Zpěvačka s nezaměnitelným hlasem se dožila významného jubilea. A je za čím se ohlížet, protože za ta léta dokázala mnohé....

Vůbec to nevadí, že se ví její rok narození. Pořád je to noblesní dáma, která když vyjde na jeviště, nepotřebuje za sebou blikající reflektory, mlhu či nějaké hopsalíny.

Pochází z hudebně založené rodiny, což ji nejspíše predestinovalo do polohy, v níž ji známe. Zpěvačka, která svou životní pouť spojila s Ostravou i přes mnohé nabídky, aby přesídlila do Prahy. S Věrou Špinarovou patřila k tomu nejlepšímu „vývoznímu“ artiklu mého města. Jejími vzory byly dle ní Aretha Franklin a Diana Ross.

Pro pamětníky netřeba připomínat její pořad „Divadélko pod věží“, myšlena ostravská Nová radnice, kam si zvala zajímavé hosty. Pořad měl na tehdejší dobu velkou sledovanost, v normalizační záplavě dechovek a dalších „povolených“ žánrů, byl její zpěv příjemnou alternativou jinak nudného hudebního světa. Měla štěstí na skvělé textaře, namátkou Jaroslava Wykrenta, Jiřinu Fikejzovou či Jaromíra Nohavicu.

Hardrocková skupina Black Sabbath překvapila své posluchače baladou s názvem „She ́s gone“, kterou geniálně česky otextoval Jaromír Nohavica s názvem „Lásko, voníš deštěm“ a kterou zná snad úplně každý. Těch hitů má za sebou díky své dlouhé a bohaté kariéře přehršel. Netřeba připomínat píseň „To mám tak ráda“ autorky Alice Dona nazvané v originále „Je suis malade“, který jímavým textem obdařila Jiřina Fikejzová. „Markétka“, „S tím bláznem si nic nezačínej“ (spolu s Pavlem Bobkem) atd. Dalo by se pokračovat ještě dlouho.

Její žánrový rozsah ji třeba přivedl v roce 2010 na festival „Rock for people“, tedy ryzí beatový festival, kde sklidila zasloužené ovace od drsných rockerů.

Takže, paní Marie, velká gratulace k Vašemu jubileu a díky za krásné písně, které nás provázejí našimi životy a které se nikdy neoposlouchají.