„Dostal jsem se ke scenáristice z nouze. Odešel jsem na volnou nohu, abych se věnoval literatuře, ale jak víte, literatura je rozmar milionářů, dalo by se říci, na té se těžko zbohatne. Napsal jsem příběh U zdi, a aby mohl vyjít, režisér Jan Grossman ho označil jako scénář dramatu. Pak se toho chopil Otomar Krejča a vznikla z toho opravdu hra. S výdělkem sto padesát korun měsíčně. Takže jsem se obrátil k filmu a vznikla Svatba jako řemen s Pavlem Landovským, Vladimírem Pucholtem či Jiřím Hrzánem... Film je týmová práce, které se každý snaží vtisknout vlastní rys. Ve filmu si vyděláte na živobytí, ale literatura je literatura.“

To jsou slova Zdeňka Mahlera, vzdáleného příbuzného Gustava Mahlera, který vešel nejprve v obecnou známost právě jako filmový scénárista. Připomeňme třeba ještě Nebeské jezdce o našich letcích v RAF, Božskou Emu či Formanova Amadea. A Miloš Forman, s kterým nějaký čas bydleli spolu na Kampě, byl taky nejspíš tím, kdo ho přiměl k tomu, aby o filmu uvažoval: chtěli spolu natočit příběh Lidic. Forman dokonce v jednu chvíli navrhoval, že by to mělo půdorys instruktážního filmu o tom, jak likvidovat vesnice. Forman ale neměl statut režiséra, chtěl to tedy točit Kadár s Klosem, ale nakonec po mnoha a mnoha letech to natočil až režisér Nikolaev v roce 2011.

Ač se většinu života pohyboval v umělecké komunitě a přátelil se s Josefem Škvoreckým, Bohumilem Hrabalem, Jiřím Suchým a řadou dalších našich význačných umělců, pocházel z dělnické rodiny z obce Batelov u Telče. S rodiči se ale ještě před válkou přestěhoval do Prahy, do Vysočan, absolvoval učitelský ústav a poté angličtinu a češtinu na Karlově univerzitě. Disertační práci napsal v roce 1951 na téma Boj Julia Fučíka za pravdu. Z poblouznění ideologií se dostal již v půli padesátých let, kdy se podílel opět díky Formanovi jako dramaturg spolu s Alfrédem Radokem, dramaturgem Janem Grossmanem, scénografem Josefem Svobodou, režiséry Vladimírem Svitáčkem a Jánem Roháčem na vzniku Laterny magiky, prvního multimediálního divadla na světě. O něco později začal cestovat: Do Indie, Anglie a Spojených států a psát zmíněné scénáře a i knihy hlavně o význačných osobnostech jako byli třeba Masaryk a Havlíček.

V posledních letech svého života se hodně věnoval hudbě. Připomeňme třeba koprodukční film Zabudnite na Mozarta, vzdělávací pořad O hudbě s hudbou, Dvořák v Americe a Dynastie Straussů. Obě poslední díla vznikla v koprodukci s německými producenty. Za zmínku jistě stojí i jeho televizní triptych Kdo svůj národ miluje, nešetří ho! Krátce před 87. narozeninami vydal vzpomínky pod názvem ...ale nebyla to nuda.

Zdeněk Mahler zemřel v sobotu v 89 letech v Praze v nemocnici ve Střešovicích.

(Psáno pro ČRo Plus)