22.6.2021 | Svátek má Pavla


OSOBNOST: Lékař filosofem

21.7.2006

„Duše všeho je princip blízký bytí organických těles. A v tom, že dává bytí, je na nižším stupni, nežli je stupeň rozumu všeho, z jehož bytí její bytí pochází.“
Abú Alí al-Husajn ibn Abdalláh Ibn Síná

Dnešní sekulární Evropa s obavami sleduje své islámské sousedy na východě – je to ale paradox, že právě tam, kde se dnes rekrutují fanatici v turbanech, vzkvétaly věda a civilizace v době, kdy na starém kontinentě hořely v zájmu „víry nad vědění“ hranice; co víc, pěstovala se tam tehdy před tisíci lety i skutečná, z těch nejlepších řeckých tradic vycházející filosofie.

AvicennaAutor úvodního citátu je u nás známý pod svým polatinštěným jménem Avicenna (980-1037) a už obor dnešního komerčního využití této značky naznačuje, čím se zejména zabýval. Byl nejspíš lékař i léčitel zároveň; svými nadprůměrnými schopnostmi obsáhl dokonale praxi i intuici, znal Hippokrata i Aristotela, Platóna i Plótina. Ale i korán, zpaměti. Už ve velmi mladém věku užíval zasloužené pověsti vynikajícího profesionála. Jeho prestiž ještě vzrostla, když v sedmnácti vyléčil i svého vládce a stal se mu osobním lékařem a přítelem; následovala krátká politická kariéra v jeho službách, ale z neznámých důvodů si mladý génius našel jiného příznivce a potom už jen putoval, živil se lékařstvím, studoval a psal. Nešetřil se – namísto spánku se k další práci dopovával vínem.

V jednom městě se posléze usadil a opět jej brzy neminula přízeň dalšího donátora, jenž ho štědře materiálně zajistil, aby u něj sám mohl studovat – dnes už se něco takového stěží zdá být možným ... moudrosti se tam ovšem učilo i mnoho jiných dychtivých, kteří byli Avicennovi zpětně zase další myšlenkovou inspirací. Věčný tulák musel však pokračovat ve své pouti; ve službách následujícího zázračně vyléčeného dobrodince se však neprozřetelně pustil do kritiky stávající militantní, východně-feudální společnosti; perský monarcha měl co dělat, aby rozzuřenou armádu dary ukonejšil. Avšak posléze kníže zemřel; následník Avicennu respektoval, avšak ten už po dalším intrikánském životě u dvora netoužil, a tak šel zase jinam, zhrzeným vládcem za to krátce i uvězněný. Nový ochránce mu už věnoval rovnou palác se služebnictvem, nabízenou politickou funkci však Avicenna stejně nepřijal. Chtěl už dělat jen svoji práci – přírodní vědy a filosofii. Na tomto dvoře v nevysokém věku i zemřel, uštván celoživotním přepínáním těla i medicínskými experimenty sám na sobě; v úterý tomu bylo už 969 let.

Avicennova filosofie vyrůstala z té starší arabské, inspirované novoplatonismem, zejména Plótinovou emanací – Platónovi apologeti citlivě realitu vnímali jako odraz univerzálního ducha ve hmotě, do níž tento „vyzařuje“ svoji racionální vůli a tím ji tvoří i oživuje. Avicenna však byl – zejména coby praktický přírodovědec – představitelem oné pozdější arabské filosofie, která ctila spíše Platónova žáka Aristotela, praotce logiky. Stejně jako on (ale výrazněji) i Avicenna látku stavěl bohu do odvozeného, ale odděleného protikladu, asi jako v jin-jangu stojí fenomenální forma (jin) proti noumenální podstatě (jang). A jen tato látka je předmětem našeho čití. Její prvotní vlastností je pohyb, jež je i Avicennovi axiomem.

Patrné je to také na jeho definici času, jež jako by té Aristotelově z oka vypadla: „Jest to míra pohybu z hlediska toho, co předchází a co následuje.“ (Aristoteles: „Toto je totiž čas, to počítané na pohybu vystupujícím v horizontu „dříve“ a „později“). Nikoli to myšlené (čas), nýbrž to viděné (pohyb) je mu přednější, jak už tomu asi u praktického vědce těžko i může být jinak. A co je potom podle něj onen pohyb? – „A chceš-li, pravím: Jest to přechod z možnosti do aktu, nikoli však v jediném okamžiku.“ Možné se pohybem stává skutečným, avšak zase je k tomu zapotřebí času, totiž sledu okamžiků. I klid je setrvání předmětu „co do kvantity, kvality, místa a polohy po nějaký čas a setrvává tak ve dvou okamžicích.“ Co je tedy onen okamžik? – „Jest to předpokládaná mez v čase, v níž se sdružuje minulé a budoucí.“

A tak čas je tu definován časem, jako v každé filosofii, která stojí na tom, co se jeví, vzniká a zaniká, a ne co je, vzniku nemajíc (Platón – Timaios). Řekněme to jinak: Avicenna staví, jak se domnívám, koně před vůz, praví-li, že bez pohybu by času nebylo (a myslel si to nejen on). V trojčlence rychlost-čas-prostor jsou z matematického hlediska všechny tři členy sylogicky provázané (dva vždycky definují ten třetí), takže nelze vlastně takto ani určit, který z nich je primární. Avšak přesto tak Avicenna rychlost charakterizuje: „Jest bytí pohybu, který prochází v krátkém čase dlouhou vzdáleností.“ I newtonovská fyzika, vycházejíc z pojímání skutečnosti hleděním (však také byl Avicenna zastáncem filosofie světla jako média sdělení) je tím v praxi samozřejmě úspěšná – atributem reality jsou jí jevy a z nich lze získat užitek. Zjevný je pohybující se předmět, pohyb mu konstatuje pozorovatel – prvý má rychlost, druhý názor o prostoru a čase, spojuje je rovnice „rychlost = dráha/čas“ – pouze však v hlavě toho druhého. Umožňují jí to apriori času, Kantův poklad, na němž participuje vše živé, to, co nevzniká ani nezaniká, nýbrž je – čas, onen hledaný duch.

Ale to je zajisté věc sporná. Tento spor se táhne dějinami lidského myšlení coby „spor o univerzálie“; takovou univerzálií je například (je přece sezóna) Xerocomus badius – hřib hnědý, lidově suchohřib, vulgo sucháč. Je „reálný“, tedy takříkajíc původní „plán suchohřibu“, zahrnující jeho charakteristické znaky, botanické vlastnosti, chemickou strukturu a fyzikální parametry, anebo je to jenom mnoho jedinců v lese o stejných vlastnostech, jež ale bez vlastních hub neznamenají vůbec nic? Spor má v zásadě dvojí řešení, pro názornost zvolme pro jejich pojmenování krajní extrémy – řešení náboženské a marxistické: podle toho prvního bůh suchohřib věčně myslí, a tak v čase vznikají a zanikají jedinci o principu suchohřibu. Ten druhý „plán Xerocomus badius“ zdůvodňuje náhodou, řídkou výjimečností v široké mnohosti, a nepřipisuje mu žádného vyššího významu (natož pak metafyzického) než prostého odrazu, kopie v lidské mysli, jen biologicky složitější, ale stejně fyzikálně prosté, jako je zrcadlo studánky. Spor sám pak zrcadlí světový názor toho, kdo k němu zaujme nějaké stanovisko. Otázka tedy nakonec stojí: duch, anebo hmota?

Avicenna na to šel po svém: podle něj je sice „plán suchohřibu“ v božském rozumu před houbařovým úlovkem, ale po „rozumu všeho“ následuje tu ještě „duše všeho“, co je právě ten „princip blízký bytí organických těles“ z úvodního klasikova citátu – látka, kterou suchohřib fyzikálně existuje, tedy desítky gramů vody a gramy i miligramy různých prvků, běžných i vzácných. Ty jsou tu, praví Avicenna, společně se stvořitelem věčně. Tak je „plán suchohřibu“ i filosoficky takříkajíc „ve věci“ samé, houba je jeho konkrétní manifestací. Ovšem ve vědomí houbařově figura suchohřibu radostně zajásá až „poté“ – tento pojem je skutečně jen obraz na hladině studánky. Avicennovo kompromisní řešení se reinkarnovalo o století později v díle Abaelarda a za dalších dvě stě let Occama, po sedmi stoletích pak v Kantově racionálnímu konceptualismu – plán hřibu je zároveň i apriorním předpokladem poznání hřibu. Poznávající subjekt je k duchovní práci s pojmy („plány“) – k jejich srovnávání na pozadí času - antropicky odsouzen …

Tolik k Avicennově filosofii času; jsou ovšem v životě člověka chvíle, kdy jej onen čas srazí do kolen a tehdy se celá filosofie jeví být jen jako jedna z všetečných lidských hříček – zdraví je nade vše. Coby autor Kánonu medicíny, antologie dobové medicíny, jež se používala po celý středověk, se Avicenna stal zprostředkovaným zachráncem miliónů. Jako filosof byl „jen“ jedním z apologetů Aristotela, jako lékař však bezesporu důstojným pokračovatelem Hippokrata.



Kde nejlépe nakoupit občerstvení na oslavu? Redakce testovala Ovocný Světozor
Kde nejlépe nakoupit občerstvení na oslavu? Redakce testovala Ovocný Světozor

Plánujete narozeninovou, svatební nebo dětskou oslavu a dorazí k vám desítky lidí? Nebo si chcete užít klidné rodinné oslavy v kruhu nejbližších?...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.