Jak už se u nás stalo smutným zvykem, marně byste se v uplynulých týdnech někde dočetli o tom, že 6. srpna zemřel v Praze ve věku 94 let Vilém Pruner, poslední ze septimánů z kultovní komedie Cesta do hlubin študákovy duše. Jistě se vám vybaví ona scéna, v níž se frajerský Pošusta na studentské taneční zábavě porval se septimánem Kulíkem, kterého hrál Ladislav Pešek. (Ze septimánek z tohoto filmu je stále mezi námi – pokud vím – Jana Ebertová, půvabná studentka Zdeňka Chalupová, do níž byl zamilován spolužák Jan Vaněk - Rudolf Hrušínský.)

Slavný „incident“ septimánů Kulíka a Pošusty, nad nimiž se sklání profesor Tuřík (František Kreuzmann), ve filmu z roku 1939, Cesta do hlubin študákovy duše.

JUDr. Vilém (Wilém) Pruner byl velice zajímavou osobností. Narodil se 20. ledna 1916 ve Vídni, krátce studoval medicínu a pak absolvoval právnickou fakultu. Pro film jej objevil režisér Hugo Haas, který mu dal první příležitost – nevelkou roli malíře v komedii Děvčata, nedejte se! (1937) – a téhož roku jej pak obsadil ještě do dalšího svého filmu Bílá nemoc. Během svého života si Vilém Pruner zahrál až do roku 1972 celkem v pětadvaceti filmech. Připomínám několik titulů: Zlaté dno (s Vlastou Burianem), Svět, kde se žebrá, Pán a sluha, Zborov, Minulost Jany Kosinové, Pacientka doktora Hegla, z pozdější doby, kdy už se objevoval pouze v malých epizodkách, Kde alibi nestačí, Komedie s Klikou, Já, spravedlnost nebo Podezření. Encyklopedista Miloš Fikejz o Prunnerových filmových začátcích napsal: „Byl jedním z těch herců, u nichž dokonalý vzhled znamenal vstupenku do ateliérů.“

Vilém Pruner v roce 1940

Vilém Pruner, ač vystudoval práva, se této profesi nikdy nevěnoval. V šedesátých létech působil jako manažér Laterny Magiky, posléze byl také tajemníkem Karla Gotta (ostatně k hudbě měl blízko – jeho dcera Michaela Prunerová byla před svým odchodem do Německa zpěvačkou bigbeatové skupiny Mefisto) a v sedmdesátých létech pak pracoval ve festivalovém oddělení Čs. televize.

Když jsem měl začátkem roku 2008 s panem Prunerem domluveno, že bude hostem pořadu Nostalgické muzeum zábavy, nečekaně tehdy onemocněl a musel se omluvit. Naštěstí s ním ještě před tímto datem stihl moderátor Aleš Cibulka odvysílat několik rozhovorů ve svém Tobogánu. Je ovšem škoda, že jeho vzpomínky nezaznamenala také některá z našich televizí – myslím, že například medailonek v takových Úsměvech, které uváděl Jaromír Hanzlík, by Vilému Prunerovi velmi „slušel“ (nemluvě o tom, že by si ho opravdu zasloužil).

Na snímku Jiřího Vlasáka z roku 2007 je Vilém Pruner právě zpovídán Alešem Cibulkou, u příležitosti oslavy „100 let českých kin“…