž posledním listu bylo načrtnuto krátké rozloučení s rodinou…. Tolik zpráva o posledních chvílích autora nejkrásnější české mše, ČESKÉ MŠE VÁNOČNÍ… Ani jeho portrét se nám nezachoval. Ten, který doprovází tento text, je poněkud idealizovaný, avšak jediný. Nakreslil ho před 116 lety, osmdesát let po skladatelově smrti Gustav Pták. Říká se, že ve chvíli smrti prolétne hlavou člověku celý jeho život. Jestliže se tak událo v posledních chvílích života skladatelova, rozhodně se tam objevil i jeho učitel hudby a matematiky profesor František Hanel.

V Přešticích stojí pod kostelem při ulici vedoucí k náměstí pomník Jakuba Jana Ryby. Pomník stojí v místech, kde kdysi bývala stará přeštická škola, v níž se v roce 1765, tedy před 246 lety, Jakub Jan Ryba narodil.

V Praze vzdali hold Janu Evangelistovi Purkyně mimo jiné pomníkem na Karlově náměstí, dílem Vladimíra Štrunce a Oskara Kozáka z roku 1961. Konec konců vždyť jde o nejfrekventovanějšího eponyma české vědy.

V Budišově nad Budišovkou má František Cassián Halaška své náměstí s pamětní deskou a význační občané bývají vyznamenáni medailí nesoucí jeho jméno.

Oldřich Máša

Jen jejich učitel, P. František Cassian Hanel, rodák z Moravského Berouna, nikde žádný pomník ani náměstí nemá, dokonce neznáme jeho tvář. To je ovšem častý úděl učitelů, jejichž žáci se stali slavnými. Proto jsme právě před deseti lety, u příležitosti konání X. kongresu Panevropské unie Čech a Moravy ve Šternberku a v Moravském Berouně v roce 2001, umístili na vstupní část místního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie pamětní desku učiteli, knězi a piaristovi Františku Hanelovi, který se zde v roce 1751 narodil. Jednou snad, až se změní místní poměry, bude mít tento význačný rodák tohoto města pamětní desku i na svém rodném domě na berounském náměstí č. p. 11. Typické pro naši dobu je to, že když jsme s místním knězem P. Oldřichem Mášou pořádali sbírku na zhotovení této desky, přispěli na ni i občané z dalekých českých Přeštic, rodného města Jakuba Jana Ryby. Jen rodná obec Hanelova nedala nic, protože to byl prý Němec. P. Máša sám má lví podíl na zmapování života P. Cassiána Hanela.

Klášter koleje ve Staré Vodě byl zasažen a konci války dělostřeleckým granátem, záměrně neopraven a později československou armádou srovnán se zemí, podobně jako celá obec Altwasser. Již několik let pracují na obnově Staré Vody skauti z celé Evropy, byť vše včetně kostela zde stále ještě paradoxně patří armádě. Skauti začali vykopávat i zbytky kláštera a koleje, jejíž vzdělanost byla svého času známa v celém kulturním světě evropském. Ten dnešní bohužel ví i o naší neschopnosti věci napravit.

Je to stejně zvláštní. Muž z pomezí moravskoslezského, obývaného obyvateli, jejichž mateřskou řečí byl jazyk německý, a muž rodem i sídlem z oblasti české, nalezli v sobě nejen zalíbení. Hanel nesporně Rybu inspiroval, on to konec konců byl, kdo ho nabádal, aby komponoval, protože možná tušil jeho budoucí poslání. Když jsem před lety s panem profesorem Borkovcem debatoval o vztahu těchto dvou mužů, řekl mi zcela jednoznačně: "Mohli bychom odvozovat z jejich vztahu mnohé, ale byly by to tak trochu spekulace. Avšak je naprosto jasné, že mezi těmito dvěma lidmi byl velice vřelý vztah. Oba pak spojovaly především dvě věci – láska k hudbě a láska k Bohu."

Purkyně, Halaška a Ryba. Měli stejného výborného učitele a rádce. Vzpomínáme-li jejich přínosu pro kulturu a vědu vpravdě evropskou, měli bychom také připomínat jejich učitele Jana Františka Hanela, řádovým jménem Františka Cassiána Hanela od sv. Rozálie. Že to je již dávno? To je zajímavé. U Ježíše Krista se nám to tak nezdá, tak proč by nám to mělo vadit u jeho následovníků?

Zbytky prestižního piaristického učiliště, které ve Staré Vodě vykopávají ze země skauti z 19. skautského střediska ve Velkém Týnci a jejich kolegové z mnoha evropských zemí.