„Na podzim roku 1976 jsme se s přáteli, psychologem Petrem Příhodou a historikem Milanem Otáhalem rozhodli, že začneme pracovat na souhrnném textu o problematických místech v moderních českých dějinách...,“ napsal Petr Pithart a jen nepřipomenul, že takový projekt jako byla kniha Češi v dějinách nové doby, který podepsali pseudonymem Podiven, jim dal v době vládnoucí nenormality, kdy nesměli pracovat ve svém oboru, smysl života. Pseudonym si vypůjčili ze svatováclavských legend: tak se totiž jmenoval sluha a nejbližší spolupracovník svatého Václava, který propůjčil svou existencí duchovní rozměr našemu státu.

Petr Příhoda

Tato zcela výjimečná kniha v české historiografii se zrodila z osudového setkání v roce 1972 na jednom z bytových seminářů, které pořádala Jiřina Šiklová. Tam svými postoji Příhoda Pitharta tak zaujal, že ze semináře odešli spolu. Pithart byl vyhozen z právnické fakulty, Příhoda byl obvodní psycholog na Praze 4, Otáhal, kterého přizvali, byl vyhozen z Historického ústavu ČSAV. Na ideu napsat knihu přišel právě Petr Příhoda, který měl tehdy dva kluky v pubertálním věku a přesvědčil své přátele, aby spolu napsali pro tuto generaci malou brožuru o historii bez ideologických zkreslení.

Do roku 1976 se scházeli u Petra Příhody v bytě v Pařížské ulici a jen si povídali a teprve po čtyřech letech se rozhodli, že začnou pracovat: to už ale věděli, že jejich projekt bude důkladnější, než si na počátku mysleli. Knihu psali 13 let až do roku 1989, kdy se dostali do roku 1938, což bylo datum, kterým mohli projekt ukončit. Petr Příhoda byl hlavním editorem knihy. Celou dobu měli panický strach z toho, aby jim StB rukopis neukradla, a dodnes Petr Pithart neví, u jakých známých Petr Příhoda po celá léta rukopis schovával.

Petr Příhoda měl ještě jeden závažný důvod, který ho vedl k hlubokému zájmu o historii. Jeho otec byl důstojníkem československého letectva a matka učitelka. Po obsazení země nacisty, se otec pokusil emigrovat do Anglie, ale Němci ho chytli. Zemřel ve věznici v saském Waldheimu.

Matka, jako žena velezrádce, se dostala do těžké sociální situace, a proto Petra Příhodu vychovávali příbuzní nejprve v Ostravě a později v jižních Čechách. Matka byla vlažná katolička a jihočeští příbuzní byli evangelíci. Po válce se matka znovu provdala, vzala si opět důstojníka, který byl ale oddaným služebníkem komunistické strany, zatímco jihočeští příbuzní byli vyvlastněni a rok 1948 hodnotili jako katastrofu.

Za odměnu se Příhodův otčím stal vojenským atašé ve Varšavě, kde on navštěvoval sovětskou základní školu, kterou později dokončil v Kolíně, kde byl otčím posádkovým velitelem. Rodina tam bydlela ve vyvlastněném bytě bývalého továrníka a tam taky Petr Příhoda absolvoval gymnázium, z kterého odešel na Masarykovu univerzitu v Brně. Celou dobu ho ale právě díky rodinné historii trápila otázka: Kam vlastně patří? A právě ta ho přivedla k hlubokému zájmu o historii a učinila z něj křesťana.

Po roce 1989 pracoval Petr Příhoda jako tiskový mluvčí ve vládě Petra Pitharta, byl kmenovým autorem Přítomnosti a přednášel v Praze na Karlově univerzitě lékařskou etiku. Kromě toho byl kmenovým komentátorem pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu. Zemřel před pěti lety 14. září 2014 ve věku 75 let. Petr Pithart se všem jeho přátelům omlouvá, že kvůli nemoci tuto vzpomínku nemohl sepsat sám.

(Psáno pro ČRo Plus)