Málokterá obec v Čechách je obklopena tolika kulturními památkami, jako obec Volavec. Na mapě byste ji marně hledali. V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Lestkov a Volavec, spolu s osadou Kozákov pod společným názvem Radostná pod Kozákovem. Ovšem ony kulturní památky v okolí tímto aktem nezmizely. A tak nalezneme v nejbližším okolí zámek Hrubou Skálu, zříceninu hradu Trosky, zámek Hrubý Rohozec, hrad Kost, zříceninu skalního hradu Valečov a řadu dalších významných míst a unikátních přírodních památek.

V roce 1841 postavili ve Volavci klasicistní kapličku, kterou zasvětili sv. Janu Nepomuckému. V roce 2018 obnovili její vnitřní prostory. Při odkryvu maleb se po obou stranách oltáře objevily dvě postavy světců. Věrozvěsty Cyrila a Metoděje do interiéru kapličky domaloval v roce 1889 František Roštejnský, místní řídící učitel a mimo jiné také znamenitý malíř. Tuto skutečnost restauratéři zjistili až po prostudování staré volavecké kroniky.

Kapička ve Volavci

Pravděpodobně si málokdo v té chvíli uvědomil, že pan učitel Roštejnský má ještě další „umělecké“ zásluhy. Když k němu do dvoutřídky nastoupil malý žáček Josef z rodiny místních zemědělců Drahoňovských, rozpoznal rychle jeho mimořádný kreslířský talent. Učitel a žák spolu pracovali – Josífek kreslil a pan učitel přicházel s náměty. Posléze s jeho kresbami přijel za Josefem Malinou, ředitelem státní odborné školy v Turnově. Ten nechtěl věřit, že autorem předložených kreseb je vlastně malý kluk. A tak vědomě porušil předpisy a přijal v roce 1890 ke studiu dvanáctiletého chlapce Josefa Drahoňovského.

Ve státní Turnovské škole bylo předmětem studia broušení, rytí a zasazování drahokamů. A Josífek měl opět štěstí - jeho učitelem se zde stal vynikající profesor glyptiky Karel Zapp, který si nadaného chlapce velice oblíbil. Avšak na další studia na vídeňské akademii neměl mladý muž dostatek prostředků. A tak přijal místo rytce ve vídeňské umělecké dílně Dörflingerově. Dostal zde výborný plat a po necelých dvou letech si našetřil na vysněná akademická studia. Jenže v roce 1896 postihla přírodní katastrofa hospodářství rodičů ve Volavci a sen o studiu se mladému muži rozplynul. Leč on sám se tak rozhodl a matku podporoval až do roku 1900.

Je zajímavé, že jeho životní osudy nepřestal sledovat ředitel Josef Malina. Díky němu se podařilo získat pro v té době již výborného sochaře a rytce Drahoňovského roční stipendium na Vysoké umělecko-průmyslové škole v Praze. Dál mohl studovat díky podílu na zakázkách, které mu přenechával profesor Karel Zapp. A také tehdejší profesor na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze Celestin (Celda) Klouček, který se s ním poctivě dělil o zakázky z oblasti moderní užité plastiky. Mnohé reliéfy na domech v dnešní Pařížské třídě či v ulici 28. října nesou pečeť Drahoňovského stylu.

Po absolutoriu na umělecko-průmyslové škole si Drahoňovský otevřel vlastní sochařskou dílnu ve Smetanově ulici a v roce 1911 byl povolán, aby přednášel na Vysoké umělecko-průmyslové škole v Praze. V té době byl již vyhledávaným sochařem a glyptikem. Jeho sochařské práce zdobí nejen takřka celou Prahu, ale také plastiky ve školách v České Třebové, v Ústí nad Orlicí, pomník J. A. Komenského v Brandýse nad Orlicí a na mnoha dalších místech naší vlasti. A také ve Vídni. Poprvé od dob Rudolfa II. se našel umělec, který řezal vázy v horském křišťálu, což jsou velice cenná a křehká umělecká díla. Není divu, že se stala již ve dvacátých letech minulého století předmětem státních darů. Díla profesora Josefa Drahoňovského najdeme v rezidencích evropských králů, papežů, v předních světových muzeích a ve sbírkách mnoha soukromníků. Píše se o něm v mnoha encyklopediích a slovnících.

Bohužel, veřejnost o jeho díle mnoho neví. A přitom je to tak jednoduché – například dekorativní pás na podstavci Myslbekova pomníku sv. Václava je Drahoňovského dílem. A stovky a tisíce plastik, reliéfů, soch, váz a výzdoba průčelí a interiérů mnoha domů v Praze, v Plzni, ve Vídni a v mnoha jiných místech. Jeho dílem je i dekorativní výzdoba císařských apartmá vídeňského Hofburgu, nově adaptovaných architektem Friedrichem Ohmannem.

Malý kluk, který uměl výborně kreslit. Z malé vesničky na Turnovsku. Měl to štěstí, že potkal velké lidi. Až se sám velkým stal. Jeho práce a dílo jsou úžasné. Jako jeho evropský a světový ohlas. Bohužel, doma je málo znám.