Když jsem 15. září loňského roku napsal do Neviditelného psa článek Jozef Kuchár, zpěvák s krutým osudem, netušil jsem, že připomínka, co všechno dobrého vytvořil na českých i slovenských divadelních a koncertních prknech, bude poslední radostí tohoto neštěstím postiženého umělce. Připomínám, že Jozef Kuchár onemocněl kdysi cukrovkou, v roce 1995 mu museli amputovat obě nohy a mnoho let žil v naprostém osamocení. Přesto mi v roce 2005 do telefonu řekl: "Co bych si přál? Abych se dožil osmdesátky, kterou bych měl oslavit za tři roky…" Tehdy už za ním docházela ošetřovatelka paní Jarka Fussyová. O tři roky později, v den Kuchárova životního jubilea, jediný Neviditelný pes přinesl o této události článek. A pak už jsem dostával překvapivé mailové zprávy, které hřály u srdce. První přišla vzápětí od u nás dobře známého populárního slovenského komika:

16.9.2008
Dobrý deň, pán Suchý, vďaka Vašej poznámke v internetovom denníku Neviditelný pes som si zistil telefónne číslo na pána Kuchára, aby som mu zablahoželal k osemdesiatke. Nebolo to len kvôli "naplánovanému dobrému skutku", svojho času sme mali sporadické kontakty. Pán Kuchár mal obrovskú radosť, isto o to väčšiu, o čo menej ľudí si už dnes naňho spomenie. Vďaka Vám za túto inšpiráciu.
Pozdravujem Vás, a to srdečne!
Milan Markovič

Další potěšující zpráva následovala:
26.9.2008:
Dobry vecer,
v mene pana Kuchara Vam dakujem. Urobili ste mu nesmiernu radost. Ci uz clankom na internete (cely som mu ho precitala), alebo Vasim pricinenim sa o nom vysielalo v rozhlase. Dostal mnozstvo pohladnic "cca 100". Mimochodom len dve zo Slovenska. Tu sa akosi zabuda na nase byvale osobnosti a vobec na starsich ludi. Ostal v podstate sam. Ma len nas dvoch, mna a mojho manzela. Tak sme oslavovali jeho osemdesiatiny v trojici. Ak dovolite
posielam Vam nejake foto. Este raz Vam dakujem. Jeho byvala opatrovatelka, teraz jeho najblizsi rodinny prislusnik.
Jarka Fussyova

Také o vánočních svátcích bylo vše ještě šťastné a radostné:
25.12.2008
Nech vianocny zvoncek stastim Vam zvoni, nech vianocny cas v lasku sa zmeni, a tak krasne ako sa hviezda ligoce, tak nadherne a tajomne Vam prajeme Vianoce.
Jarka a pan Kuchar

A pak zcela dorazila nečekaně zpráva poslední:
26.1.2009
S hlbokym zarmutkom Vam oznamujem, ze dna 23.01.2009 nas navzdy opustila velka osobnost hudobneho sveta Jozef Kuchar. Na jeho vlastnu ziadost bude spopolneny v Bratislavskom krematoriu bez ucasti verejnosti.
Jarka

Tento malý příběh mě opětovně přivedl k úvaze, že by lidé neměli mít krátkou paměť a neměli by zapomínat na umělce, kteří nám, ať už pro vysoký věk či pro nemoc, mizí s očí. A proto prosím: Upozorňujme se navzájem na ně, projevme jim úctu, poděkujme jim a zkusme jim tím přinést ještě trochu radosti do života. Já vím, v dnešní době, kdy každý má svých starostí dost, je to asi složité. Jenomže - jak se ukázalo - v Neviditelném psovi se to v případě pana Jozefa Kuchára podařilo! A pocit každého dobrého činu hřeje, věřte.

Popisky k fotografiím:
1 - Zpěvák Jozef Kuchár, když v roce 1966 ještě stával u mikrofonu
2 - Na snímku z domácí oslavy 80. narozenin je šťastný Jozef Kuchár se svým "andělem strážným", paní Jarkou Fussyovou