Úterý 17. června 2025, svátek má Adolf
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

OSOBNOST: Shakespearův favorit

„Látkou své knihy, milý čtenáři, jsem zkrátka já sám: není rozumné, abys plýtval svým volným časem na námět tak lehkovážný a planý. Proto sbohem!“
Michel de Montaigne

Taková sebekritika, jaká by jistě prospěla mnohým z nás, není vůbec na místě u nejúspěšnějšího autora renesance, vskutku Shakespearova inspirátora (Hamlet je prý, míní někteří, jeho alter ego), píšícího laika, věděníchtivého samouka, člověka silné páteře a přirozené elegance ve všem, co podnikal, filosofa – nefilosofa, spíše spisovatele, esejisty a muže celého srdce – svého času slavného, dnes už pozapomenutého Francouze Michela de Montaigneho (1533-1592). Narodil se v poslední únorový den s modrou krví; pokřtěný katolík s hlavou v oblacích starořeckého stoicismu (Pyrrhón) začínal jako právník a mladý ženáč z vůle prozíravého otce; práce u soudu byla všední stejně jako vztah s ženou i úděl otcovství (několik dětí zemřelo, zůstala jen dcera, s níž si nerozuměl). „Jako náš duch stykem s pronikavými a spořádanými duchy sílí, nelze ani vypovědět, jakou měrou upadá a zakrňuje ustavičným obcováním a pobýváním s duchy nízkými a chorobnými, je-li již něco takového naším údělem“. A jinde: „Většina našich zaměstnání jsou holé frašky“. Není divu, že se před čtyřicítkou moudře stáhl do soukromí a začal psát, jak ho pero samo vedlo, a zejména intenzivně číst. Měl k tomu svoje doupě: „Moje knihovna je ve třetím poschodí zámecké věže. V prvním je pánská kaple, v druhém pokoj s příslušenstvím, kde často spím, abych byl sám“, kde v podstatě strávil zbytek života, byť se ještě mezitím musel bez vlastního přičinění (dokonce na dvě volební období) stát starostou Bordeaux. Způsobil to král, Montaigneho čtenář a obdivovatel. Zadumaný introvert o to nestál - „Knihy jsou vůbec nejlepší výbavou, s níž jsem se na naší lidské pouti setkal, a nesmírně lituji chytré lidi, kteří jich postrádají“. Dodejme už jen, že k praktickému životu méně způsobilému Montaignemu vybral táta nevěstu vhodnou: nejen že byla bohatá, ale dovedla se i postarat o hospodářství. Samozvaný myslitel ve věži měl k tvorbě ty nejlepší podmínky ...

Z Montaigneho literární činnosti se zrodilo (vedle nevýznamného cestovního deníku) vlastně jen jedno dílo, byť rozsáhlé – Eseje. Je samotným otcem tohoto literárního útvaru, ve slovníku cizích slov definovaného jako „úvaha duchaplně pojednávající o filosofických, kulturních nebo společenských otázkách“; esejů lze dnes číst spousty, oné duchaplnosti je však málokterému autorovi dáno tolik co Montaignemu – jeho řádky jako by samy hltaly oči čtenářovy, který se do nich rád nechá polapit. Způsob jeho písemného projevu je troufalý – vše je psáno v „ich“ formě. O jednom Brouku Pytlíkovi, co všechno ví a zná, jsme četli už v dětství a pak se s takovýma setkáváme po celý život, nicméně tento muž dobře ví, za čím si stojí: „Každý se dívá před sebe; já patřím do sebe, jen sebou se zabývám, ustavičně sám sebe rozvažuji, přezkušuji se, ochutnávám se“. Sám na sobě demonstruje svět; mezi jakoby provzdušněnými řádky, obtěžkanými olbřímími myšlenkami, zůstává v duši čtenářově osobitá, pevná linka přirozeného životního postoje, hrdého a rovného, čitelného a čistého: „Sám o sobě není život ani dobrý, ani zlý. Je pouze jevištěm pro dobro i zlo podle toho, jaké místo jim v životě vykážete“.

Velmi sečtělý ve filosofii, sám se nikdy za filosofa nepovažoval: „To, co dělám, je jen hudlařina, jíž je třeba lesku a krásy“. O svých spisech nepředpokládal, že by měly dojít širšího ohlasu, a nijak velice o to ani neusiloval. Matce věd moc velkého významu nepřipisoval: „Nesnadno by mi kdo namlouval, že Epikuros, Platón a Pythagoras nám nabízeli ty své atomy, ideje a čísla jako bernou minci. Byli příliš moudří, než aby stanovili jako články své víry věci tak nejisté a sporné. Uprostřed temnoty a nevědomosti světa se však každý z těchto velkých lidí namáhal přinést takový či onaký obraz zářící světlem, i vzlétali svou duší k výmyslům, které měly alespoň libou a důvtipnou podobu: nevadilo, že byla naprosto mylná, jen když ji mohli uhájit proti tvrzením opačným!“ Taková neúcta ke klasikům mu vyvěrala z vlastní skepse nad omezenými lidskými možnostmi poznání – „co vím?“ je jeho klasický citát i životní heslo; odpovědí je, že nic …

Přesto se však sám pustil i do otázek metafyzických, a to ve své slavné Apologii Raimunda ze Sabundy: „přirozené smysly se klamou a lhou berouce to, co se zdá, za to, co jest, vždyť dobře nevědí, čím jest to, co jest. Avšak copak vpravdě jest? To, co je věčné, co se nikdy nezrodilo a nikdy nepozná konce; čemu čas nikdy nepřináší žádnou změnu. Čas je totiž skutečností pohyblivou a zjevuje se jakoby stín, látka v něm neustále odtéká a plyne, nikdy nesetrvá ani se nezastaví; vztahují se na něj výrazy „před“ a „po“ a „byl“ a „bude“, které zřejmě okamžitě ukazují, že není skutečností jsoucí: vždyť by bylo velikou hloupostí a zcela patrným omylem tvrdit, že jest něco, co dosud jsoucna nemá anebo již být přestalo. ( … ) Pročež nutno uzavřít, že Bůh jediný jest, nikoli podle jakékoli míry časové, nýbrž podle neměnné a nepohnuté věčnosti, časem neměřené, žádné proměně nepodléhající; nic není před Bohem, nic nebude po něm, nic novějšího ani nedávnějšího, on je jediný skutečně jsoucí a jediným „nyní“ vyplňuje „vždy“; a není nic, co by opravdu bylo, leč on sám, bez počátku i konce, aniž lze říkat: Byl, nebo Bude“.

Že to připomíná eleaty, Platóna, Aristotela a Plótína, není u takového znalce starých Řeků koneckonců divu; stále však ještě zbývalo nějaké to století do narození Kanta i s jeho početnou skvadrou idealistických následníků; nebyl ten Montaigne nakonec sám filosof jak řemen? Ze skromnosti vykvetly růže. Snad mu k tomu dopomohlo i toto jeho krédo: „Vášním, které mě odvádějí ode mne samého a zavazují jinde, se zajisté ze všech sil bráním. Mým názorem je, že druhému se máme jen půjčovat a dávat se máme pouze sobě samým“.

Aston Ondřej Neff
17. 6. 2025

V pondělí představili Piráti svůj program.

Jan Ferenc
17. 6. 2025

Současný tarifní systém je složitý a hlavně zastaralý.

Gita Zbavitelová
17. 6. 2025

Mnoho Íránců se z útoků raduje a doufá, že režim padne.

Petr Kolman
17. 6. 2025

Když vás v devět nepustí do hospody, která zavírá v deset.

Ivo Fencl
17. 6. 2025

Lucie Hášová Truhelková: Příběhy čtvrtí.

Josef Kopecký
17. 6. 2025

Miliarda přijatá v bitcoinech od muže zapleteného do obchodu s drogami zaměstnává poslance. Šéf...

Lidovky.cz, ČTK
17. 6. 2025

Polsko eviduje rušení signálu GPS nad Baltským mořem, které podle něj souvisí s akcemi Ruska,...

Lidovky.cz, ČTK
17. 6. 2025

Zabití íránského nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího alespoň prozatím není v plánu, napsal...

lyst Tereza Lysá
17. 6. 2025

Sedmnáctiletý chlapec Aryan Asari byl do nedávna nadšený fanoušek letadel, který je ve vzduchu vždy...

17. 6. 2025

Jenom necelé dva měsíce vydržela nedaleko Velkých Pavlovic na Břeclavsku socha Ježíše Krista,...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz